O třicet procent bude mít příští dva roky snížený plat státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě Martin Pavelka. Přestože jde o druhé nejpřísnější možné kárné opatření, odcházel od Nejvyššího správního sodu spokojený. V jeho případě totiž velmi reálně hrozilo, že za dlouhodobé průtahy v desítkách dozorovaných věcí bude zbaven funkce. Kárný senát své rozhodnutí nazval doslova „aktem milosrdenství“ a varoval, že případné další kárné řízení už nemůže skončit jinak než odebráním taláru. Podle Pavelkových nadřízených je to přitom jen otázkou času: Průtahy jsou mu vytýkány po celých sedmnáct let jeho působení na státním zastupitelství a jakákoliv snaha jeho práci zlepšit se naprosto míjí účinkem.
Šestačtyřicetiletý Martin Pavelka přitom před kárným senátem stál již v roce 2018. Průtahy mu tehdy vynesly půlroční redukci platu o deset procent. Už předtím mu ovšem nadřízení udělili za stejné provinění pět důtek (první v roce 2011). Podle nynějšího kárného navrhovatele krajského státního zástupce v Ostravě Libora Malého to ale zjevně nikdy nepřineslo žádný trvalejší výsledek. Ve svém podání uvedl celkem 59 průtahů ve 41 věcech – nezřídka šlo o průtahy opakované či nečinnost ve věcech, kde se policejní orgán několikrát dožadoval rozhodnutí, někdy nerespektoval ani přímý pokyn nadřízených, aby věc co nejdříve vyřídil. Často šlo už z principu o věci urgentní povahy (zejména stížnosti proti zahájení trestního stíhání), kde urychlené rozhodnutí vyžaduje přímo zákon. Délka nečinnosti se pohybovala od tří až po 25 měsíců.
Dva kárné návrhy na Pavelku podal v loňském roce jeho přímý nadřízený Mgr. Ladislav Hradil, Nejvyšší správní soud ale 18.12. 2019 dospěl k závěru, že Hradil jakožto pouze pověřený vedením OSZ Ostrava tuto pravomoc nemá.
Spisy schovává do skříně, dává lživá vyjádření
Jak Malý, tak Hradil, slyšený jako svědek, se ve svých vyjádřeních před kárným senátem zcela shodovali v tom, že Martin Pavelka není schopen funkci státního zástupce objektivně vykonávat. Jeho práce je podle nich naprosto nesystematická až chaotická, nedokáže posoudit urgentnost a stanovit si priority, zcela nesmyslně odkládá na dlouhou dobu nejen meritorní rozhodnutí, ale i jednoduché formální úkony v trvaní pouhých desítek sekund. Se spisy nakládá v rozporu s interními předpisy. Namísto toho, aby je vracel do kanceláře, která by ho pak sama upozornila na končící lhůty, má je u sebe na stole, nebo je dokonce schovává do skříně, protože sám ví, že už nastal vážný problém, který ale není schopen jakkoliv řešit. Mgr. Hradil vysvětlil, že hned po svém nástupu do funkce (pověřen vedením OSZ Ostrava byl k 1. 2.2019) zjistil, že Pavelka mu předložil k podpisu „lživé vyjádření“ pro KSZ Ostrava: Průtahy v jedné cause odůvodňoval tím, že se stále čeká na právní pomoc ze Slovenska, ve spise ale Hradil našel založený už starší přípis slovenské strany, že požadavek OSZ Ostrava nesplňuje formální náležitosti a je třeba jej podat správně. O tomto Pavelka vůbec nevěděl, nebo na něj „zapomněl“.
