Koncentrace řízení připomíná detektivku od Agaty Christie

    Předneseno v rámci semináře Exekuční řád – potřebujeme jeho změnu? v Poslanecké sněmovně

    Téma tohoto semináře je uvozeno otázkou, zda exekuční řád potřebuje změny. Jistěže ano, ale poněkud jiné, než které v posledních letech přichází z  ministerstva spravedlnosti.

    Ve svém posledním návrhu se ministerstvo snaží docílit koncentrace některých a zdůrazňuji, pouze některých, exekucí k jednomu exekutorovi a to zvláštním způsobem. Čtení tohoto návrhu ve mně evokuje spíše otázku, zda Česká republika vůbec ještě chce nějaké exekutory. Soudní exekutor je prodlouženou rukou státu, vykonává státní moc a svojí činností zajišťuje zachování elementárních principů právního státu.

    Podstata ministerského návrhu spočívá v tom, že rozděluje exekuce na tzv. první a na další.  První proti dlužníkům, proti kterým exekuce dosud vedena není a další proti dlužníkům, kteří jsou již exekuováni. Zatímco prvních si návrh nevšímá, další, proti témuž dlužníkovi, by měly být přeposílány na základě složitého vyhledávání jinému exekutorovi, který vede exekuci jako první, a je dlužníkovi podle místa jeho úřadu nejblíže, a to v několika variantách, okres, kraj, soudní kraj, atd. Aby to nebylo moc jednoduché.

    Nutno znovu zdůraznit, že tento zajímavý, detektivku Agaty Christie připomínající vyhledávací systém, vyhledává pouze první exekuce zahájené od 01. 01. 2013, nikoliv starší. Tuto detektivní práci by měli soudní exekutoři provádět v rejstříku zahájených exekucí, u něhož dosud vývojáři nebyli schopni nastavit ani automatizované nebo hromadné vyplňování údajů, a který čas od času zkolabuje.

    Povinný, který má to „štěstí“, že je již exekuován, má určitou naději, že se jeho další exekuce dostane k exekutorovi, který mu bude blíže. Povinnému, který dosud exekuován není, se může stát, že jeho exekutor bude na druhé straně republiky. Každá případná další exekuce se již bude posílat k tomuto exekutorovi, tedy naprosto v rozporu se zdánlivým úmyslem ministerstva exekutora povinnému přiblížit.

    Oprávněný, který jako první od roku 2013 podá proti jednomu dlužníkovi exekuční návrh, si může exekutora vybrat. Pokud bude exekucí na povinného více, a to počínaje 2013, už vybírat nemůže. Navíc se zavádí 5 různých kategorií účastníků řízení s odlišnými procesními právy a 5 specifických druhů řízení, které vedle sebe budou paralelně koexistovat.

    Není zcela jasné, jakou vývojovou linku novela sleduje. Zachování volného výběru soudního exekutora nebo koncentrace řízení k místně nejbližšímu exekutorovi? Do jednoho předpisu jsou vtěleny dva mechanismy, které se svým pojetím a základní ideou navzájem vylučují. Exekutorské úřady se rozdělí na ty privilegované, které získávají exekuce, protože mají doposud nejvíce starých exekucí, lhostejno, z jakého důvodu, zda kvůli neschopnosti nebo i neochotě exekuci ukončit nebo z důvodu vysokého nápadu v době před novelou, a na ty, které k nim podané návrhy jen přeposílají. Výsledkem bude, že přeposílající exekutoři budou postupně zanikat, neboť nebudou mít z čeho hradit provoz, privilegované úřady se budou ještě více zvětšovat na principu sněhové koule, až zůstane nakonec jeden supermonopolní úřad, který bude evidovat všechny staré exekuce a tudíž všechny další budou muset nutně do jeho správy.

    Na první pohled se novela jeví jako záměr zákonodárce zavést určitý prvek místní příslušnosti. Již na druhý pohled je ale zřejmé, že takového záměru není možné touto novelou dosáhnout a naopak dojde ke zhroucení dosavadního systému ve prospěch privilegovaných úřadů, které nashromáždily největší množství exekucí a to po roce 2013. Je toto záměr navrhovatele? Proč tedy neříci, že exekutoři se mají zrušit, či zestátnit, protože již bezdůvodné snížení odměn exekutorů minulým ministrem, spolu se snižujícím se nápadem nových exekucí, k pádu mnoha úřadů povede.  Samozřejmě, že se tak nestane do roka, do dvou, ale současný systém je prostě neudržitelný a nevyhovuje nikomu.

