Mluvčí USZ pláče na špatném hrobě

    Advokát Tomáš Sokol se vyjadřuje k výrokům mluvčího Unie státních zástupců Ondřeje Šťastného pro Epravo. Stanovisko vyjadřuje jeho soukromý názor, nikoliv vyjádření Unie obhájců nebo České advokátní komory, kde zastává funkce ve vedení.

    Vystoupení pana JUDr. Šťastného 24. 11. 2017 v audio rozhovoru pro Epravo se moc nepodařilo. Možná si to už uvědomuje, a pokud ne, doufám, že mu to časem dojde. Nezdařila se část, ve které se pan JUDr. Šťastný vyjadřuje na adresu ČAK a Unie obhájců. Co možná nejmírněji vyjádřeno bych řekl, že pan tiskový mluvčí Unie státních zástupců sice pláče, ale na špatném hrobě. Přesněji hned na několika špatných hrobech.

    Především si stěžuje na to, že zástupci Unie obhájců kritizovala orgány činné v trestním řízení, což považuje za pomatený výkřik. První problém je v tom, že zástupci Unie obhájců kritizovali postup orgánů činných v trestním řízení jakožto jednání úředních osob. Nikoliv jako jednání členů Unie státních zástupců. Takže je důležité, jak se k tomu případně postaví zmíněné orgány činné v trestním řízení, například Nejvyšší státní zastupitelství. O dost méně důležité je, co si o tom myslí zájmový spolek státních zástupců.

    V této souvislosti pan JUDr. Šťastný zmínil dopis, kterým si prezident Unie státních zástupců stěžoval předsedovi ČAK na to, jak se chovají členové Unie obhájců. Konkrétně je měl touto cestou vyzvat, aby se k sobě chovali s úctou a respektem. Dopis pana Dr. Laty je skutečně zaslán předsedovi České advokátní komory a z mého pohledu je to také poněkud divný postup.
    Skoro to vypadá, že plakat na cizím hrobě bude mezi státními zástupci podzimní módou. Pan předseda spolku – Unie státních zástupců si stěžuje předsedovi ČAK na chování členů jiného spolku, Unie obhájců ČR. Smysl a důvodnost by to mělo, kdyby pan Dr. Lata tvrdil, že tito členové Unie obhájců selhávají jako advokáti, tedy porušují advokátní předpisy. To netvrdí a tak to vlastně je tak, že předseda jednoho spolku si stěžuje předsedovi komory na chování členů jiného spolku, což je onen zmíněný pláč na jiném hrobě.

    Pan JUDr. Šťastný označil Unii obhájců za spolek na propagaci svých členů a všemožné urážení orgánů činných v trestním řízení. A zase je to trochu vedle. Urážlivými výroky na adresu kohokoliv by se členové Unie obhájců ČR jakožto advokáti dostali do rozporu se svými profesními povinnostmi a nepochybuji o tom, že na něco takového by někdo z „druhé strany“ jistě upozornil.

    Za urážlivý výrok ale nelze považovat podnět k zahájení trestního stíhání, který vede k rozsáhlému vyšetřování, jehož výsledkem je zjištění, že orgány činné v trestním řízení porušovaly zákon. A za sebe bych dokonce řekl, že hrubě porušovaly zákon. Vnímá-li to pan JUDr. Šťastný jako urážení, pak mu nemohu nijak pomoci, pouze mu mohu doporučit, aby se zanořil do rozsáhlé judikatury našich soudů včetně Ústavního soudu a pak také Evropského soudu pro lidská práva, které se zabývají tím, kde končí svoboda slova a právo na kritiku a začíná právo na ochranu cti a důstojnosti kritizovaného.
    Speciálně bych mu pak doporučil přečíst si rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Lehideaux a Isorni vs. Francie. Už dnes klasický judikát hovoří o tom, že svoboda slova znamená nejen právo šířit informace, neutrální či pozitivní, ale též informace šokující či pohoršující a zraňující. Chápu, že trestní oznámení na státního zástupce, minimálně z 80ti procent důvodné, jak konstatovalo i NSZ, může některé státní zástupce znepokojit, ale to není problém oznamovatele, tedy Unie obhájců ČR. Ta se strefila do černého.

