Proč chtějí exekutoři teritorialitu a odmítají povinné slučování exekucí? Že by už nešlo o dobro dlužníka?

    Jako advokát, který čas od času v zastoupení klienta podá k soudnímu exekutorovi nějaký ten exekuční návrh, již delší dobu sleduji boj tu Exekutorské komory, tu jednotlivých uskupení exekutorů o to, zda v České republice má či nemá být omezena či zcela vyloučena soutěž mezi soudními exekutory.

    Takzvaná exekutorská teritorialita (dále jen teritorialita) je založena na principu omezení územní působnosti exekutora, ať už na okres či kraj s rovnoměrným nápadem exekucí mezi exekutory a tím pádem vyloučením soutěže mezi nimi. Ze strany propagátorů této změny jsme strašeni nezdravostí soutěže, jejím korupčním potenciálem a v zásadě všichni se ohánějí ochranou dlužníka a pravidlo jeden dlužník – jeden exekutor obhajují tak usilovně, že si za tím účelem vytvořili dokonce novou procesní zásadu – zásadu zákonného exekutora jako paralelu k zásadě práva na zákonného soudce.

    Poněkud mi uniká, proč by mělo být pravidlo jeden povinný – jeden exekutor projevem ústavní zásady zákonného soudce. Exekutor přece není soudce, ostatně není uveden ani v Ústavě. Jde toliko o fyzickou osobu pověřenou exekutorským úřadem, aby ho vykonávala.  Zajímavé přitom je, že podobného příměru se nedovolávají notáři a snad je to ani nikdy nenapadlo. Snad proto, že dědická agenda napadající jim rovnoměrným nápadem, je pro ně agenda vedlejší a živí je sepisování listin, v němž jsou si konkurenty a nechtějí tento byznys ohrozit.

    Exekutorská teritorialita je jedna věc. Pak tu máme kampaň propagující povinné slučování exekucí podle pravidla jeden dlužník – jeden exekutor. Zde je ale podivující, že zatímco v případě exekutorské teritoriality se s pravidlem jeden dlužník – jeden exekutor jaksi automaticky počítá, tak není žádným tajemstvím, že exekutorům, kteří lobují za prosazení teritoriality coby místní příslušnosti exekutora s vyloučením soutěže povinné slučování bez teritoriality exekutorů jaksi nevoní. K tomu lze odkázat například na články exekutorů Petra Polanského a Martina Štiky, kteří model slučování exekucí označují za „sněhuláka“ ( proto dále jen sněhulák).

    Ptám se proč? Pro odpověď jsem si zkusil dosadit do níže uvedené tabulky všechny přínosy, kterými se ohánějí propagátoři teritoriality a na druhou stranu přínosy, které nám předkládají propagátoři slučování exekucí. Nu, posuďte sami.

    Slibovaný následek Teritorialita Sněhulák
    Zavedení pravidla jeden exekutor – jeden dlužník Ano Ano
    Vyloučení korupčního potenciálu Ano Ano
    odstranit nepřípustnou, zákonem a ústavou zakázanou ale fakticky panující ekonomickou a tím i faktickou závislost exekutorů na dodavatelích exekucí Ano Ano
    Snížení nákladů na vymáhání sloučením exekucí k jednomu exekutorovi s vyloučením dublování úkonů Ano ano
    umožnit povinnému efektivní účast na řízení a snížit náklady s tím spojené – veškeré exekuce vyřídí na jednom místně blízkém úřadě, zlepší se možnost dohody o splácení dluhu – vše s jedním exekutorem, možnost provádění splátek bez dalších nákladů, reálná možnost spojování postupně napadajících spisů, ano ano
    snížit nápad zbytečných a předem marných exekucí – zavést alespoň minimální podíl oprávněných na nákladech bezvýsledných exekucí – tím přirozeně omezit podávání zbytečných návrhů proti dlužníkům, kde nelze nic vymoci (polovina zahajovaných exekucí je vedena na dlužníky s 10 a více exekucemi), Ano ano
    umožnit přímý a efektivnější dohled nad činností exekutora jedním exekučním soudem, Ano ano
    omezit nadužívání exekucí – předem jasně bezvýsledné exekuce eliminovat ekonomickou zodpovědností věřitelů (poplatek/povinná záloha) ano ano
    podpořit elektronizaci justice – současně zavést elektronické podávání návrhů, Ano ano
    redukovat stamiliony zbytečně dublujících se dotazů z lustrací zatěžujících součinnostní subjekty Ano ano
    zpřehlednit a zjednodušit exekuční vymáhání i pro zaměstnavatele a banky Ano ano
    Přiblížení exekutora povinnému

     

    Ano Ne
    Vyloučení soutěže Ano Ne

     

    A nyní k jednotlivým dopadům

    1. Zavedení pravidla jeden exekutor – jeden dlužník

    Dá se říci, že se zavedením tohoto pravidla počítá jak exekutorská teritorialita, tak návrh zákona o povinném slučování exekucí. Je pravdou, že se novely nemají vztahovat na dříve zahájená řízení. Ta prostě časem, snad, vyhnijí. V případě obou systémů dostane druhou a další exekuci proti témuž dlužníkovi exekutor, který proti němu dostal tu první.

