Zneužívání organizované zločinecké skupiny

    Organizovaná zločinecká skupina je měkká kategorie trestního práva, kdy ji státní zastupitelství využívá k zvyšování horní hranice trestu odnětí svobody například pro účely podpoření důvodnosti útěkové vazby. K nevazebním trestným činům je doplněno stíhání za zločin účasti na organizované zločinecké skupině.

    Tím je vůči obviněnému umožněno uvalení vazby pro stejné jednání s tím, že kdyby nebylo pácháno v rámci organizované zločinecké skupiny, vazba by nebyla možná, zatímco v případě páchání v rámci údajné organizované zločinecké skupiny již uložení vazby možné je. Protože dané stíhání může být státním zastupitelstvím účelově uplatněno, je povinností soudu tomu předejít a zvlášť zhodnotit, zda jsou naplněny předpoklady takového stíhání v případech, kdy vlastní trestná činnost neumožňuje vazební stíhání. Soud musí posoudit, zda není státním zastupitelstvím užíváno toto rozšíření trestního stíhání za účelem vymoci si vazební stíhání obviněného.

    Trestní zákoník od organizované zločinecké skupiny (dříve zločinné spolčení) rozlišuje ještě organizovanou skupinu, kterou však výslovně nedefinuje. Vymezení tohoto pojmu je záležitostí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení více osob, v kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu.

    U organizované zločinecké skupiny je jako jeden ze znaků vyžadována vnitřní organizační struktura, která je charakterizována vztahy nadřízenosti a podřízenosti, relativní stabilností a přísným dodržováním pravidel (kodexu organizace), včetně utajení organizace. Nestačí dělba úkolů mezi členy skupiny. Dále musí jít o společenství stálé, a ne utvořené za účelem spáchání jednoho nebo dvou trestných činů.

    Organizovaná zločinecká skupina musí být rovněž zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, přičemž se předpokládá, že již při založení organizované zločinecké skupiny je zde záměr soustavně páchat úmyslnou trestnou činnost. Páchání trestné činnosti je soustavné, jestliže jednotliví pachatelé trestné činnosti ve prospěch organizované zločinecké skupiny jednají nepřetržitě, pravidelně nebo opakovaně po delší dobu, nebo tehdy, když navazují na předchozí obdobně páchanou trestnou činnost. Za zakladatele organizované zločinecké skupiny lze považovat osobu, která iniciuje její vznik a dohodu ať již výslovnou, nebo konkludentní, na jejímž základě se skupina konstituuje. Z hlediska subjektivní stránky je nutno zdůraznit, že se jedná o trestný čin úmyslný.

    O organizovanou zločineckou skupinu by se mohlo např. jednat v případě, kdy by se skupina osob dohodla, že se bude zaměřovat na ovlivňování svědků a tyto své služby dále nabízela, zamýšlela činnost provozovat dlouhodobě apod. Takovou situaci je však nutné důsledně odlišit od jednání, které se týká jen případného jednorázového ovlivnění důkazu v jednom trestním řízení. Zde chybí znak soustavnosti páchání úmyslné trestné činnosti, který navíc musí být přítomen již při zakládání organizované zločinecké skupiny. Informace o aplikaci v praxi přinesl výzkum Institutu pro kriminologii a sociální prevenci.

    Rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
    Stíháno 36 42 75 97 96 126 181 118 78 87 75
    Obžalováno 36 40 59 94 96 117 178 116 70 81 62
    Odsouzeno 1 0 2 0 5 10 9 21 15 33 17
    Zastaveno 0 2 11 2 0 6 1 2 2 5 11
    Nepodmíněný trest 7 12 4 16 9

    Ze statistiky vyplývá rozdíl mezi počtem osob stíhaných za uvedený trestný čin a mezi počtem osob, které byly skutečně na základě daného trestního stíhání odsouzeny k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. To je důkaz neschopnosti policie a státního zastupitelství rozpoznat, kdy se jedná o organizovanou zločineckou skupinu (dříve zločinné spolčení) a kdy nikoli.

    Zdeněk Koudelka

    Sdílejte
    Předchozí článekÚvaha o demokracii a soudcokracii
    Další článekVraťte „první setkání s mediátorem“ do civilního řádu soudního!
    Zdeněk Koudelka
    Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, PhD. je doktor práva v oboru ústavní právo a politologie, advokát. V letech 1998 – 2006 byl poslancem za ČSSD, od roku 2006 do roku 2011 pak náměstkem nejvyšší státní zástupkyně pro legislativu a mezinárodní vztahy. V roce 2009 byl jmenován docentem a v letech 2011 až 2013 působil jako náměstek ředitele Justiční akademie v Kroměříži. Je členem redakčních rad prestižních právnických publikací a autorem odborné právnické literatury. Přednáší na katedře ústavního práva a politologie právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2014 je advokát.