    V ČR je vedena exekuce na zhruba 8 % obyvatelstva – tedy na více než 820.000 fyzických osob. K řešení problémů exekucí, které všichni známe, nevede ani stále komplikovanější legislativa týkající se exekučního řízení, ani neustálé zpřísňování sankcí. Dokonce ani 45 novelizací OSŘ a Exekučního řádu problémy nevyřešily a je tedy zřejmé, že cesta neustálých dílčích novelizací není tou správnou cestou. Bohužel, namísto, aby se zákonodárce zastavil, zamyslel, a změnil základ celého systému, pokračuje cestou, která se neukazuje jako správná.

    Závadnost současného systému spočívá v tom, že existuje velmi silná, robustní a neukojitelná poptávka po pohledávkách. Exekuuje se cokoliv a kdekoliv. Odmítnout, nebo zastavit nesmyslnou a nevymožitelnou exekuci si žádný exekutor netroufne. Oprávněný, na jehož dodávkách exekucí je exekutor existenčně závislý, si to nepřeje. Tudíž se vedou čtyři miliony exekucí na povinné, kteří mají více než 3 exekuce. Z toho je 2,4 mil exekucí na povinné s více než 10 exekucemi. A proč se takové exekuce vedou? Pokud by exekutor nevedl takové exekuce, oprávněný by se svým portfoliem přešel k jinému exekutorovi. Důsledkem jsou dluhové pasti a nedůvěra v justiční systém. Kosmetické změny nikam nevedou a vždy je lze obejít.

    Již od roku 2010 se snažíme prosadit zásadní změnu systému, která má ambici systém ozdravit. Zcela jednoduchým způsobem by byl odstraněn problém, který se nyní snaží řešit ministerstvo spravedlnosti extrémně složitým mechanizmem, který bohužel, jak již bylo naznačeno, evidentně stejně nemá šanci uspět. Exekutor musí pracovat a rozhodovat nestranně a nezávisle, to mu ukládá zákon a to očekávají účastníci řízení. Lze však rozhodovat nezávisle a nestranně, když je exekutor přímo závislý na zakázkách oprávněných? Lze provádět výkon exekuce nezávisle a nestranně, když musí exekutor vyvíjet u jednoho z účastníků řízení tzv. „obchodní činnost“, aby jeho zakázky získal? Našim cílem je teritorialita, což je územní princip činnosti soudních exekutorů, kdy jsou exekutoři, rovnoměrně pověřováni exekucemi v kraji, kde je sídlo jejich úřadu.

    Právo oprávněného na výběr soudního exekutora není v ústavě zakotveno, při nařizování výkonu rozhodnutí, nebo správních exekucí teritorialita nikomu nevadí. Ani soudce si nevybíráme a nelze láteřit, že by velcí zadavatelé měli potíže s  administrativou pro 150 exekutorů, když bez reptání podávají žaloby na 86 okresních a 8 krajských soudů a i přihlášky do insolvenčních řízení podávají k různým insolvenčním soudům. Teritorialitu mají soudci, notáři, státní zástupci, insolvenční správci, tedy kromě exekutorů všechny právní profese, na které stát převádí část své moci. Argument odpůrců teritoriality, že teritorialita je výplodem malých úřadů, které nejsou úspěšné, je mýtus. Veřejně dostupné žebříčky úspěšnosti exekutorů neexistují, a tedy není jasné, odkud odpůrci teritoriality ví, že menší úřady nejsou výkonnější, než ty tzv. velké.

    Důvody pro zavedení teritoriality jsou tedy nasnadě a dovolím si je shrnout: Za prvé – systém vymáhání všemi exekutory na celém území státu splnil svou historickou úlohu v počátečním rozběhovém období. Zavedení teritoriality odstraní nepřípustnou závislost exekutorů na dodavatelích exekucí, včetně korupce spojené se současným systémem. Bude možné zastavovat bezvýsledné exekuce, počet marně vedených exekucí bude postupně klesat a další, předem nevymožitelné exekuce se nebudou nařizovat.

