Colloredo-Mansfeld jako prubířský kámen právního řádu

    Ústavní soud nálezem z 12. 5. 2020, III.ÚS 1283/17, zamítl stížnost šlechtického rodu Colloredo-Mansfeld a nevyhověl nárokům na vrácení jeho majetku, který byl zabaven Německou říší. Karel Schwarzenberg poukázal na to, že rodina Josefa Colloredo-Mansfelda byla věrná Československu a trpěla za okupace. Kauza je příkladem zhoubnosti pozitivní diskriminace v právu.

    Benešův československý exil zastával, že okupace Čech a Moravy je nelegální a akty okupační moci jsou v rozporu s československým právem. Majetek Colloredo-Mansfelda byl zabaven nařízením Gestapa z 16. 2. 1942. Z logiky právního řádu československého měl být po válce majetek vrácen. Nestalo se tak a majetek převzalo Československo a pak Česká republika. Z právního i morálního hlediska je špatné, že si náš stát nechává majetkový výnos Gestapa. Kde jinde lze hovořit o špinavých penězích.

    Problém spočívá v našem zákoně o mimosoudních rehabilitacích, který umožnil novelou v roce 1994 vracet majetek, který byl zabaven hitlerovským Německem a nebyl vrácen po válce. Ovšem omezil tuto možnost jen, pokud se tak stalo v důsledku rasové perzekuce. Židé byli oběti nacistické politiky, ale nacisté likvidovali i jiné. Cožpak vražda politického odpůrce nacistů, vražda válečných zajatců a partyzánů či vyhlazení obyvatel Lidic jsou méně hodny snahy po nápravě křivd než u rasové perzekuce? Parlament v roce 1994 chtěl napravit hitlerovský zábor majetku, ale nešťastným způsobem, protože zavedl do našeho řádu pozitivní diskriminaci, když přiznal právo na restituci za války zabaveného majetku jen z důvodu perzekuce rasové a ne jiné.

    Takže pokud by nějaký potomek parašutistů zabitých v kostele sv. Cyrila a Metoděje po atentátu na Heydricha požádal o vrácení majetku, který byl jejich rodinám zabaven, náš stát vrátí majetek jen, pokud to byla židovská rodina. To je právně i morálně špatné. Je to příklad, kam pozitivní diskriminace vede.

    Náprava tohoto stavu jde. Stačí z § 3 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích vypustit slovo „rasové“ a tím na návrat majetku, který byl Němci zabaven za války a nebyl po válce vrácen, mají právo oběti veškeré perzekuce ze strany okupačních orgánů. Tak budou mít stejné právo a rovnost v zacházení oběti perzekuce rasové, politické i oběti nacistického teroru z jiných důvodů. Nejde totiž o jeden šlechtický rod, ale o základní hodnotové přístupy v rámci právního řádu i o mravní stránku rovného přístupu ke všem obětem nacismu bez rozdílu důvodu jejich perzekuce.

    Zdeněk Koudelka

    Sdílejte
    Předchozí článekMalá recenze nového předsedy
    Další článekNávštěvní kniha, honitba, kostel a ochrana osobních údajů
    Zdeněk Koudelka
    Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, PhD. je doktor práva v oboru ústavní právo a politologie, advokát. V letech 1998 – 2006 byl poslancem za ČSSD, od roku 2006 do roku 2011 pak náměstkem nejvyšší státní zástupkyně pro legislativu a mezinárodní vztahy. V roce 2009 byl jmenován docentem a v letech 2011 až 2013 působil jako náměstek ředitele Justiční akademie v Kroměříži. Je členem redakčních rad prestižních právnických publikací a autorem odborné právnické literatury. Přednáší na katedře ústavního práva a politologie právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2014 je advokát. Veřejně se přihlásil k myšlenkám hnutí Trikolóra.