To, že se v předvolebních kampani zhusta postupuje dle hesla: sliby se slibují, blázni se radují, je historická realita.  Realitou se staly i naprosto lživé argumenty a na ně naroubovaná nesmyslná řešení. To jistě není nic pěkného. Jinak to asi vidí parta vysloužilých policistů s ne zrovna dobrou pověstí a pod vlajkou s nápisem Přísaha. Alespoň pokud jde o to, co píšou ve směru k advokacii. 

Ponechám-li stranou fakt, že počet stížností na advokáty ani způsob jejich vyřizování asi moc občany téhle země netíží, je to, co Přísaha tvrdí a co navrhuje jako řešení, lež a nesmyl v krystalicky čiré podobě.

Lží, vcelku snadno vyvratitelnou dostupnou advokátní statistikou, je tvrzení, že se na advokátní komoru obrátí denně stovky lidí se stížností na činnost jednotlivých advokátů. Advokacie se se stížnostmi vypořádává zcela adekvátně, problémy s tím nemá ani současná ministryně spravedlnosti ani její předchůdci. Stížnosti v prvém kole administruje kontrolní oddělení ČAK a v druhém kole nezávislá Kontrolní rada. Ta pak rozhodne o tom, zda podezření, že advokát porušil své povinnosti je důvodné či nikoliv. V kladném případě pak její předseda podá kárnou žalobu, (mj. za poslední 3 roky bylo podáno 568 kárných žalob, čímž se nemůže prokázat žádný jiný samosprávný stav). Pro případ, že by advokáti drželi při sobě, jak policejní vysloužilci usuzují, má ministr spravedlnosti samostatné právo podat kárnou žalobu, což za posledních deset let využili ministři toliko v jednotkách případů. To vše mohl bez větších potíží vypátrat i člověk bez detektivních schopností, a jestli to nedokázali pánové z Přísahy, děkujme Bohu, že již nejsou u policie. Co kdyby narazili na složitější problém?

I bez většího duševního úsilí lze také vypátrat, že kárnou žalobu projedná kárný senát. Členové Kontrolní rady podobně jako členové kárných senátů jsou voleni tajnou volbou na čtyři roky advokátním sněmem a jsou jinak na Komoře zcela nezávislí. Nápad vyřešit neexistující problém vytvořením nezávislého orgánu tvořeného „lidmi, kteří se profesionálně zabývají disciplinárním řízením a je složený se zaměstnanců AK“ je hoden děcka, které jen s obtížemi dokáže rozlišit závislost o nezávislosti.  Kromě toho, že jsou zmiňováni „zaměstnanci AK“, což je subjekt, který vůbec neexistuje (oficiální název advokátní komory zní: Česká advokátní komora), i jen mírně bystrou policejní hlídku by napadalo, že jestli drží pohromadě a fixlují nezávisle volení advokáti, pak pro ně nebude problém příslušně ovlivnit své zaměstnance. Že tomu tak vůbec není, a naopak jsou advokáti, kteří si stěžují na přísnost Kontrolní rady anebo vedou soudní spory, v nichž zpochybňují rozhodnutí kárných senátů už je „vyšší dívčí“ a asi nad chápání autorů toho podivného zlepšováku.

Spíš bych doporučoval doplnit partajní název „Přísaha“ o dodatek „na Lež a na Hloupost“.

JUDr. Tomáš Sokol