    Za druhé –  povinný je legitimní účastník exekučního řízení, proti němuž se exekuční řízení vede, a proto mu musí být umožněna reálná účast na řízení, nyní se často nemůže k exekutorovi přes celou republiku ani dostavit, aby zaplatil. Argument, že lze projednat věci elektronicky, neobstojí, někteří povinní nemají ani na obědy pro děti, natož na pc s internetem. Někteří povinní by rádi platili v hotovosti, ale protože mají několik exekucí, a každého exekutora na jiném konci republiky, raději a (a logicky) nesplácí nic. Blízkost exekutora znamená výhodu i pro oprávněného, protože exekutor bude navštěvovat povinného častěji a tedy efektivněji, vzhledem k omezeným náhradám cestovného, často ani nebude nutné cestovné účtovat, a o to dostane oprávněný své peníze dříve. Zavedení teritoriality uvede ve skutečný život zásadu rovnosti účastníků soudního řízení.

    Za třetí –  omezí se nadužívání a zneužívání exekucí, což nyní vede k naprosté ztrátě odpovědnosti oprávněných, k naprosté lehkovážnosti řady subjektů k poskytování služeb „na dluh“.

    Za čtvrté – teritorialita umožní efektivní a reálný dohled nad činností exekutora exekučním soudem, odstranění excesů při exekuční činnosti a lepší předvídatelnost práva prostřednictvím sjednocující judikatury krajského soudu. Nepříznivým důsledkem bude, že několik exekutorů budou mít nižší příjmy, ale nestrannost a nezávislost soudních exekutorů a odstranění korupce povede k ozdravění společnosti. Efektivity exekučního řízení se zavedení teritoriality nijak nedotkne, exekutor má být i nadále odměňován za to, co vymůže. To nám připadá jako dostatečná záruka efektivity.

    Není žádný problém nastavit software exekutorů pro datovou komunikaci s věřiteli. Neobstojí nářek některých oprávněných, že budou muset draze upravit software. Vždyť ty jejich systémy obsáhnou tisíce dlužníků, nebo klientů, tak 150 exekutorů je pro ně jen zrnko v moři. A pokud jde o další požadavky oprávněných, pak není problém nastavit standardy podle vzoru našich slovenských kolegů.

    Hnacím motorem prosazování principu teritoriality jsou myšlenky postupné transformace postavení soudního exekutora na roveň nestranného soudce a nastavení limitů pro nadužívání exekučního řízení oproti hodnotám postaveným na čistě ekonomickém charakteru. Bude-li i nadále vedena polemika nad tím, že se jedná o souboj, budu vždy oponovat tím, že se jedná o boj hodnotového přesvědčení, nestrannosti a nezávislosti, proti čistému zisku a ovládnutí veškerého trhu. Kladu si otázku proč se české legislativní snahy v oblasti soudních exekucí snaží až urputným způsobem jít proti trendu vyspělých evropských kultur? Měly by sledovat cestu lehkosti, terminologické elegance, jednoznačného a srozumitelného výkladu, namísto vytváření těžkopádných, vágních a rozsáhlých právních norem.

    Závěrem si zodpovězme otázku: Může být profese exekutora respektovaná a důstojná? V naprosté většině evropských zemí tomu tak je. Věříme, že nastala doba k přehodnocení 18 leté praxe a zavedením teritoriality vstoupíme mezi státy Evropy, které teritoriální princip činnosti exekutorů po staletí s respektem a důstojností používají.

    Petr Kučera

    Sdílejte
    Předchozí článekExekuce dusí ruce
    Další článekTanec kolem exekučních záloh
    Petr Kučera
    Soudní exekutor JUDr. Ing. Petr Kučera provádí exekuci a další činnost na celém území České republiky. Do exekutorského úřadu byl jmenován ministryní spravedlnosti dle § 8 písm. a) a § 10 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb.. Více zde: http://www.eukladno.cz/