Problémy spojené s vedením policejní DNA databáze komentuji (a nezřídka i velmi kriticky) již více než 10 let. Jednou z kořenových příčin problémů byla právě absence relevantní legislativy, jež by tuto oblast řešila.
Proto jsem velmi uvítal poslaneckou aktivitu, kdy skupina opozičních poslanců zpracovala návrh zákona (sněmovní tisk č. 635), jež by tuto problematiku řešil. Zákon byl vládou smeten ze stolu a já osobně musím konstatovat, že s některými argumenty vlády jsem souhlasil. Na poslaneckém návrhu mi zejména vadilo příliš úzké zaměření zákona. Dle mého názoru je naprosto nezbytné se kromě policejní DNA databáze zabývat i dalšími oblastmi identifikační genetiky, jako jsou anonymní testy otcovství a podobně.
V minulých dnech se objevila zpráva, že Ministerstvo vnitra předkládá návrh zákona, kterým se mění zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a to ve vztahu k problematice nakládání se vzorky DNA. Na jednu stranu jsem velmi rád, že se návrh zákona na Ministerstvu vnitra konečně podařilo připravit (za úkol to ministerstvo mělo již za Nečasovy vlády), ale předkládaný návrh bohužel nelze hodnotit příliš pozitivně. Již v důvodové zprávě k návrhu zákona se uvádí, že „navrhovaná úprava odpovídá ústavnímu pořádku a právnímu řádu České republiky, zejména ústavnímu zákonu č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, které se vztahují k předkládanému návrhu zákona.“. O tomto tvrzení lze jednoznačně pochybovat, protože návrh zákona de facto omezuje právo na spravedlivý proces, když neumožňuje kvalifikované přezkoumání vzorků pro účely obhajoby či obnovy procesu.
Návrh zákona zavádí pojmy jako „kriminalistická databáze profilů DNA“, „kriminalistická identifikace“ a „kriminalistická identifikace osoby“, bohužel ale v návrhu zákona nenalezneme definici slova kriminalistický. Běžné je totiž ve vztahu k této metodě identifikace osob používat výraz forenzní (například forenzní genetika, forenzní antropologie, forenzní biomechanika a podobně). Zde je definice poměrně jednoznačná: pod pojmem forenzní genetika si můžeme představit správnou aplikaci vědeckých poznatků z molekulární biologie a genetiky za účelem zodpovězení otázek kladených například orgány činnými v trestním řízení. Autoři návrhu zákona možná slovo forenzní nepoužili záměrně, protože předpokládají i nevědecké přístupy či špatnou aplikaci poznatků z konkrétního oboru poznání. Dalším vysvětlením by bylo, že autoři návrhu zákona chtějí zákonem garantovat monopolní postavení kriminalistů na genetické zkoumání vzorků biologického materiálu v rámci vyšetřování trestné činnosti. I toto by ale bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces.
Asi největší problém návrhu zákona je v tom, jak v § 65b definuje pravidla pro likvidaci biologických vzorků a profilů DNA. Návrh předpokládá, že biologické vzorky se zlikvidují poté, co jich bylo využito pro stanovení profilu DNA. Ve vztahu k právu na fair proces je nesmyslné vzorky po analýze likvidovat, protože tím dojde k omezení práva na obhajobu, o případných obnovách procesu ani nemluvě. Analogicky by Ministerstvo vnitra mohlo požadovat, že svědek vyslechnutý Policií už nesmí být znovu vyslechnut obhajobou, nebo že pravost podpisu určená policejním pracovištěm už nesmí být zkoumána jiným znalcem. To se opravdu Ministerstvo vnitra tak obává o kvalitu výstupů ze svých rezortních laboratoří a snaží se zamezit jakémukoli přezkoumání jejich práce? V ustanovení § 65b jsou ale skryty další problémy. Pokud totiž vzorek po analýze zlikviduji, tak musím na 100% věřit kriminalistickým technikům, vyšetřovatelům, pracovníkům na podatelnách a osobám pracujícím v laboratořích, že v procesu od zajištění biologického materiálu do zpracování znaleckého posudku či odborného vyjádření neudělali žádnou chybu.
Například Kriminalistický ústav Praha často ve vyjádřeních k soudu deklamuje svoji 100% neomylnost za celou dobu své existence. To je ale vzhledem k mým osobním zkušenostem (10 let expertem na Kriminalistickém ústavu Praha) nejen úsměvné, ale zároveň vědomě nepravdivé tvrzení. Stejně tak mám velké pochybnosti o vědecké erudici některých DNA expertů pracujících v policejních laboratořích. Pokud ale hrozí riziko chyby a vzorky se po analýze zlikvidují, tak případnou chybu nelze nikdy napravit. Autoři návrhu zákona si pravděpodobně nepřipustili existenci rizika justičních omylů, ke kterým samozřejmě dochází i v České republice. Dalším argumentem proti likvidaci vzorků biologického materiálu po analýze je fakt, že čas od času je nutné v rámci forenzní genetiky provést dodatečné analýzy, a to i třeba na základě požadavku ze zahraničí na základě existujících dohod. Autoři návrhu zákona pravděpodobně nikdy nepracovali v identifikační genetické laboratoři, a proto nemohou vědět, že forenzní genetika je jako samostatný vědní obor stále ve fázi neustálého vývoje a v periodě několika let dochází ke změně testovaných polymorfních systémů. Pokud by byl §65b schválen ve stávající podobě, tak by se v zásadě zákonem omezila implementace nových poznatků z oboru forenzní genetiky do práce policejních DNA laboratoří. To by postupem času mohlo vést až k naprosté paralýze systému.
