Podle platné Vyhlášky č. 303/2002 Sb. Ministerstva spravedlnosti ČR o výběru, přijímání a odborné přípravě justičních a právních čekatelů a odborné závěrečné zkoušce právních čekatelů je součástí výběrového řízení „psychologicko-diagnostické vyšetření“. V dnešní době rychlého šíření informací v časopisech, na serverech, ale zejména na sociálních sítích nebo v různých účelových tiskovinách, pravdivá fakta někdy zapadají pod nánosem „alternativních faktů“.
I dříve se v médiích šířily nekontrolovaně nepravdy, ale až v poslední době se pro ně začal užívat výraz „alternativní fakt“. To se týká také činnosti psychologů, nejen českých. Situace s šířením post-pravd o psychologii dospěla tak daleko, že nejznámější německé vydavatelství psychologických testů Hogrefe Verlag navrhuje výraz alternativní fakt na „paslovo roku“ (Unwort des Jahres). Pro psychologickou činnost požaduje empirickou evidenci, prověřování faktů a pravdivé informace o efektivnosti práce psychologů.
Jako psycholog, který 20 roků prováděl psychologicko-diagnostická vyšetření uchazečů o přijetí do justice, připomínám některá fakta. První psychologická vyšetření uchazečů o jmenování justičním čekatelem jsem provedl v dubnu 1991 a výstupy měly podobu znaleckých posudků.
Využití psychologie v justici mělo v té době již dlouhou tradici, první samostatný psychologický posudek vypracovala na dožádání ostravského soudu PhDr. Olga Konečná na konci padesátých let. V dubnu 1998 jsem provedl první psychologicko-diagnostické vyšetření pro Krajské státní zastupitelství v Brně. Myšlenka přizvat psychologa vznikla tedy v prostředí vedení krajských soudů, ale v březnu 2010 při jednání na Ministerstvu spravedlnosti ČR při diskuzích o zkušenostech s dosavadními psychologickými pracovišti se všichni vedoucí krajští státní zástupci vyjádřili pro další využívání psychodiagnostiky při výběrech.
Již v roce 1991 a v letech následujících jsem byl přítomen dlouhým věcným diskuzím tehdejšího vedení brněnského krajského soudu o výběru vhodných kandidátů. Psycholog byl přizván proto, aby bylo možno vybrat „osoby, které v povolání soudce budou dlouhodobě podávat vysoký výkon, jak z hlediska „kvantity“, tak „kvality“. Naše zkušenosti z psychologického vyšetřování justičních čekatelů jsme s JUDr. Václavem Helešicem popsali a shrnuli v článku stejného názvu (Právní praxe; časopis české justice. 1999, č. 1, s. 48-51.)
K osobnosti soudce se konstruktivně vyjadřovali i právníci a soudci, dovoluji si vzpomenout např. JUDr. Jiřího Doležílka nebo JUDr. Pavla Vrchu nebo nynější soudkyni Ústavního soudu JUDr. Kateřinu Šimáčkovou. K osobnosti soudce uspořádala v roce 2012 konferenci, výběr ze zvukového záznamu byl obsahem čísel 10-11/2012 časopisu Soudce. Členové vedení krajských soudů mají však výhodu: mohou sledovat výkon přijatých uchazečů a získávat zkušenosti s personálním výběrem, jinak řečeno, korigovat svoji „teorii osobnosti úspěšného soudce“. Pokud pro stručnost zmiňuji soudce a vedení soudů, mám vždy na mysli též státní zástupce.
Rozhodující slovo při formulování kritérií měli vždy právníci, nikoli psychologové. Vedoucí funkcionáři justice definovali jako klíčovou, hlavní činnost soudce jeho činnost rozhodovací! K této činností musí být hledán soulad osobnostních předpokladů.
Výběrová řízení na psychologická pracoviště
Kvalitativní změnu v organizování výběru justičních a právních čekatelů představoval rok 1999, kdy dvě pracoviště posuzovala uchazeče podle celostátních jednotných kritérií, prodiskutovaných s vedením ministerstva a jím schválených. Kritéria byla zveřejněna na webových stránkách MSp ČR.
Psychologická pracoviště jsou vybírána v rámci výběrových řízení, např. v letech 1999, 2003, 2006, 2010. Ve výhodě jsou resorty, kde psychologická vyšetření uchazečů na „specializované“ profese provádějí resortní pracoviště, kde se může předávat zkušenost z generace na generaci, zkušenosti o žádoucích i nežádoucích osobnostních vlastnostech a charakteristikách životní dráhy. Ministerstvo spravedlnosti takové pracoviště nemá, finančně by se nevyplatilo. Může si však psychologické pracoviště vybírat podle toho, jakého chce mít soudce.
