Referendum jako právní i politický nástroj

    Přístup k zákonu o obecném refernedu a případnému referendu o EU chce chladnou hlavu.

    Ohlédnutí

    Na socialismu bylo nejpříšernější s jakou lehkostí používal nesmyslná hodnocení, nálepkování a odsuzování vlastních lidí. Druhou příšerností byl pak systém. zjednodušeně popsaný takto: Všeho byl nedostatek: Svobody, volnosti pohybu i spotřebního zboží.

    Ten poslední nedostatek byl hodně rohodující pro cinkání klíčů v roce 1989.

    Současné složení Poslanecké sněmovny je prvním od roku 1989, kdy původní politické strany jsou z poloviny vystřídány novými formacemi jako je hnutí ANO, Piráti a SPD Tomia Okamury. Posledně jmenovaná strana budí takové vášně, že to až příliš připomíná  běsnění soudruhů z let socialismu. Ti také každého, kdo chtěl či vyznával něco jiného, než oni, ihned označili za zrádce, nepřítele, nebezpečí pro lid a trvale poukazovali na to, že bez socialistického tábora není svobodného Československa.

    Dnes paradoxně v době svobody není žádného Československa. Federaci Čechů a Slováků ukončilo rozhodnutí dvou politiků. Už tenkrát se politici báli referenda. Bojí se ho dodnes.

    Strašák referenda o EU

    Referendum je zakotveno v ústavě mnoha zemí. Příkladem je Švýcarsko, Lichtenštejnsko, je ve většině států USA, mají je všechny spolkové země Německa, má jej Itálie. Není to žádný výmysl nějaké údajně nedemokratické strany, referendum využil např. i Charles de Gaulle.

    Poprvé si musíme položit otázku, proč jen se samotná myšlenka pořádat referendum u vystoupení (proč ne o setrvání?) z Evropské unie (EU) vyvolává takové obavy. Všichni kritici plánu takového referenda totiž předem předpokládají špatný výsledek. (sic!) Takový ten britský. Pokud je ale EU tak výborná pro Českou republiku, proč se referenda o ní její zastánci tak bojí? Bojí se jako ti soudruzi socialismu, kteří se nakonec báli i svých vlastních stínů. A to je hodně špatný stav. Podruhé argument, že lidé jsou hloupí je směšný už svou podstatou. Na vstup do EU byli lidé dost chytří, na prověrku setrvání v EU jsou hloupí? A to bylo prosím měřeno kým a kde a jak? Lze-li soudit podle programu stran a hnutí zastoupených v Poslanecké sněmovně, setrvání v EU by pravděpodobně získalo většinovou kladnou odpověď. Přesto strach až panický jen z vyslovení takového návrhu duní v médiích silou normalizačního socialismu v nebývalé míře.  Leč platí, že „Kdo je proti referendu o členství v EU z principu, není demokrat.“  (Zdroj: 1url.cz/Nt0vv ). S tímto výrokem nelze než jen souhlasit.

    Tvrdý názor

    Ondřej Neff ve svém Neviditelném psu píše: „ Vystoupení z Evropské unie je proti základním zájmům České republiky. Jsme s ní spojeni zdrcující převahou ekonomických zájmů a spojují nás i zájmy politické a obranné.“ (Zdroj: 1url.cz/Dt0vI)

    Lze nepochybně souhlasit s tím, že v dnešním globálním světě není možné, aby tak malý stát, jakým je Česká republika, byl stranou ekonomického propojení, byl bez demokracie a spoléhal se jen na vlastní síly při jakékoliv vojenské obraně. Prostě nemožné.

    Pokud si to obecně shrneme, pak Česká republika potřebuje při zásadách nediskriminace a volné hospodářské soutěže, volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu kooperovat se státy především v Evropě, neboť je výrazně závislá na exportu do těchto zemí. Hodnotová orientace na tzv. Západ, jehož základem je demokracie, je pro Českou republiku zásadní. Vytvářet obranný vojenský blok s dalšími demokratickými státy je pak naprostou nutností.

