V nedělním pořadu Týden v justici se opět rozebíraly zajišťovací příkazy. A to, zda a jak daňová správa respektuje judikaturu Nejvyššího správního soudu. Jeho pátý senát v rozsudku 5 Afs 77/2015 – 13 z konce listopadu 2015 s odkazem na dřívější judikaturu Soudního dvora EU řekl, že nelze bez dalšího vždy považovat za dovozce pohonných hmot z jiného členského státu, a tedy za toho, kdo má hradit DPH, firmu, jejíž cisterny si do zahraniční rafinerie pro benzín či naftu přijely.

A to ani tehdy, je-li již na začátku patrné, že právě u firmy s cisternami nakonec pohonné hmoty skončí poté, co projdou řetězcem firem, jež si je postupně přeprodávají. Taková firma s cisternami může být sama dovozcem, ale také to může být jinak. Může pohonné hmoty dovážet pro jinou firmu a teprve po uskutečnění dovozu si je od ní nebo od nějaké další firmy v řetězci odkoupit. Jak, to je třeba pořádně vyšetřit, uzavřel soud. Vcelku jasný a jednoduchý závěr. Žalující firma díky tomuto právnímu názoru zvítězila – zajišťovací příkaz, který stál na apriorním závěru daňové správy „byly to tvoje cisterny, co naftu přivezly, ergo jsi dovozce“, byl zrušen.

V uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud však řekl také něco, co se žalující firmě zřejmě tak moc nelíbilo. Odmítl její argumentaci, že dovozcem nemohla být ona proto, že právo disponovat pohonnými hmotami na konečného příjemce může přejít až tehdy, bude-li uhrazena spotřební daň. A že to nebyla ona, kdo měl spotřební daň platit, nýbrž další firma v řetězci před ní.

Nyní jiný, devátý senát Nejvyššího správního soudu předložil Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku (ve věci 9 Afs 137/2016), v rámci níž se zamýšlí nad tím, zda přece jen spolu odpovědnost za platbu spotřební daně a to, koho považovat za dovozce, nemůže souviset. A zda tedy firma, jež v listopadu 2015 se svým dílčím argumentem neuspěla, avšak jiné argumenty jí stačily na to, aby vyhrála, nemá nakonec ještě více pravdy, než kolik jí stačilo k vítězství.

Daňová správa si ovšem položení předběžné otázky devátým senátem Nejvyššího správního soudu vyložila po svém. V Týdnu v justici její mluvčí Petra Petlachová odmítla dosavadní závěry NSS, zopakované v řadě dalších judikátů zejména z přelomu roků 2016 a 2017, že nelze a priori za dovozce považovat firmu, jejíž cisterny pohonné hmoty do České republiky přivezly. Podle Petlachové položení předběžné otázky tuto judikaturu zpochybňuje. Jak k takovému závěru došla, není jasné.

Jde o argumentační figuru asi následujícího typu: „Soud dříve jasně řekl, že to není 10, ale 5, a nyní říká, že to dokonce možná je 3. A ptá se na to Soudního dvora EU. A proto my, daňová správa, říkáme, že to je 10.“ Něčemu takovému se říká eristická dialektika. Česky účelová, zavádějící argumentace. Že by daňová správa byla natolik v úzkých, že už jí jiná argumentace nezbývá?
Dušan Šrámek