    Průběžné skóre na sliby  Teritorialita vs. Sněhulák 1 :  1

    1. Vyloučení korupčního potenciálu

    Touha po penězích a hledání zkratek k nim je vlastní všem lidem, poctivost je věcí svědomí každého jedince a je věcí státu, aby takové jednání odhaloval a trestal. Hovoříme-li o korupčním potenciálu v exekucích, pak je třeba si položit otázku, zda tu ten korupční potenciál vůbec nějaký je, vůči komu či ze strany koho hrozí a pokud hrozí, proč nebyl za 18 let fungování soukromých exekucí ještě žádný exekutor za korupci odsouzen. Já to nevím, ale s klidným srdcem si dokážu stejně tak barvitě představit, že bez ohledu na uspořádání vztahu exekutor – věřitel může korupční potenciál doutnat ve vztahu povinný – exekutor za shovívavost či nečinnost, či snad exekutor – soudce, povinný soudce? Pokud tedy zpřetrháme vazbu exekutor => věřitel a nastolíme užší spolupráci exekutor => povinný, pak co brání tomu, aby nevznikl nový korupční potenciál pro tok věřitel => exekutor, kdy je exekutor pobízen k činnosti či naopak povinný => exekutor, kdy exekutor je na druhou stranu pobízen k nečinnosti? Takže z mého pohledu, neexistující korupční potenciál eliminovat nelze, naopak ho lze neuváženou novelou podpořit. To platí jak pro exekutorskou teritorialitu, tak pro zásadu jeden dlužník – jeden exekutor. Za tento duel přiznávám body žádnému modelu nepřiznávám.

    Průběžné skóre na sliby  Teritorialita vs. Sněhulák : 2 :  2

    3. Odstranění nepřípustné, zákonem a ústavou zakázané ale fakticky panující ekonomické a tím i faktické závislosti exekutorů na dodavatelích exekucí

    Pominu-li, že v Ústavě ani žádném jiném právním předpise se o ekonomické závislosti exekutora nic nepíše, tím spíše ji nezakazuje, neboť Nejvyšší soud ji nezakázal vlastně ani u neméně společensky hodnocených rozhodců a že není ani legislativně uchopena ani definice dodavatele exekucí, pak je třeba konstatovat, že žádný právní předpis není způsobilý vyloučit faktickou ekonomickou závislost exekutorů na počtu nařízených exekucí. To platí jak pro soutěž, kdy exekutor může svojí pílí počet exekucí jemu svěřených zvýšit, tak pro nesoutěž, kdy každý exekutor je závislý na tom, kolik exekucí mu naprší. Pokud budou pravidla nastavena pro věřitele nevýhodně, pak prostě exekuční návrhy nebudou podávat v žádném systému.

    Průběžné skóre na sliby : 3 :  3

    4. Snížení nákladů na vymáhání s vyloučením dublování úkonů

    Toto prosím slibují obě řešení. Nevím zda se tak stane, spíše asi ne, protože exekuce budou napadat postupně a exekutor bude i ve sloučené exekuci muset hledat další majetek a postihovat ho, zasílat poštu povinnému a vyřizovat postupně jeho procesní podání, ale zůstaneme-li v rovině slibů, pak slíbeno je to jak pro exekutorskou teritorialitu, tak pro sněhuláka takový slib platí současně. Za tento duel přiznávám body žádnému modelu nepřiznávám.

    Průběžné skóre na sliby : Teritorialita 4 :  4 Sněhulák

    5. Umožnění efektivní účasti povinného na řízení a snížení nákladů s tím spojených

    A kde je problém? Teritorialita = 1 exekutor, sněhulák = 1 exekutor.

    Průběžné skóre na sliby  Teritorialita vs. Sněhulák 5 : 5

    6. Snížení nápadu zbytečných a předem marných exekucí se zavedením alespoň minimálního podílu oprávněných na nákladech bezvýsledných exekucí a tím přirozeně omezit podávání zbytečných návrhů proti dlužníkům, kde nelze nic vymoci.

    Požadavek je to logický, chtějí to tak exekutoři i dlužníci, snad i někteří věřitelé, neboť nezatížený exekutor, bude moci více času věnovat smysluplným exekucím, ale je toto problematika teritoriality nebo sněhuláka? Pokud to slibují pak asi ano. Opět to slibují oba systémy.