Dovolte malou fikci. Pokud by například byl výběr prováděn na základě výsledků studia a schopnosti řídit motorové vozidlo, jistě by při výběru bylo preferováno psychologické pracoviště, které by se prokázalo zkušenostmi při výběru řidičů. Jedno takové pracoviště se například hlásilo do výběrového řízení v roce 2002. Jeho motivace pomoci svojí odborností justici trvala i po neúspěchu při výběru. K vzájemnému porozumění mezi psychology tohoto pracoviště a organizátory výběrového řízení došlo až poté, kdy provedli psychologická vyšetření řidičů Justiční akademie (Jan Pachman, ústní sdělení 2003).
Pokud by vedení ministerstva usoudilo, že kritéria výběru definovaná ve spolupráci s forenzními personálními psychology jsou příliš přísná, může žádat posouzení pouze psychického stavu, psychického zdraví uchazeče nebo tzv. normality osobnosti. V tom případě by při výběru měla přednost pracoviště klinické psychologie. Psychologové už by nebyli „úzkým hrdlem“ výběrového řízení. Kritéria normality mohou být pracovištěm klinické psychologie nastavena přiměřeně mírně, vždyť jsou známy případy posunu osobnosti k normě nebo snížení rizika delinkventního chování s postupujícím věkem. České (i slovenské aj.) nápravně výchovné ústavy jsou sice plné odsouzených s masivními psychopatickými rysy, ale mnohem více se jich k soudu na straně obžalovaných nedostane. Takže úvahy o nebezpečnosti narcistických osobností je možno přenechat teoretikům a do výběru soudců není nutno je zahrnovat.
Přejdeme-li zdvořilým mlčením psychologická vědecká a pedagogická pracoviště, zůstávají nám k úvaze psychologická pracoviště zabývající se „byznysem“, tedy provádějící psychodiagnostiku pro firmy usilující o zisk, a psychologická pracoviště působící v orgánech státní správy a samosprávy. Pro nepsychologa je situace nepřehledná, protože personální diagnostiku provádějí nejen psychologové, ale i odborníci zdánlivě podobných profesí, např. pedagogové.
Dodržování pravidel vědy při psychologické forenzní personální diagnostice
Jestliže se psychologové odvolávají na vědeckost psychologie, musí při diagnostice dodržovat pravidla vědy. To zejména znamená, že se psychodiagnostik opírá – pokud to jde – o zkušenost předchozích generací psychologů. Je kritický ke svým závěrům a je připraven svoji teorii měnit. Teprve potom má právo být psychologem kritizujícím své kolegy.
Z pohledu uživatele musí spolupráce začít osobním projednáním „nároků profese“, které mohou být různé. Pokud by zadavatel do nároků zahrnul též „integritu osobnosti“ (pojem pro odolnost vůči osobnostnímu nebo profesnímu selhání), počet možných psychologických pracovišť v současné době bychom mohli v ČR spočítat na prstech obou rukou.
Psychologické pracoviště musí umět sdělit zadavateli svoji teorii osobnosti úspěšného soudce, tedy přibližně to, z jakých osobnostních znaků dospívá k závěrečnému zjištění. Každý ze znaků osobnosti musí umět zadavateli zdůvodnit. Pokud pracoviště deklaruje svojí finanční náročností špičkový výkon, musí do zakázky zahrnout osobní projednání s odběratelem (vedení ministerstva, vedení soudů) s připraveností v konkrétních případech odpovědět na otázky a musí nabídnout osobní projednání svého diagnostického závěru s uchazečem. Ze zkušeností vím, že je to sice riskantní („psycholog mi mezi čtyřma očima řekl to a to“), ale zároveň může kontrolovat, zda uchazeč rozumí sdělenému, v převážné většině případů lze i u nedoporučených formulovat pozitivní poradenské doporučení.
Pokud psycholog užívá při své práci standardizovaných psychologických testů, musí tyto vykazovat pojmové znaky psychologického testu! Musí být zkonstruovány na základě psychologické teorie a musí vykazovat kritéria kvality uznané psychologickou komunitou. Musí být kritický ke své práci a klást si otázku po platnosti výsledků v testu a vhodnosti užití, ať už jde o test zkonstruovaný před 100 lety nebo nejnovější produkt.