Největší problém u Martina Pavelky vidí oba nadřízení v tom, že své chyby sice uznává, „sype si popel na hlavu“ a slibuje nápravu, k té ale nikdy na delší dobu nedojde. Pouze v závěru loňského roku při podání aktuálně projednávané kárné žaloby byl značným tlakem vedení donucen k tomu, aby většinu restů dohnal – Hradil prý tehdy ještě věřil, že pokud si Pavelka dokáže tuto pracovní disciplínu udržet, nemusely by se problémy opakovat. Nicméně když v předvečer projednání kárné žaloby nahlédl do ISYZu (informačního systému pro státní zastupitelství) objevil zhruba deset dalších průtahů s intenzitou kárného provinění.
Čestné řešení rezignovat nepřijal, kvůli rodině pracovat nezačal
„Původně jsem si myslel, že je to otázka motivace, že se mu nechce pořádně pracovat. Nebylo nic, co by ho k tomu donutilo – během jediného roku jsme spolu vedli na dvě desítky osobních rozhovorů, apeloval jsem na něj jako nadřízený, kolega, hrál na city, ať to udělá pro manželku, pro rodinu – všechno marné. I když jsem mu popravdě řekl, že jej považuji za nejhoršího státního zástupce, jakého znám, to se ho sice dotklo, ale ani to nepomohlo. Navrhl jsem mu ‚čestné řešení‘, tedy rezignaci, nereagoval,“ popisoval své zkušenosti Mgr. Hradil. „Jsou tu jasné signály, že nemá schopnost zvládat podobnou práci, jedná naprosto iracionálně bez pudu sebezáchovy. Sám už nedokážu udělat nic, aby se to změnilo, nedokázal to ani nikdo z náměstků, ani nikdo z předchozího vedení,“ dodal.
Ani před kárným senátem přitom Pavelka své chyby nijak nezastíral, vysvětloval je především tím, že hospodářská kriminalita, na kterou byl po deseti letech práce na „obecné“ přeřazen, byla pro něj zcela novou věcí a dlouho trvalo, než se v ní začal orientovat: „O tuto změnu jsem nestál, ale chápal jsem, že je to nezbytné, přišel jsem k tomu jak slepý k houslím. Dlouho jsem se v tom plácal, pak jsem to nějak zvládal, i když s odřenýma ušima, teď už si myslím, že to dávám,“ hodnotil sám svoji práci.
Pohled nadřízených je ale zcela odlišný – koncentruje se prý především na psaní obžalob a návrhů na potrestání, dozorovou funkci v podstatě neplní s výjimkou formálního prodlužování lhůt, prověrky případů, uložené přímo Trestním řádem, v podstatě neprovádí. „Policejní orgány jsou z něj zoufalé, protože nereaguje ani na zcela jasně formulované požadavky učinit potřebné úkony co nejrychleji, zřejmě je ani příliš nečte. U kriminalistů nemá žádný respekt, už proto, že sám svými průtahy porušuje zákon, přestože právě on má na dodržování zákona při vyšetřování dohlížet“, konstatoval trpce Hradil.