     Zhodnocení zájmů ČR

    Česká republika je členem NATO, drtivá většina politiků i obyvatel (vyjma KSČM) tento stav nezpochybňuje a opuštění této organizace za stavu, kdy síly NATO ze 75% představují Spojené státy, by bylo velmi neprozřetelné a naivní. Naopak. Vzor Polska, které se vybavilo americkým obranným radarem a nakupuje rakety Patriot je správnou cestou. Zdůrazněme si, že členství v NATO není podmíněno členstvím v EU. Žádná taková podmínka neexistuje.

    Hodnotová orientace České republiky je na tzv. Západ, migrace – nemigrace. Protože drtivá část občanů České republiky pamatuje socialismus a okupaci v roce 1968 je nepravděpodobné, že by existoval jakýkoliv věcný zájem propadnout se zpátky do výhradního vlivu Ruské federace. Je dobré hledat nová obchodní spojení v Rusku, ale je jiná situace stát se druhým Krymem.
    O to druhé, o takový cíl nepochybně drtivá část občanů nestojí, byť by se jakkoliv takový stav maskoval hezkými slovíčky o konfederaci nového východního tábora. Cesta jednou již zažitá s nepříjemnými výsledky se znovu dobrovolně nezvolí. Ano, lze připustit, že se mohou najít politici, kteří stejně jako bez souhlasu referenda rozdělili Československo, stejně tak bez jakéhokoliv souhlasu připoutají Českou republiku k Rusku. Odmítání referenda jako demokratického nástroje může v posledně jmenovaném, zatím fiktivním případě, sehrát velmi negativní roli.

    Základní ekonomickou potřebou  České republiky je zapojení do jednotného vnitřního trhu na základě unijního práva i s případnými výjimkami. Pokud ale někdo tvrdí, že to je možné pouze v rámci členství v EU, tak lže. A dost hloupě. Ale zastavme se ještě u onoho argumentu o „politickém“ spojení s EU. To je snad ten nejhorší argument, jaký lze užít. Politické spojení s kýmkoliv musí být realizováno na základě demokratických principů, jinak je celý hodnotový systém Západu pomíjen a potlačován. Dnešní deficit demokracie, který sama EU přiznává, je hrůzostrašný. Je zbytečné zde rozebírat všechny projevy a dopady, jsou to známé notoriety.

    Nepodstatný rozdíl ESVO proti EU

    Tolik záměrně opomíjené Evropské sdružení volného obchodu (ESVO) bylo založeno už v roce 1960. Přitažlivost EHS však vedla řadu původních členů ESVO ke změně členství a ESVO opustili Velká Británie, Švédsko, Dánsko, Rakousko a Portugalsko.

    Dnes má ESVO čtyři členy – Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko, kteří spolu s Evropskou unií tvoří Evropskou hospodářskou oblast (EEA). Již 70. letech ESVO uzavřelo s EHS již dohody o zóně volného obchodu, na něž v roce 1992 navázala Smlouva o EEA, platná od roku 1994. Členské státy ESVO, postupně harmonizovaly část své legislativy s ES/EU a jsou povinny dodržovat zásady nediskriminace, hospodářské soutěže, volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Členské státy ESVO jsou tak plně zapojeny do jednotného vnitřního trhu na základě unijního práva (výjimku tvoří oblast zemědělství a rybolovu). (Zdroj: 1url.cz/jt0vb).

    Jediným rozdílem proti členství v EU je to, že státy ESVO se nepodílí na „politickém“ řízení EU. Takže nepodléhají verdiktům Soudního dvora Evropské unie, nelze jim nařídit přijímání migrantů, mají právo nepřijímat sekundární právo EU, mohou si ponechat svou měnu, neúčastní se voleb do dnes prokazatelně zbytečné instituce jakou je Evropský parlament atd. Do politického řízení samozřejmě padají příspěvky členských států EU a někomu zpětné dotace.

    Otázkou je, proč se čeští politici odchodu z EU tolik bojí. Odpověď je snadná: Dotace a zase jen dotace. Pro lidi? Nedejte se vysmát.

    Zůstane ESVO marginální?

