Recenze: Zákon o soudech a soudcích – komentář

    S novým rokem dorazil na pulty knihkupců nový příspěvek k tradiční komentářové literatuře z pera JUDr. Jiřího Grygara, Ph.D., soudce Krajského soudu v Praze pověřeného výkonem funkce místopředsedy pro úsek insolvenční a civilní prvoinstanční – a sice komentář k zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů (dále zkráceně, jak jsme zvyklí, „zákon o soudech a soudcích“). Publikace byla slavnostně pokřtěna v Praze dne 14. ledna 2019.

    Jak autor sám v předmluvě uvádí, soudcovský stav i akademická obec jako by opomíjely existenci a důležitost komentovaného zákona, který je přitom rozvedením ústavních norem upravujících organizaci soudní moci a státní správu justice. Potřeba kvalifikovaného vodítka při výkladu a aplikaci zákona o soudech a soudcích je však stále aktuální nejen na straně soudců, ale též u orgánů státní správy soudů, přísedících, justičních čekatelů, zaměstnanců soudů, advokátů i další části odborné veřejnosti. Jsem přesvědčen, že předkládaný komentář tuto ambici dozajista naplní.

    První „devizou“ této publikace je její zřejmé zaměření do praxe. Jednoduše komentář od soudce pro soudce, který ctí princip reality. V tomto smyslu proto text komentáře vyniká svou autentičností a profesní hodnověrností. Takto „soudcovsky“ pojatý ediční záměr určitě padne v justici na úrodnou půdu.

    Podle vyjádření autora komentář vznikal po dobu několika roků, což se bezpochyby projevuje na celkové vyzrálosti a promyšlenosti textu a jeho strukturace. Jiří Grygar bezezbytku zúročil jak praxi soudce, tak zastupujícího soudního funkcionáře, ale také zkušenost z pozice legislativního poradce Ministerstva spravedlnosti, kde se zaměřoval na novelizace procesních předpisů. Kromě toho asi nemá smysl čtenářům připomínat bohatou publikační činnost doktora Grygara, který má navzdory svému mládí „na svědomí“ úspěšné komentáře, právnické monografie, učebnice i časopisecké články. Takový repertoár již dává solidní záruku, že dílo si čtenáře najde napříč celou justicí a možná i mimo ní.

    Za další nesporný klad lze považovat formální stránku knihy. Tradicionalisté naleznou vše na svém místě; po vytučněném textu zákona následuje přehled výkladu v bodech, dále (podle potřeby) výňatek z důvodové zprávy, vlastní komentář po odstavcích, judikatura, indikace souvisejících ustanovení a souvisejících předpisů, popř. odkaz na použitou literaturu. Pokud jde o práci s judikaturou, výběr rozhodnutí je citlivý, relevantní a – jak se říká hezky česky – up to date. Rozsah citované judikatury je samozřejmě limitován celkovým rozsahem komentáře (cca 600 stran). Někde autor jednotlivé judikáty uvozuje ještě praktickým nadpisem shrnujícím obsah právní věty. Nejsou-li nadpisy ustanovení přímo v zákoně, u každého paragrafu výstižné označení doplňuje autor. Celkově se v komentáři dobře orientuje, je přehledný a nechybí ani věcný rejstřík.

    Po obsahové stránce hodnotím komentář rovněž velmi pozitivně. Autor nadbytečně neparafrázuje normativní text, naopak důsledně směřuje vlastními slovy k vysvětlení významu a účelu komentovaného ustanovení, suverénně zasazuje smysl ustanovení do kontextu a zvláštní pozornost věnuje pasážím nebo výrazům, jež by mohly působit interpretační potíže. Z mého pohledu jde vždy o kvalifikované přiblížení daného ustanovení, nicméně velmi často komentář hodnotí i kvalitu a logickou konzistentnost zvolených formulací, domýšlí pravděpodobné záměry zákonodárce a vyslovuje náměty k zaplnění mezer v zákoně de lege ferenda, které působí silou přesvědčivosti a čtenář se s nimi může snadno ztotožnit (což přirozeně neznamená očekávání, že všichni čtenáři se s autorem pokaždé zcela shodnou v náhledu na výklad všech jednotlivostí). Je-li toho z povahy věci zapotřebí, v textu se objevují též odkazy na vyhlášku č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, na rezortní normy (instrukce) Ministerstva spravedlnosti (např. vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy) nebo soft law (str. 279, kodex chování soudce z Bangalore a etické zásady chování soudce přijaté Soudcovskou unií ČR v roce 2005).

