V rámci připomínkového řízení k připravovanému vládnímu návrhu novel zákona o státním zastupitelství, trestního zákoníku a trestního řádu, který by měl začlenit do našeho právního systému evropského žalobce, navrhlo Nejvyšší státní zastupitelství zrušení institutu usnesení o zahájení trestního stíhání, jeho nahrazení záznamem do protokolu o výslechu obviněného. S čímž logicky souvisí i zrušení opravného prostředku proti usnesení o zahájení trestního stíhání.

Zatím jde o návrh jednoho z připomínkových míst, takže v této chvíli vyčkáme konce připomínkového řízení a toho, zda Ministerstvo spravedlnosti ČR, jakožto zpracovatel návrhu novel, připomínku akceptuje nebo ne. Teprve poté by přicházela v úvahu podrobnější reakce.

Jen obecně lze říci, že v daném kontextu nejde o šťastný a akceptovatelný návrh.

Institut zahájení trestního stíhání v podobě usnesení s možností jej napadnout stížností je v našem trestním procesu tak říkajíc tradiční s výjimkou let 1994 až 2001, kdy platila úprava podobná té, kterou nyní navrhuje NSZ.

Už z toho, že poté se právní praxe vrátila k tomuto institutu další novelou trestního řádu lze dovozovat, že jde o právní úpravu, která je vnímána jako velmi důležitá. Asi by se dalo říci klíčová. To jistě neznamená, že by měla nebo musela přetrvat v trestním řádu   navěky.

Za sebe si dokáži představit jinou konstrukci zahajování trestního řízení, ale to by současně muselo jít o úplně jiné trestní řízení. Zejména o trestní řízení s akcentem na dokazování před soudem. O takovéto alternativě se, alespoň co vím, jako člen rekodifikační komise trestního řádu, diskutuje minimálně 15 ale spíše i více let. Zatím ovšem bez viditelného efektu, tedy bez schválení nového trestního řádu. Právě proto si myslím, že přijít teď s kusou novelou, která předjímá něco, co je předmětem rozsáhlých diskuzí, a to je nutné také zdůraznit, velmi značného odporu, je dost nešťastné.

Na druhé straně rozumíme Nejvyššímu státnímu zastupitelství, protože podle mne ale i podle zdůvodnění jeho připomínky, jde o reakci na jinak obtížnou situaci, která nastane, pokud budou provedeny úpravy, které umožní existenci institutu Evropského žalobce v rámci našeho trestního řízení.

Jedním z argumentů připomínky Nejvyššího státního zastupitelství je:

Zavedení záznamu o sdělení obvinění se odůvodňuje rovněž s poukazem na problematické aspekty rozhodování o stížnostech o zahájení trestního stíhání ze strany Úřadu evropského veřejného žalobce potud, pokud mohou ve svém důsledku způsobit nerovné postavení mezi obviněnými ve věcech spadajících do jeho působnosti na straně jedné a obviněnými v běžných věcech na straně druhé. Zajistí, že bude lépe vyhovovat standardu jednotné ochrany práv obhajoby.

Jinými slovy, touto cestou dílčích novel by se měl náš trestní řád přizpůsobovat konstrukci institutu evropského žalobce, ovšem bez toho, že by proběhla zásadní diskuze o tom, do jaké míry by náš trestní proces měl být tomuto institutu přizpůsobován anebo jinak, do jaké míry je vůbec tento institut pro nás a náš právní řád akceptovatelný. Zásadně jej neodmítám, ovšem upozorňuji na řadu velmi problematických faktorů, které by měly být dříve projednány.

Vzhledem k výše uvedenému, ale pravděpodobně i celé řadě dalších argumentů, které pro krátkost neuvádím tedy, s touto připomínkou souhlasit nelze.

Tomáš Sokol, místopředseda ČAK