Sdělování výsledků psychologické psychodiagnostiky
Velmi důležitou a aktuální otázkou je forma sdělování výsledků psychodiagnostiky. V nejznámějším případě znalec vypracuje soudněznalecký posudek, ve kterém odpovídá na otázky soudu, a zároveň odpovídá na možné další otázky při jednání před soudem. V oblasti využití psychodiagnostiky při personálních výběrech je obecně situace jiná. Nejdříve se definují nároky pracovní pozice v oblasti postojů (výkonová motivace), tzv. „pracovních kompetencí“ (formální vzdělání a pracovní zkušenost), rozumových předpokladů a sociálních schopností. Vytvoří se „profil nároků“ jako výsledek analýzy nároků. Nároky se mohou doplnit politickými rozhodnutími týkajícími se například věku pro jmenování soudcem.
V diagnostice pro personální výběry existují v zásadě dva rozdílné přístupy. Při prvním způsobu uvažování má diagnostik k dispozici standardizovaný test nebo baterii testů a pro konkrétní pozici hledá shodu mezi profilem nároků a profilem jednotlivého uchazeče/uchazečky. Výhody jsou nesporné. Diagnostika může být prováděna online, testy může administrovat zaškolený personál, závěr nemusí zpracovávat psycholog. Proto je pojem „profil“oblíbený u personalistů-nepsychologů. Mohou být použity české verze testů, o kterých se pochvalně píše v amerických odborných časopisech. Nevýhody se většinou projeví až při konkrétní úvaze odběratele nad předanými výsledky. Psychodiagnostickým pracovištěm většinou profesionálně graficky pěkně provedený profil obsahuje totiž položky, z nichž se dá někdy těžko odvodit psychická způsobilost k výkonu určitého povolání. Jak souvisí vhodnost osobnosti k výkonu povolání státního zástupce s jeho extroverzí-introverzí, a proč? Snazší je užívat profilů pro rukodělné profese nebo tam, kde lze činnosti jednoznačně popsat (řízení motorového vozidla). Při posouzení způsobilosti řídit motorové vozidlo se lze na profily spolehnout.
Někdy psychologické vyšetření není ani nutné. Vzpomínám, že jsem byl před léty požádán, abych posoudil schopnosti jednoho řidiče na základě pozorování jízdy na trase Praha-Brno. Dobrý ten muž udržoval při jízdě na dálnici vzdálenost od vozidla jedoucího před ním zcela konstantní, a to asi 50 cm. Vše dobře dopadlo, v jiné pracovní pozici zřejmě dospěl ke starobnímu důchodu, kterého si ve zdraví užívá. Ovšem ministr nebo nejvyšší státní zástupce (též rektor univerzity) požadují nejen člověka schopného dojet do cíle, ale především diskrétního.
Tam už poznatky dopravní psychologie nesahají, tam už profily musíme odložit a ptáme se po teorii osobnosti „diskrétního“ řidiče. V tom se na něho kladou stejné nároky na diskrétnost, na schopnost udržet sociální distanci, jaké požadujeme od soudců nebo státních zástupců při výkonu jejich povolání. Pokud tyto osobnostní předpoklady požadujeme, musíme profily a tento způsob uvažování odložit.
Při druhém způsobu uvažování, tak jak byl nastaven a ověřen do roku 2002, se postup opírá o model osobnostních determinant pracovního výkonu soudce, státního zástupce. Tento model, mohli bychom ho nazývat teorií, je totiž modelem, podle kterého mohou rozhodovat vedoucí pracovníci justice. Ti dříve rozhodovali bez psychologie a uměli popsat osobnost úspěšného soudce, státního zástupce. Přizvání psychologie může jejich modelu přidat hodnotu, učinit jejich rozhodování objektivnější a spolehlivější. Podle ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky totiž stanovuje ministerstvo požadavky na osobnostní způsobilost uchazečů.
Jako příklad požadavku uvádím, že je všeobecná shoda na tom, že přijatí uchazeči musí myšlenkově zvládat úkoly, což se dá mimo jiné odvodit z celkové úrovně nadání. Vedoucí pracovníci justice umí při pravidelném kontaktu odhadnout celkovou úroveň nadání asistenta. (Problém je v tom, že nároky na asistenta v hlavních činnostech jsou zcela rozdílné od nároků na soudce obecného soudu.) Stejně všem srozumitelný je pojem „nositel komplexů méněcennosti“, který do běžné řeči přešel z tzv. školy individuální psychologie. Pokud psychologická pracoviště předávala výsledky v této podobě, mohl ten, kdo rozhodovat měl a musel, rozhodovat se znalostí věci. Zároveň zpětná vazba umožňovala „teorii“ modifikovat. Výsledky byly ve srozumitelné formě sdělovány uchazečům.