    Můžeme exekuce zakázat, můžeme je zdražit, znepříjemnit věřiteli jejich podávání a tím vytvořit špunt, pod jehož dojmem budeme alespoň chvíli žít v blažené nevědomosti, že lidé snad přestali dlužit, ale to není řešení. Kdo chce dlužit, ten bude. Z mého pohledu čistá teritorialita ani čistý sněhulák počet zahájených exekucí z pohledu právníka počet zahájených exekucí snížit nemůže. Právo podat exekuční návrh má oprávněný a jakákoli bariéra je porušením práva na přístup k soudu a tím i ústavní zásady práva na spravedlivý proces. Pokud stát hodlá věřitele odškodňovat proto, že jim někdo dluží peníze a současně nechce, aby byly pohledávky vymáhány v exekucích, nechť se zaváže je odškodnit. Pojďme do toho.

    Průběžné skóre na sliby  Teritorialita vs. Sněhulák 6 : 6

    7. Umožnit přímý a efektivnější dohled nad činností exekutora jedním exekučním soudem.

    I tento přínos si slibují oba modely, resp. lze ho spojovat s oběma, protože  exekuční soud je určen bydlištěm povinného, nikoli počtem exekutorů. Ptám se ale, kde je problém dnes? Cožpak exekuční soud neplní svoji zákonnou povinnost a nevykonává nad exekutorem dohled?

    Problém vyvstává, když se povinný přestěhuje. U již nařízených exekucí platí zásada perpetiatio fori, pro nové exekuce bude platit místní příslušnost nově určeného exekučního soudu. S každým přestěhováním se povinného tak je spojeno rozšíření počtu exekučních soudů vykonávajících dohled nad exekutorem.

    S tím si ale neporadí ani dnešní, ani žádný budoucí model, ledaže bychom pro celou republiku vytvořili jeden exekuční soud jako na Slovensku. To ale není věcí teritoriality nebo sněhuláka, nýbrž otázka úpravy soudní soustavy a rozvrhu práce v ní.

    V opačném případě totiž v ryzí teritorialitě založené na kritériu místní příslušnosti dané bydlištěm povinného by změna místní příslušnosti založila nové kolečko pověřování z jiného okruhu místně příslušných exekutorů, pak Sněhulák je zde preciznější a okruh pověřovaných exekutorů nezvyšuje.

    Průběžné skóre na sliby  Teritorialita vs. Sněhulák 7 : 7

    8. Omezení nadužívání exekucí a předem jasně bezvýsledné exekuce eliminovat ekonomickou zodpovědností věřitelů (poplatek/povinná záloha)

    Slibují oba modely. Nicméně již v bodě 6 jsem uvedl, že omezení exekučního práva není věcí teritoriality či sněhuláka. Ekonomickou zodpovědnost oprávněného z exekucí před více než 12 lety vyloučil Ústavní soud, nikoli věřitelé. Učinil tak proto, že exekutoři svého monopolního postavení při vymáhání pohledávek zneužívali, když chtěli, aby jim náklady marné exekuce zaplatil, když ne povinný, tak věřitel, který na rozdíl o exekutora neměl možnost prověřit majetkové poměry povinného. Pokud chceme exekuce zpoplatnit nebo je zatížit zálohou, můžeme to udělat i v dnešním soutěžním modelu a kdo ví, možná to bude stačit a věřitelé drobné pohledávky či pohledávky zjevně marné vymáhat nebudou.

    Průběžné skóre na sliby  Teritorialita vs. Sněhulák 8 :8

    9. Redukovat stamiliony zbytečně dublujících se dotazů z lustrací zatěžujících součinnostní subjekty

    Slibují oba modely. Je však věcí orgánů dohledu, aby nenutily exekutory k opakovaným dotazům v nesmyslně krátkých lhůtách a legislativce, aby řekl, jak dlouho má být exekuce vedena, jak často má být vedena a zda není na místě, aby exekutor činil dotazy nikoli vůči bankám a zaměstnavatelům, ale spíše aby se obracel na nějakou centrální databázi, jejíž vznik je třeba podporovat.

    Průběžné skóre na sliby  Teritorialita vs. Sněhulák 9 : 9

    10. Zpřehlednit a zjednodušit exekuční vymáhání i pro zaměstnavatele a banky

    Slibují oba modely. Pokud má být oním zjednodušením vedení superspojené exekuce s několika dluhy v exekučním příkazu, s různými pořadími a předností pohledávek (např. přednostní + nepředností + výživné běžné + výživné dlužné proložené změnou plátce mzdy a souběhem plátců mzdy), pak promiňte, ale nechtěl bych být zaměstnavatelem, kterému bude doručen takový exekuční příkaz. Zjednodušení si představuji například v tom, že zaměstnavatel srazí a odvede ze mzdy povinný díl a je věcí exekučního orgánu, komu peníze vyplatí. Ostatně podobná zásada platí i v insolvenčním řízení.

