Ideály humanity v sobě vryté,

egalité, liberté, fraternité,

bojovat proti zlu zn. „důležité“,

duše volná tělo skryté.

Ani nacisté nezlomili tě.

Svědomí národa, obrovská statečnost,

k čemu je svoboda, není-li na věčnost?

Rezoluce zespoda, státní bezpečnost,

vítězství února, v domovině jako host.

Pro naši věc propůjčila si Osobnost!

Socialistka, demokratka,

právnička, politička,

feministka a matka.

Stálas rovně, ač zem vratká.

Madono utíkej, historie tvoří se,

kdos další beránek, prozatím neví se.

S plamínkem v očích tiše se usmála,

jakpak bych před Bohem, před sebou  obstála?

Dva roky do konce zbývalo bezmála…

Tou dobou však již v dáli,

se scénářem rádci stáli,

reakce se u nás báli,

v hlavní roli, Dáma, králi,

z Moskvy pozdrav v cyankáli.

Zrůda ožralá za dveřmi paláce,

znovu tě vsadili do cely Pankráce.

Spolčena s cizinou tu končí legrace,

rušit nám nebudeš pracující lid od práce.

Hodiny mučení, lež v pravdu nezmění,

k novému učení, přispějí  zranění.

Osudem určeni, životem ručení,

neblahé tušení, přichází loučení.

Divadlo v ohrádce, se členy v posádce,

tak jako v pohádce, s rarachem utkát se.

Jemný šum v souhlásce; vystřihnout; nedát se.

Bez viny za činy skončit v oprátce…

„Miluji tuto zem, miluji tento lid…

Budujte mu blahobyt.

Odcházím bez nenávisti k vám…

Přeji vám to, přeji vám…“

Životy zahynou,

zprávu jedinou,

zvěstuji krajinou,

chmury pominou, jednou pominou…

Jestli i nevinné nemine provaz,

co proudy dějinné chystají pro nás?

S úctou

Vladimír Janošek