Jak ulevit soudům a přitom vyřídit mnoho pohledávek v krátkém čase?

    Přirozenou ambicí úvah de lege ferenda jsou pokusy nastínit inovátorský pohled na možnosti úpravy rigidního charakteru nebo na dlouhodobě zavedené postupy. Důvody vyvolávající potřebu úvahy de lege ferenda jsou zejména uvědomění si nedostatečnosti dosavadní úpravy, poznatky odborníků získané aplikační praxí nebo pozitivní zkušenosti ze zahraniční či příbuzné právní úpravy. Motivací mé úvahy de lege ferenda je snaha o zrychlení vymáhacího procesu, nutné snížení administrativní zátěže prvoinstančních soudů a využití potenciálu profese soudního exekutora.

    Nový institut, o němž jsem referoval na nedávném diskuzním fóru v Plzni, pořádaným Exekutorskou komorou ČR nese pracovní název exekuční platební rozkaz. Jeho základním principem je přenesení řízení o vydání platebního rozkazu ze soudu prvního stupně na soudního exekutora. Dalším inovativním prvkem je možnost svolení k úhradě dlužné částky dlužníkem ve sjednaném termínu, nebo i splátkovým kalendářem.

    Návrh na vydání exekučního platebního rozkaz bude podán k místně příslušnému exekutorovi. Po jeho vydání ho soudní exekutor doručí dlužníkovi a dlužník na místě uhradí. Pokud bude s dlužníkem sjednána pozdější úhrada, či splátkový kalendář, stává se exekuční platební rozkaz exekučním titulem. Naopak nepodaří-li se soudnímu exekutorovi rozkaz doručit, nebo dlužník dluh neuzná, proces pokračuje u prvostupňového soudu.

    S ohledem na to, že se jedná toliko o představení fragmentu nového institutu exekučního práva, nepouštím se záměrně do úvahy o celé řadě dalších otázek, které nepochybně napadnou každého odborníka zajímajícího se o exekuční problematiku. Jako podněty k hlubší odborné diskuzi se zcela jistě nabízí posouzení otázky, zda řízení o vydání platebního rozkazu ponechat soudům prvního stupně, nebo jej zcela přesunout soudním exekutorům a současně, zda se exekuční platební rozkaz bude týkat pouze bagatelních částek či nikoliv.

    Pro úspěšnou aplikaci exekučního platebního rozkazu je však nezbytné přijmout princip rovnoměrného rozvrhu práce podle místní příslušnosti exekutora, mediálně označovaný jako krajská místní příslušnost nebo zjednodušeně teritorialita. Již nyní lze definovat dva pozitivní faktory přímo související s realizací exekučního platebního rozkazu. Náklady na vydání exekučního platebního rozkazu neponese stát, ale plně jej uhradí dlužník přímo soudnímu exekutorovi. Dojde k úspoře více než stovek milionů korun vynakládaných ze státního rozpočtu na mzdy soudních úředníků a poštovné. Přenesení mechanického právního rozhodování a rozesílání tzv. formulářových rozhodnutí na soudní exekutory v konečném důsledku bude představovat ušetření významného časového fondu, který lze bezpochyby využít na rozhodování soudů vyžadující větší odbornou i časovou náročnost.

    Za dobu trvání své existence se profese soudního exekutora stala nezastupitelnou. Soudní exekutoři zajišťují vymahatelnost práva v ČR. Kvalita rozhodovacích procesů soudních exekutorů i vyspělost jejich technického zázemí (oblast IT) v průběhu let dynamicky roste. Z hlediska specializace jejich zaměření skrývají stále doposud nevyužitý potenciál. Historie dokládá, že cesta změny je cestou nejtěžší, nota bene v oblasti práva. Je-li ovšem vůle se stále zlepšovat, přizpůsobovat se rychlosti a potřebám dnešní doby, není primárně nemožné, aby i návrhy v prvopočátku mnohdy hodnoceny jako unikátní byly pro futuro aplikovány. Takovým instrumentem je bezesporu i exekuční platební rozkaz.

    Martin Štika

    Sdílejte
    Předchozí článekHromadné žaloby pohledem soutěžního práva
    Další článekNa odborná sympozia fake news nepatří
    Martin Štika
    JUDr. Ing. Martin Štika Působí jako soudní exekutor v Hradci Králové a člen Právní a legislativní komise EKČR. Je spoluautorem právní monografie Soudní exekuce. V rámci 13. ročníku celojustiční soutěže Právník roku obsadil 3. místo v kategorii TALENT ROKU.