Rychetského omyly

    Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v Otázkách Václava Moravce (ČT1, 18. 6. 2017) prohlásil: „Zaplať Pán Bůh, že je u nás Senát.“, který nás údajně chrání před situací, jaká je v Polsku či Maďarsku.  Rychetský v rozporu s křesťanstvím i židovstvím jednal proti druhému přikázání, které stanoví: „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.“ (Druhá kniha Mojžíšova 20, 7. Pátá kniha Mojžíšova 5, 11), a je obecně známo jako: Nevezmeš jméno Boží nadarmo. Počet parlamentních komor není věcí Boží. Jde o věc organizace moci lidí nad lidmi a platí zde Ježíšova slova: „Mé království není z tohoto světa.“. Rychetský neuvedl, že v Polsku je dvoukomorový parlament. Až Petr Pithart upozornil, že v Polsku Senát je.

    Rychetský dále prohlásil, že Ústavní soud by jednoznačně bral demisi premiéra jako demisi celé vlády, že to bylo vyjudikováno, a shoduje se na tom celá akademická sféra. Ovšem Ústavní soud nikdy nerozhodoval ve věci demise vlády a jejího předsedy, tedy judikováno není nic. Rovněž tvrzení, že se na tom shoduje akademická sféra, je mimo mísu. Rychetský zřejmě nezná texty ústavního soudce a profesora ústavního práva Jana Filipa, který akceptování demise premiéra jako demise vlády označil za exces a k chápání demise Václava Klause 1997 jako demise celé vlády uvedl: „Pro tento postup není v textu Ústavy ČR jednoznačná opora, neboť ta počítá s demisí předsedy vlády, i demisí vlády jako celku. Demise vlády je proto zásadním rozhodnutím celé vlády, které spadá pod čl. 76 Ústavy ČR a vláda se na něm musí usnést ve sboru… Názor, že vláda stojí a padá s osobou předsedy vlády, neodpovídá ani textu Ústavy ČR, ani naší parlamentní tradici. Proto též ve státech, kde tomu tak má být, je to výslovně zakotveno v ústavě… Předseda vlády v našich podmínkách na rozdíl od německého kancléře nestanoví základní směry politiky a nenese za to sám před Poslaneckou sněmovou odpovědnost. Tu nese vláda jako celek zpravidla založený na koaliční smlouvě…“ (Jan FILIP. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 2. vydání, 1. dotisk s doplňky Brno 2004, s. 324-325).

    Václav Klaus při prezentaci své demise jako demise vlády 1997 vyšel z názoru Václava Pavlíčka z pražské právnické fakulty. Ovšem docent Vladimír Mikule, taktéž z pražské právnické fakulty, tento postup považoval za sporný. (Vladimír SLÁDEČEK, Vladimír MIKULE, Jindřiška SYLLOVÁ. Ústava České republiky. Komentář. Praha 2007, s. 527). Rozdílné názory na účinky demise předsedy vlády ve vztahu k vládě uvádí soudce Nejvyššího správního soudu Pavel Molek. (Lenka BAHÝĽOVÁ, Jan FILIP, Pavel MOLEK, Milan PODHRÁZKÝ, Radovan SUCHÁNEK Vojtěch ŠIMÍČEK, Ladislav VYHNÁNEK. Ústava České republiky – Komentář. Praha 2010, s. 870-871). O nějaké jednotnosti akademické obce nemůže být ani řeči, stejně jako o jednotnosti rozhodování Ústavního soudu.

    Odborná kniha: ZDENĚK KOUDELKA. Prezident republiky. Leges Praha 2011, ISBN 978-80-87212-95-0, s. 122-123.

    Zdeněk Koudelka

    Sdílejte
    Předchozí článekK čemu slouží právo a jak ho nepoužívat
    Další článekMilan Štěch, revoluční pěst dělnické třídy nebo lobbista průmyslových korporací?
    Zdeněk Koudelka
    Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, PhD. je doktor práva v oboru ústavní právo a politologie, advokát. V letech 1998 – 2006 byl poslancem za ČSSD, od roku 2006 do roku 2011 pak náměstkem nejvyšší státní zástupkyně pro legislativu a mezinárodní vztahy. V roce 2009 byl jmenován docentem a v letech 2011 až 2013 působil jako náměstek ředitele Justiční akademie v Kroměříži. Je členem redakčních rad prestižních právnických publikací a autorem odborné právnické literatury. Přednáší na katedře ústavního práva a politologie právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2014 je rektor Vysoké školy Karla Engliše v Brně a advokát.