V České televizi byl uváděn seriál Hitlerovi muži. V díle uváděném například 21.8.1999 byl izraelskými psychology popsán Adolf Eichmann jako člověk nadprůměrně inteligentní, nadprůměrně vitální, s výraznými komplexy méněcennosti. Pokud má nyní vedoucí pracovník české justice k dispozici výsledky komplexního psychologického vyšetření, které u současného konkrétního uchazeče obsahují tyto znaky, může učinit zodpovědné rozhodnutí personalisticky odborné, ale zároveň se silným hodnotovým nábojem. (Uvádím přesné datum, protože si vybavuji konkrétní případ.)
Ukázalo se, že není účelné ani možné uchazeče rozdělit do dvou kategorií, „vhodný k výkonu funkce“, „nevhodný k výkonu funkce“. Proto po vysvětlení psychologů autoři v úvodu zmíněné Vyhlášky do ní zakomponovali 3 stupně, „doporučuje se“, „doporučuje se s výhradou“, „nedoporučuje se“. Je potom otázkou dalšího vysvětlení psychologa, čeho se výhrady týkají a jakého jsou stupně.
Otevřené otázky
Samostatnou úvahu by si zasloužilo vysvětlení, jak může být psychologické pracoviště kontrolováno zadavatelem, veřejností, uchazeči. Jen připomínám, že v minulosti to zadavatelé řešili objednáním vyšetření u druhého, paralelního pracoviště. Alternativou k výběru s využitím personální psychologické diagnostiky je výběr na základě doporučení politických stran (v zahraničí existuje takový postup) nebo na základě dobrozdání rodinných příslušníků (slovenští kolegové připomínají krásný výraz „rodinkárstvo). Je rovněž možno oslovovat vynikající studenty právnických fakult.
Problém tkví v tom, že pro úspěch ve studiu jsou důležitější jiné osobnostní rysy než pro soudcovskou rozhodovací činnost. Mezi dlouhodobě úspěšnými soudci jsou bývali advokáti. Ne všichni bývali advokáti by však měli zájem o práci soudce prvoinstančního obecného soudu.
V myšlenkově rozvolněných diskuzích roku 2010 se objevil právně zdůvodněný, i když extrémní názor, že by do funkcí justičních čekatelů měli být jmenováni všichni zájemci, neboť jakýkoli jiný postup je diskriminační. Nedovolím si jako neprávník tento názor jakkoli komentovat, jen jako pamětník připomínám, že v roce 1997 absolvovalo Právnickou fakultu MU v Brně 396 mladých žen a mužů, 200 z nich se hlásilo k přijetí ke Krajskému soudu v Brně a přijato bylo 20. Snadno si představíme, že by rozhodovací činnost obecných soudů velmi brzy ustoupila do pozadí.
Zásadní otázkou je, jak rozpoznat selhávání pracoviště provádějící forenzní psychologickou diagnostiku. Analogicky k soudům: Jen soudce Evropského soudu pro lidská práva může nad nějakým rozsudkem konstatovat, že se tento liší od běžné soudní praxe ESLP. Jen soudce obecného soudu může spolehlivě posoudit, zda se jiný soudce v konkrétním případě odchýlil od rozhodnutí, které bylo již dříve učiněno v analogické kauze. Jen psycholog, člen dílčí komunity personálních psychologů může posoudit, zda teorie, metody, postup a diagnostický závěr odpovídá očekávání a „současnému stavu vývoje psychologické vědy“.
Doba se mění, mravy zhrubly. Psychologové i soudci jsou součástí širší měnící se komunity. Kéž máme, my psychologové, sílu odolávat pokušení okamžitého finančního zisku, kéž máme hrdost neplivat na odkaz zakladatelů současné generace forenzních psychologů a máme možnost nabízet využití našeho krásného oboru. Pokud budou mít psychologové příležitost soudcům a státním zástupcům i širší zainteresované veřejnosti „vyložit karty“, může to pro ně být čtenářsky zajímavé. Zároveň to zúží prostor pro ty, kteří z různých důvodů šíří o psychodiagnostických vyšetřeních pro justici „alternativní fakta“.
Jiří Dan