    Autor na řadě míst nepokrytě odhaluje pleonasmy zákonodárce, většinou nepříliš povedené transkripce článků Ústavy ČR nebo jiné logické duplicity, které by bylo záhodno ořezat jako přebytečné normativní sádlo, neboť zbytečně činí zákon tučným a nabobtnalým. V několika pasážích (např. v případě nových ustanovení o automatickém generátoru přidělování věcí) autor dokonce předkládá vlastní alternativní formulace, jak by měl text zákona znít, aby byl logicky správný, a tedy jak je nutno komentované ustanovení v souladu se záměrem legislativců oproti jeho neobratnému textuálnímu vyjádření vykládat. Málokde v odborné literatuře si soudce „vyřizuje účty“ se zákonodárcem tak elegantně a čtivě, jak to činí Jiří Grygar v předmětném komentáři. Nemyslím si, že z hlediska legislativní techniky se zákon o soudech a soudcích nějak výrazně vymyká ostatním předpisům se srovnatelným předmětem úpravy, nicméně autorovy postřehy nejsou samoúčelné a napomáhají nalezení správného významu použitých výrazů.

    S ohledem na současnou legislativní plodivost se ukázalo jako nesmírně prozíravé zařadit do knihy též poslanecký pozměňovací návrh č. 1388 ze dne 2. 10. 2018 k úpravě tzv. generátoru náhodného přidělování a zasvěcený komentář k němu, neboť tato změna byla skutečně nakonec schválena (a vyhlášena pod č. 31/2019 Sb.) a znamená novelizaci novely zákona č. 296/2017 Sb., jehož příslušná ustanovení nabydou účinnosti dnem 1. 3. 2019, aby se opět změnila od 1. 7. 2019. Ačkoliv tedy publikace odráží právní stav k 2. 10. 2018, bude plně použitelná a aktuální i po 1. 7. 2019. Dále nelze opomenout, že do komentáře byla zařazena též předpokládaná nová ustanovení §§ 122b až 122e, jež do zákona o soudech a soudcích promítají technikálie spojené s evropskými předpisy, zejména s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (tzv. nařízení GDPR); text komentáře je z důvodu odlišení od platného znění proveden kurzívou.

    Jen velmi obtížně se na takto jasnozřivé publikaci hledají nějaké obláčky. Abych dostál roli nezaujatého recenzenta, zmíním komentář k omezení výdělečné činnosti soudce (§ 85); praktická rukověť pro soudce by snesla podrobnější rozebrání dovolených a nedovolených vedlejších činností, když mně známá praxe přináší určitá dilemata, která není s kým předem konzultovat.[1] Obecně úsporná je práce s kárnou judikaturou, jež by byla využitelná kupř. při výkladu pojmů „nevhodné chování soudních osob“ nebo „průtahů v řízení“.

    Navzdory obsahu předcházejícího odstavce jsem přesvědčen, že nabízený komentář je dosud nejzdařilejším a nejkomplexnějším autorským počinem zaměřujícím se na lehce opomíjený zákon o soudech a soudcích. Publikace má podle mého názoru všechny předpoklady, aby splnila svůj účel a posloužila všem soudním osobám při jejich každodenní činnosti. Domnívám se, že v justici bude přijata s povděkem. Jelikož Ministerstvo spravedlnosti již sní svůj další legislativní sen o nové úpravě výběru soudců, hodnocení soudců, kárného řízení atd., doufám, že JUDr. Jiří Grygar, Ph.D. nepoleví a bude průběžně shromažďovat podklady k těmto záměrům a za nějaký čas se jeho znamenitý komentář dočká druhého vydání.

    Všem čtenářům tímto přeji, aby v knize pokaždé rychle nalezli srozumitelnou interpretaci práva, nevtíravé poučení a inspiraci.

    [1] Jen heslovitě a příkladmo odkazuji na recentní rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2016, č. j. 13 Kss 5/2016-75, podle něhož je funkce soudce neslučitelná s výkonem funkce člena rozkladové komise ministra nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu; vyskytl se problém odlišení lektorské činnosti a úplatného poskytování právních služeb žadatelům o azyl v rámci jinak bohulibé činnosti pro neziskovou organizaci; vedení Vrchního soudu v Praze nedávno řešilo výtkou případ soudce účinkujícího v inscenované reality show; smí být soudce ve vedení spolku zahrádkářů? (srov. zprávu o šetření veřejného ochránce práv ze dne 8. 8. 2006, sp. zn. 3737/2005/VOP/PKK) atd. Praktický návod k posuzování vedlejších činností soudců požadovala mj. v posledním kole hodnocení Skupina států Rady Evropy proti korupci (Group of States against Corruption GRECO).

    Grygar, J.: Zákon o soudech a soudcích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, 600 s.

    Mgr. Radek Visinger, Ph.D.