    Naposled Unie obhájců ČR namítla, že zatímco jiní občané tohoto státu jsou za profesní pochybení trestně stíháni, obdobná pochybení státních zástupců obvykle končí kárným postihem. A navrhla, aby bylo všem měřeno stejně. Míněno ve vztahu k těm občanům, nikoliv aby byli také kriminalizováni státní zástupci.
    A jsme zase u vyjadřování zraňujících informací. Forma, tedy užité výrazy, byla nepochybně v pořádku. Takže jde o názor jako takový. A jestli i jen jeho vyjádření vnímá pan tiskový mluvčí Unie státních zástupců jako všemožné urážení, má ze svého pohledu možná pravdu. Leč objektivně je problém v poněkud oslabené toleranci k cizím názorům.

    Argument, vyslovený panem JUDr. Štastným v tomto kontextu, totiž, že státní zástupci, policisté a soudci jsou trestně stíháni v míře větší, než například před 5 nebo 10 lety mi nepřipadá zrovna šťastně vytažený z klobouku. Kdybych chtěl být jízlivý, tak bych toto konstatování mohl vnímat a interpretovat jako trestný čin šíření poplašné zprávy o tom, že kriminální delikvence těchto profesních skupin narůstá. Tomu ale nevěřím, takže bych spíše doporučil panu tiskovému mluvčímu, aby se do samostatných projevů pouštěl až po bedlivém uvážení toho, co chce sdělovat.

    Neznám případ advokátky paní Lenky Hnilicové, jímž je v rozhovoru dokladována údajná tolerance ČAK k delikventům mezi advokáty. Z dlouholeté praxe člena kárného a odvolacího kárného senátu ČAK ale vím, že advokacie dovede být k svým hříšníkům hodně přísná. Má-li pan JUDr. Šťastný konkrétní informace o tom, že to někde nezafungovalo, nechť je dodá a podíváme se na to.

    Celkově bych řekl, že se pan tiskový mluvčí Unie státních zástupců pokusil udělat současně dvě věci. Jednak verbálně vést advokáty k mravnějšímu jednání a současně jim okopávat kotníky. Nepřipadá mi, že by takový souběh byl rozumný.

    Tomáš Sokol

    Sdílejte
    Předchozí článekKriminalizace darů poskytovaných obcím
    Další článekReferendum jako právní i politický nástroj
    Tomáš Sokol
    Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze v roce 1978, doktorát získal v roce 1980. Po absolvování Právnické fakulty nastoupil jako advokátní koncipient do Advokátní poradny č. 2 v Praze. Po složení advokátní zkoušky v roce 1980 vykonává advokátní praxi nepřetržitě s výjimkou let 1990 – 1992, kdy působil jako městský prokurátor v Praze (1990) a poté byl ministrem vnitra České republiky (1990 – 1992). Ve druhé polovině roku 1992 založil spolu s JUDr. Janem Brožem Advokátní kancelář Brož & Sokol, která je od roku 1999 advokátní kanceláří Brož & Sokol &Novák. Poskytuje právní služby v oblasti práva civilního i trestního. V oblasti trestního práva se zabývá zejména problematikou tzv. ekonomické kriminality. V obchodně-právní problematice je součástí jeho agendy řízení valných hromad akciových společností zejména v případech, kdy jde o valné hromady, v nichž lze očekávat střet akcionářů. Zastupuje obchodní společnosti v soudních řízeních i v řízeních rozhodčích, kde také využívá své zkušenosti rozhodce. V této oblasti poskytuje právní služby též státnímu sektoru. Je konzultantem i v oblasti řešení interních problémů obchodních společností, prodeje části kapitálové společnosti atd. Dále poskytuje právní služby v oblasti občanskoprávní, přičemž jednou ze specialit jsou spory na ochranu osobnosti, včetně sporů o ochraně dobrého jména právnické osoby. Specifickou oblastí je poskytování právních služeb obcím, z nichž největším je Hl.město Praha. V rámci advokacie je rovněž činný na školení advokátních koncipientů.