    Průběžné skóre na sliby  Teritorialita vs. Sněhulák 10 :10

    11. Přiblížení exekutora povinnému

    Teritorialita to slibuje, sněhulák sice neslibuje, ale v zásadě koncentruje exekuce u jednoho exekutora. Pokud ale zvážíme, že hlavním dopadem přiblížení dopadů přiblížení exekutora povinnému má být zvýšení počtu mobiliárních exekucí, ptám se:

    1. Nastane to? Většina exekutorů dnes nemá vykonavatele a není ochotna mobiliární exekuce vykonávat.
    2. Co se stane, když to nastane.

    Je nespornou pravdou, že mobiliární exekuce jsou pro většinovou společnost skutečným exekučním strašákem. Také je pravdou, že účelem mobiliární exekuce je zpeněžení majetku povinného, ne jeho neustálé návštěvy, když nic nemá. To už je stalking a ne provádění exekuce. To chceme?

    Průběžné skóre na sliby Teritorialita vs. Sněhulák 11 :10

    12. Vyloučení soutěže exekutorů

    Teritorialita má vyloučení soutěže ve svém programu, sněhulák se tomu blíží svým faktickým dopadem. Nicméně oba návrhy cílí opačným směrem.

    Teritorialita by přinesla o jakousi kolektivizaci exekucí, kdy všichni exekutoři mají mít v zásadě stejně exekucí bez ohledu na kvalitu, rychlost či průtahy v řízení, počet zaměstnanců a efektivitu práce, škraloupy, vybavenost jejich úřadů. S tím, že odebírání věcí schopným a jejich svěření mase nefunguje, máme 40 letou zkušenost, s tím, že státní správa funguje na půl plynu, máme 28 letou zkušenost, s tím, že soudní výkon rozhodnutí před rokem 2001 založený na stálém nápadu řízení bez motivace selhal, jsme měli 12 letou zkušenost. Fakticky by se vyloučením soutěže exekutoři bez nadsázky stali lenochody. Na všechno by měli čas, telefony by nezvedali, na podání účastníků by reagovali se zpožděním.

    Sněhulák by asi opravdu přinesl efekt kutálející se sněhové koule, kdy čím větší by byl exekutorský úřad na začátku systému, tím více exekucí by na sebe v průběhu roku navalil. V roce příštím by těch exekucí skoulel zase víc. Nejpozději v šestém roce by už největší úřady ovládaly 95 % trhu. S negativními vlivy monopolu máme rovněž bohaté zkušenosti, jsou však o mnoho kratší, neboť zavčasu jsme přijali antimonopolní opatření a máme docela dobře fungující Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který se stará o to, aby k monopolu nedocházelo. Problém monopolu netkví v absenci dostupnosti služby, ale jejím postupném zdražování, neboť kdo ovládá trh, určuje pořadí, kdy se na vás dostane řada a také ceny. V dnešním soutěži exekutorů pro určení pořadí není prostor. Kdo čeká, jde jinam. Pro růst ceny služby také není prostor, pokud se za ní neskrývá kvalita. Jinak jdete jinam. Proti zneužití monopolu tak hraje jednak soutěž, jasná pravidla exekuční hry a také přísný dohled. Soutěž možná přestane fungovat, ale vždy s uvolněním místa jednoho soutěžitele, se vytvoří prostor pro jiného.

    Konečné skóre na sliby Teritorialita vs. Sněhulák 12 :10

    Závěr

    Výše uvedeným srovnáním jsem se pokusil srovnat obecně známá tvrzení o přínosech modelů exekutorské teritoriality a principu jeden dlužník – jeden exekutor, který někteří exekutoři hanlivě označují sněhulákem. V zásadě co do přínosů dlužníkům slibují oba systémy totéž a v porovnávaných parametrech dosáhly slibového skóre 10:10. Přestože některé z proklamovaných cílů mohou skutečně nastat a mohou být i oprávněné, jiné se zavedením toho či onoho modelu nastat nemohou a musely by být věcí samostatné úpravy na teritorialitě či sněhulákovi zcela nezávislé.  Pokud se oba modely tak výrazně překrývají a exekutoři tak zarytě myslí na blaho dlužníka, je mi záhadou, proč odmítají princip jeden dlužník-jeden exekutor? Že by málo vylučoval soutěž a ještě k tomu směrem o nich? Chtě nechtě  si musíme přiznat, že exekutorům nikdy nešlo o blaho dlužníka, ale usilují o stálý přísun exekucí do jejich úřadů, protože dnešní stav, kdy rok od roku ubývá exekucí, je začíná semílat pod tíhou kvalitnější konkurence.

    JUDr. Antonín Blažek