Pracovní plán: Facebook jen půl hodiny po obědě
I přímo během jednání poukázal předseda senátu JUDr. Petr Mikeš na zjevné rozpory mezi Pavelkovým sebehodnocením svého pracovního zlepšení a mezi faktickým stavem některých caus. Na jeho udivený dotaz, zda vůbec četl některé žádosti police, na které adekvátně nereagoval, kárně obviněný vysvětlil: „Já jsem prostě zapomněl, že ta právní pomoc, kterou policie urguje, už přišla a že je založena ve spise. Byla tam někde zastrčená, já jsem na ty výsledky čekal stejně jako oni.“
Ladislav Hradil pak na dokreslení uvedl situaci z loňského léta, kdy už na Pavelku podal jednu kárnou žalobu a připravoval druhou: „Zjistil jsem další vážné pochybení, dal jsem mu pokyn, ať to urychleně napraví. Namísto požadovaného dokumentu se mi na stole objevila jeho žádost o dovolenou. Řekl jsem mu, že mám chuť ji roztrhat, ale je to na něm – ovšem pokud odjede, pak už budu požadovat jeho odvolání z funkce! To jej zarazilo, ale stejně na dovolenou odjel. Věc jsem tedy musel vyřídit sám. Když jsem si šel do jeho kanceláře pro příslušný spis, tak jsem na nástěnce uviděl jeho plán dne, který si začal psát po návštěvě psychologa. Nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo zuřit! Byly tam čtyři body – v prvním stálo, že má začít pracovat hned jak přijde do práce a ve třetím, že facebook a sociální sítě maximálně půl hodiny po obědové pauze. Neuvěřitelné – v té nejvážnější možné situaci si myslí, že po řádné obědové pauze ještě může trávit půl hodiny brouzdáním po internetu za peníze daňových poplatníků. Kolik času asi strávil na internetu, když necítil maximální tlak!“
Přesto dostává poslední šanci
V závěrečném návrhu krajský státní zástupce Libor Malý už jen stručně konstatoval, že jak předložený spisový materiál, tak obsáhlá svědecká výpověď pověřeného šéfa OSZ Ladislava Hradila jasně dokládají, že Martin Pavelka nemůže nadále svoji funkci vykonávat. Jeho opakované a dlouhodobé porušování základních povinností státního zástupce by při dalším setrvání jasně ohrožovalo důvěryhodnost fungování celé soustavy státního zastupitelství. Naproti tomu obhájce Jiří Čapla i sám kárně obviněný sice opět připustili pravdivost a závažnost všech uvedených pochybení, v dané chvíli prý však ještě nedošlo k takové intenzitě, aby bylo na místě „konečné řešení“. Například ze statistik úspěšně ukončených věcí je prý možné dovodit, že Pavelkova práce je přínosná. Do problémů se měl dostat především po nedobrovolném převedení na zcela novou agendu, dlouhodobé fyzické i psychické přetížení (podle navrhovatele však měl Pavelka nápad spíše podprůměrný) vedly k syndromu vyhoření, který měl být řešení především dlouhodobou pracovní neschopností, tu ale Pavelka kvůli pocitu kolegiality odmítl. Proto by bylo namístě dát kárně obviněnému ještě poslední šanci a jeho prohřešky ohodnotit mírnějším postihem.
Značnou nervozitu musel kárně obviněný cítit při vyhlášení verdiktu. Čtení skutkové věty s byť jen stručným přehledem všech jeho prohřešků totiž trvalo přes půl hodiny. Nakonec si ale mohl oddechnout, protože senát nakonec vyhověl jeho požadavku. Předseda Petr Mikeš ovšem zdůraznil, že zvolený kárný postih – snížení platu o třicet procent na dva roky – lze nazvat pouhým aktem milosrdenství. Senát velmi vážně zvažoval nejvyšší postih, a nakonec shledal jen dva důvody k jeho neuložení. Jednak část průtahů začala a část dokonce byla ukončena ještě před podáním původního kárného návrhu, jednak žádný z nich podle všeho neměl fatální následek, nejednalo se například nikdy o vazební věci, kde by liknavost měla za následek protizákonné omezení osobní svobody.
Proto nakonec soud zvolil druhé nejpřísnější opatření, byť rozsah průtahů byl extrémně vysoký a silně zarážejíc v tom, že v některých případech nereagoval ani na opakovaná a stále důraznější podání. „Je to naprosto poslední šance pro obviněného. Pokud se mu průtahy nebude dařit zvládat, za sebe konstatuji, že případný další kárný návrh bude urychleně projednán a výsledek bude zcela jasný. Dáváme mu poslední možnost práci si zorganizovat a řádně vykonávat. Pokud toho není schopen, měl by sám zvážit, zda je schopen funkci státního zástupce nadále vykonávat. Sám si už nedokážu představit jiný výsledek dalšího kárného řízení než odvolání z funkce,“ uzavřel odůvodnění verdiktu JUDr. Mikeš.
Ivan Holas