Pokud zlikviduji biologický materiál osoby, tak to v případě budoucího požadavku na opakované testování v nových polymorfních systémech nemusí být takový problém, ale to jen v případě, že by člověk byl ochoten strpět odběr opakovaně (to v zákoně jednoznačně uvedeno není). Samozřejmě nemůžeme pominout případy úmrtí, přestěhování mimo EU a podobně. Pokud ale budu muset u tisícovek vzorků provádět opakované odběry a další laboratorní úkony, tak to samozřejmě bude mít finanční dopady.
Další hlasitý nesouhlas musím vyjádřit ke tvrzení z důvodové zprávy, že “náklady na stanovení profilu DNA z odebraného biologického vzorku (bukálního stěru) činí 800 až 1000 Kč“ a tudíž nedojde ke zvýšeným nárokům na státní rozpočet. Tento „kvalifikovaný odhad nákladů na analýzu DNA“ jsem od lidí mimo vedení Kriminalistického ústavu Praha poprvé slyšel veřejně v roce 2005 při poslechu záznamů interpelací v Poslanecké sněmovně. Tam tehdejší ministr vnitra Bublan sdělil světu informaci, že „zpracování jednoho vzorku DNA stojí policii asi tisíc korun“. Pravda je bohužel zcela jinde. Za 1000 Kč možná nakoupíte potřebnou „spotřební chemii a plast“, ale do ceny za analýzu je samozřejmě nutné započítat i celou řadu dalších nákladů a pak bude cena i 10x vyšší.
Dovolím si citovat ze svého článku Analýza šroubovice za kačku? Nikoli, pane ministře! jež vyšel v časopise Vesmír v březnu 2012: „Cena za „spotřebák“ ale tvoří jen zlomek skutečné ceny za analýzu 1 vzorku a největší náklady se skrývají jinde. Nejekonomičtější je, jestliže laboratoř „jede“ na 90% své kapacity průchodnosti, neboť se neustále musí hradit mandatorní výdaje na nájem, světlo, teplo, vodné a stočné, internet, telefon, počítače, software, kancelářské potřeby, výzkum a validaci nových metod a postupů, náklady na pravidelný servis a kalibraci přístrojové techniky, dlouhodobé uložení vzorků DNA po analýze, nákup a obměnu přístrojové techniky, náklady na ISO akreditaci či certifikaci (viz Vesmír 89, 9/2010), nákup referenčních materiálů, účast v mezinárodních porovnávacích zkouškách (viz Vesmír 90, 10/2011), výdaje spojené s účastí na konferencích, zákonné školení zaměstnanců, nákup odborných knih a časopisů, přístup do on-line vědeckých databází, ale hlavně platy osob pracujících v laboratoři a podpůrného personálu. Zejména rozbujelý a často nefunkční byrokratický aparát nejrůznějších referentů „podporujících“ činnost státních forenzních či kriminalistických DNA laboratoří je tou největší finanční a časovou zátěží provozu. Nezapomínejme ani na poměrnou část platu všech vedoucích v hierarchii řízení a čas genetiků promrhaný při vysedávání na poradách s těmito hodnostáři či psaním nejrůznějších referátníků a „okecávaček“. Pokud k tomu připočteme podlimitní výběrová řízení, ve kterých se občas nakupuje za zbytečně velkou cenu od „spřátelených“ firem, či se pořizují přístroje, které už nikdo nepotřebuje (ale nákup byl přece naplánován, že?), popřípadě se rezortní peníze na výzkum „prošustrují“ v kongresové turistice a nákupech nepoužívaných „hraček“ do laboratoře, dostáváme se k číslům, které proklamovanou tisícovku za vzorek převyšují nikoli násobně, ale mnohem více než desetinásobně.“
Ministerstvo vnitra by se mělo zamyslet nad možností, že by Národní DNA databázi přesunula pod Ministerstvo spravedlnosti. Pak by bylo mnohem snazší, aby v souladu s poskytováním informací dle §110a Trestního řádu či práva na fair proces mohla v určité formě databázi používat i obhajoba či znalci mimo Policii ČR.
Autorům návrhu zákona, ale i členům vlády, poslancům a senátorům bych doporučoval, aby si nalezli nějaký čas k přečtení glos k tématice DNA identifikací, jež jsem v minulých letech psal do časopisu Vesmír. Pokud tak učiní, tak dojdou k jednoznačnému závěru, že předkládaný návrh zákona je v současné podobě nepřijatelný a musí být přepracován.
Problematika justičních omylů, DNA databází a definice příčin nespravedlivého odsouzení napříč národních hranic (omyly očitých svědků, falešná doznání, špatná forenzní analýza) bude předmětem konference, jež se koná dne 16.6.2016 v Poslanecké sněmovně parlamentu České republiky. Vstup je zdarma po registraci na www.NEVINA.cz.
Co říci závěrem? Návrh změny zákona o Policii a GIBS ve své podstatě popírá právo na spravedlivý proces a bude mít poměrně velký finanční dopad na veřejné rozpočty. Návrh zákona poskytuje Policii bezprecedentní monopol na jeden typ forenzní analýzy, ale o kvalitě výstupů z policejních DNA laboratoří lze často s úspěchem pochybovat. Ničení vzorků po analýze nejenže neumožní odhalení chyb, ale postupem času povede k paralýze databáze DNA profilů.
Daniel Vaněk
