Firmy napadené hromadnou žalobou mohou výrazně obchodně zpomalit, což bude způsobeno náklady na finanční dohody, na judikovanou náhradu škody, na právní zastoupení a podobně. Tyto prostředky budou chybět pro běžný provoz a investice. Myslí si to ředitel odboru legislativy, práva a analýz Hospodářské komory Ladislav Minčič. Řada firem z obav z možných žalob podle něj sama postupně zredukuje či úplně ukončí produkci některého zboží nebo služeb, aniž by okamžitě nalezla alternativní bezpečnější byznys.
EU připravuje v rámci ochrany spotřebitele směrnici o reprezentativních žalobách. Ta by měla být podle dostupných informací v mnohém odlišná od českého návrhu zákona o hromadných žalobách. Mělo by se podle vás počkat na výslednou podobu směrnice nebo se pak může zákon případně upravit později?
V době, kdy odpovídám na dotaz, se příslušné pracovní skupiny v Bruselu intenzivně věnují úpravám normativního textu. Finské předsednictví má ambici směrnici dotáhnout do konce roku. Obchodní a průmyslové komory celé Evropy jsou zneklidněny nasazeným legislativním tempem, zejména když není nalezena přesvědčivá dělicí čára mezi žalobami domácími, u kterých by měl být dán prostor pro případnou národní úpravu, a přeshraničními, které by měly být harmonizovány. Přestože nás kompetentní vysocí úředníci ministerstva spravedlnosti ubezpečují, že je rezort plně informován o aktuálním vývoji a že garantují soulad souběžně připravované národní úpravy s finalizovanou směrnicí, nejsem si jist výsledkem. Jako odpůrce legislativního aktivismu a zastánce co nejstabilnějšího právního prostředí bych upřednostňoval vyčkat na konečné znění směrnice.
Ministerstvo spravedlnosti původní návrh zákona přepracovalo. Hospodářská komora dávala připomínky k původnímu návrhu, kde například kritizovala investorský přístup. Varovali jste před ekonomickými důsledky návrhu. Doznal návrh zlepšení?
Hospodářská komora má za to, že řada výhrad zůstává v platnosti. Jde především o setrvání u odhlašovacího systému, širokou působnost zákona, podnikatelské nebo, chcete-li, investorské pojetí organizace podávání hromadných žalob či o riziko zpřístupnění důkazních prostředků. Navíc, pokud je mi známo, přepracovaná verze vyvolává řadu otázek při jejím aktuálním projednávání i v Legislativní radě vlády. My nadále v návrhu spatřujeme hrozbu pro české podnikatele i naší ekonomiku jako celek. Trváme na nebezpečí výrazného zpomalení hospodářského růstu a zvýšení cenové hladiny. Exponovaná (žalobami ohrožená) část ekonomiky by v prvních letech účinnosti zákona podle komorového odhadu ztrácela na výkonu v průměru 5 % (dynamika může být různá v různých odvětvích – někde třeba hned v prvním roce nad průměrem, potom průměr, potom podprůměr, jinde se zpočátku účinnosti nebude dít nic a pak přijde větší ráz atd.). Zasažena by mohla být cca třetina všech odvětví. Ztráta tempa u napadených firem bude způsobena náklady na finanční dohody, na judikovanou náhradu škody, na právní zastoupení atd. Tyto prostředky budou chybět pro běžný provoz a investice, a tedy povedou ceteris paribus k nižšímu objemu produkovaného zboží a služeb. Zároveň řada firem z obav z možných žalob sama postupně zredukuje či úplně ukončí produkci některého zboží nebo služeb, aniž by okamžitě nalezla alternativní bezpečnější byznys. Po 2 až třech letech by se za příznivých okolností mohly firmy adaptovat na nové prostředí a k další ztrátě tempa by již nemuselo docházet – ekonomický růst by se vrátil na trajektorii před hromadnými žalobami. To znamená, že by dynamika hospodářského vývoje kopírovala hypotetickou modelovou dynamiku vývoje bez diskrečního zásahu státu v podobě hromadných žalob, ovšem vycházející z již snížené základny. Pokud jde o inflační rizika, hrubě odhadujeme jednorázové zvýšení inflace o 2 až 3 procentní body. Producenti a prodejci zboží a služeb by v obavě z budoucích hrozeb byly nuceni k jejich ošetření prostřednictvím zvýšení cen svých výstupů a vytvoření potřebných zdrojů ke krytí budoucích rizik. Lze přitom důvodně předpokládat, že by nemuselo jít o efekt jednorázový.
Odhlašovací režim, který čelil velké kritice, byl v nejnovějším návrhu upozaděn, nicméně v návrhu zůstává. Zajímavé také je, že pro režim opt-out stačí podpis „zájmové osoby“. Odhlašovací řízení tak může být vedeno i za situace, kdy o něj nebude mít zájem ani jeden člen skupiny, o jehož nárocích se bude rozhodovat. Jak tuto úpravu hodnotíte?
Naše hodnocení je negativní. Jakkoliv chápeme ministerské obavy z „racionální apatie“, máme za to, že odhlašovací režim popírá princip, že by se měl každý sám aktivně brát za svá práva. Okolnost, že odhlašovací řízení by mohlo být vedeno i v případě, kdy o něj nebude mít zájem ani jeden člen skupiny, považujeme za nebezpečný morální hazard. Slýcháme názory, že institut hromadných žalob jako takový by byl cizorodým prvkem v našem právním systému (až takto ultimativní nejsem), určitě to ale platí pro odhlašovací hromadné žaloby.
Investorský charakter žalob vadil v připomínkách i Nejvyššímu soudu. Ústavou zaručenému konceptu civilního procesu je podle jeho zástupců cizí byznys se žalobami a nároky i investování do nich. Odborníci se obávají zneužití a šikanózních žalob. Jak velká je to podle vás hrozba?
Tu hrozbu vnímáme jako enormní. Obáváme se, jak jsem již uvedl výše, nežádoucích dopadů do ekonomického výkonu i do cen. Jsme si jisti, že hromadné žaloby tak, jak jsou navrženy, budou zneužívány v konkurenčním boji a že výrazně vychýlí spotřebitelská práva v neprospěch podnikatelů všech velikostí a bez jakéhokoliv ohledu na objektivní poškození spotřebitele.
Nezpůsobí procesní norma problém při následné rekodifikaci civilního práva procesního?
Takové komplikace rozhodně nevylučujeme. Obáváme se, že v případě uzákonění hromadných žalob v aktuální podobě žádný následný pokus o rekodifikaci např. neodstraní možné kolize mezi hromadným a individuálním řízením.
Další kardinální otázkou je téma právní úpravy zpřístupnění interních dokumentů, podkladů, materiálů a elektronické i listinné korespondence žalované společnosti v průběhu či dokonce ještě před zahájením soudního řízení. Co by to mohlo znamenat pro podnikatele?
To je jedna z forem možného, řekl bych, téměř jistého, zneužití zákona v jeho aktuálně navrhované podobě, k nekalému konkurenčnímu boji. Lze si představit zprostředkovatelský byznys založený na účelovém konstruování hromadných žalob na zakázku konkurenční firmy, nespokojeného dodavatele, odběratele, anebo i vlastního partnera. S nadsázkou řečeno, pokud bych byl amorální oportunista, návrh bych podpořil a po jeho schválení bych založil firmu, parazitující na – stále věřím, že nezáměrných – „temných zákoutích“ návrhu.
Eva Paseková