    V současnosti představuje členská základna ESVO marginální veličinu států v Evropě, marginální počtem, nikoliv penězi. Švýcarsko i Norsko patří mezi velmi bohaté země. Z EU definitivně odchází Velká Británie a rozhovory o odchodu jsou všechno možné, než korektní. EU zde ukazuje velmi ošklivou téměř agresivní a nepřátelskou tvář a jinak tomu není ani v případě přístupu k zemím V4 (Polsko, Maďarsko, Slovensko, ČR) či Katalánsku. Tato skutečnost by měla být velmi silně vnímána, protože existující deficit demokracie v EU je doplňován okázalou zvůlí, vyhrožováním a špatně skrývaným nepřátelstvím. Paktování s nepřáteli má ale jaký smysl? K polemice, zda hlavním architektem bruselské EU byl prominentní nacista Walter Hallstein lze jen dodat, že poslední chování elit EU takový předpoklad silně potvrzuje. (Zdroj:1url.cz/ot0vc).

    Odchod Velké Británie z EU

    Výsledek rozhovorů mezi EU a Velkou Británií nelze nyní předvídat. Za zmínku ale stojí názor Wolfganga Münchauea v textu pro Financial TTimes, kde autor  konstatuje: „Pokud by se Británie rozhodla zůstat v Evropském ekonomickém prostoru (EEA) po vzoru Norska – a to během tranzitního období i nadále –, EU by s tím určitě souhlasila.“ (Zdroj:  1url.cz/7t0vg). Jednání EU by zde bylo logické.  Členské státy ESVO jsou plně zapojeny do jednotného vnitřního trhu na základě unijního práva. Je proto pravděpodobné, že i tuto cestu bude EU a Velká Británie zvažovat. Je ale ke zvážení všem členských státům EU, protože EU dnes neplní jeden ze základních pilířů své původní přitažlivosti: Není prostorem práva a svobody. Prostě už není. A projekt Trvalé strukturované vojenské spolupráce (PESCO), který téměř tajně  podepsali za ČR pánové Sobotka a Zaorálek nevzbuzuje jinou představu, než že se jedná o jakési Lidové milice EU proti neposlušným státům. Takový projekt je ale předem odsouzen k nezdaru. Poláci dobře vědí, proč si rakety Patriot kupují. To už není jen plán obrany před Ruskem.

    Reforma EU

    Lidé typu Junkera. Macrona či Merkelové nikdy žádnou podstatnou a demokratickou reformu EU  nepřipustí. Není v jejich zájmu. Žádné „hlasování“ to nezmění. Europoslanci, proti vůli většiny zemí střední Evropy schválili reformu tzv. Dublinského systému. Jde o migraci, právo na azyl. Země, kam migranti míří jako první, by už neměly mít zodpovědnost za azylové řízení, ale migranti by měli být urychleně přemístěni do jiného státu EU podle pevného distribučního klíče.  (Zdroj: 1url.cz/Tt0Xu) To už je doslova zastřená válka vůči všem Evropanům. Copak může Evropa bez trvalých škodlivých následků přijmout „půl“ Afriky či Banladéše?

    Nelze se divit, že důvěra v EU je u mnoha politiků na nulové hodnotě, nelze se divit, že se celoevropsky objevují politické formace, které chtějí EU opustit.

    Tyto politické formace ale zapomínají svým občanům nabídnou adekvátní řešení  po odchodu z EU, když lavírování Velké Británie působí spíše zneklidňujícím než pozitivním dopadem. Tato „zapomnětlivost“ kritiků EU je ale  voda na mlýn těch, kteří členství v EU berou jako nezpochybnitelnou svátost. Takové „svátostní“ období duchovního temna měla Evropa tisíc let. Nyní má  k němu nakročeno opět. A nesvádějme to jen na muslimskou víru, to nejhorší v EU nedělají muslimové, ale teroristé a  „elity“ Evropské unie. Tzv. „elity“ EU se referenda bojí, jako čert kříže. Dobře vědí proč. A my, doufejme, že už to o nich víme také.

    Rudolf Mládek

    Sdílejte
    Předchozí článekMluvčí USZ pláče na špatném hrobě
    Další článekHromadné žaloby: plusy převažují nad negativy
    Rudolf Mládek
    Právník a podnikatel, ředitel poradenské firmy. V letech 1993–2007 byl členem a funkcionářem Občanské demokratické strany, v roce 2014 byl nezávislým kandidátem na senátora za Občanskou konzervativní stranu.