Případ soudce Matuly: Předpoklad neviny a důkazy viny

0
Případ soudce Matuly: Předpoklad neviny a důkazy viny
Ústavní soud Foto: archiv

Ústavní soud 19. 7. 2016 vyhověl ústavní stížnosti Vlastimila Matuly, který jako soudce Okresního soudu v Kladně byl 2010 na stáži na Ministerstvu spravedlnosti, kde zpracoval poklady k podání stížností pro porušení zákona. Právo podání stížnosti proti porušení zákona v trestních věcech přísluší ministrovi spravedlnosti a rozhoduje o ní Nejvyšší soud.

V případě jedné stížnosti, kdy Vlastimil Matula připravil podklady dle pokynu nadřízených, byl odsouzen obecnými soudy za údajné nadržování pachateli trestního činu. Odsouzení postihlo jen referenta Vlastimila Matulu a jeho ředitele odboru. Ani jeden nerozhodoval. O podání stížnosti rozhoduje ministr spravedlnosti. Předtím je návrh posouzen příslušným náměstkem ministra.

Čtěte o nálezu: ÚS zrušil soudci Matulovi podmínku, kterou dostal za nadržování zlodějům

Obecné soudy odsoudily člověka bez důkazu viny. Pouze na základě subjektivního přesvědčení soudců, že se tak stalo. Křesťansko-židovská právní kultura je však postavena na předpokladu (presumpci) neviny. Tedy, že se na každého hledí jako na nevinného, pokud není odsouzen na základě důkazů tak, že nejsou o jeho vině důvodné pochybnosti. V starozákonní knize Genesis je rozmluva Hospodina s Abrahámem. Hospodin chce vyhladit Sodomu a Gomoru, avšak Abrahám jej prosí, aby tak nečinil, pokud najde i malé množství spravedlivých. Abrahám dostane příslib, že Hospodin nevyhladí hříšná města, najde-li 10 spravedlivých. Těch 10 se nakonec nenašlo, našel se jen Lot. Jeho rodina byla ušetřena. Biblický příběh můžeme přetavit do platné zásady trestního práva. I kdyby sto vinných mělo být nepostiženo, je lépe smířit se s takovou možností, než nespravedlivě odsoudit nevinného. Odsouzení nevinného je křivda nesmírná. Vina musí být prokázána ověřitelnými důkazy a v pochybnostech je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného.

Povinnost soudců je rozhodnout na základě důkazů, ne jen přesvědčení, že se něco událo, tak jak si myslí. Jinak se dostávají na úroveň zpracovatelů Kubiceho zprávy namířené proti premiérovi Jiřímu Paroubkovi, jež vycházela z informací typu – jedna paní povídala.

Soudci mají obrovskou moc a jako lidé jsou omylní. Nesmí nikoho odsoudit bez důkazů. Že je to možné, je děsivou zprávou o trestní justici. Někdy protiprávní postup napraví vyšší soud. Jiné nenapravil nikdo. Proto je nutné bojovat proti zneužívání moci v trestním řízení a chápání trestního práva jako pokračování politiky, tedy boje o moc, jinými prostředky.

Kdyby Vlastimil Matula dané jednání učinil jako soudce v soudní síni, samotní soudci by byli proti jeho kriminalizaci s tvrzením, že soudce má právo na právní názor. Pokud tak však učinil jako ministerský referent, byl odsouzen bez ověřitelných důkazů. Právo je o obecných pravidlech. Musí být stejné vůči soudcům i ministerských úředníkům.

Ústavní soud připomněl, že přidělování soudců k Ministerstvu spravedlnosti je neústavní, což Ústavní soud konstatoval v letech 2002 a 2010. Místopředsedou vlády pro legislativu, která danou věc dvakrát navrhla uzákonit, byl dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Přičemž při druhém zavedení této možnosti v roce 2003, šlo o nerespektování předchozího rozhodnutí Ústavního soudu. Dlouho byl takto neústavně přidělen k Ministerstvu spravedlnosti v letech 1998-2002 současný předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, který působil jako náměstek ministra spravedlnosti.

Zdeněk Koudelka

Previous article Zneužívání moci ve státním zastupitelství
Next article Jak to bylo s Finanční policií, aneb o selektivní paměti
Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, PhD. je doktor práva v oboru ústavní právo a politologie, advokát. V letech 1998 – 2006 byl poslancem za ČSSD, od roku 2006 do roku 2011 pak náměstkem nejvyšší státní zástupkyně pro legislativu a mezinárodní vztahy. V roce 2009 byl jmenován docentem a v letech 2011 až 2013 působil jako náměstek ředitele Justiční akademie v Kroměříži. Je členem redakčních rad prestižních právnických publikací a autorem odborné právnické literatury. Přednáší na katedře ústavního práva a politologie právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2014 je advokát. Veřejně se přihlásil k myšlenkám hnutí Trikolóra.