Pátek, 5. března, 2021

Letouny CASA dá sa nedá sa…

0
Letouny CASA dá sa nedá sa…
Bývalá poslankyně a ministryně obrany za TOP 09 Vlasta Parkanová Foto: archiv

Jak známo, Obvodní soud pro Prahu 6 zprostil obžaloby bývalou ministryni obrany Vlastu Parkanovou a ředitele ministerské sekce vyzbrojování Jiřího Staňka, kteří měli podle obžaloby způsobit státu škodu ve výši stovek milionů korun českých nákupem „předražených“ letounů CASA.

Po přečtení článku s názvem Soud v případu CASA: U letadel nešlo stanovit cenu obvyklou, státní zástupce „zásadně pochybil“, který byl na zdejším portále publikován dne 12. 1. 2021, a v němž byly ve zkrácené verzi vypíchnuty hlavní (z odborného hlediska) velmi zajímavé právní argumenty soudu prvního stupně, na nichž založil zprošťující rozsudek, jsem se jal cestou informačního zákona dosíci uvedeného rozhodnutí za účelem samostudia.

Žádost jsem koncipoval následujícím způsobem: „Žádám tímto o poskytnutí informací na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně pak o zaslání anonymizovaného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6, o kterém se píše v článku: Soud v případu CASA: U letadel nešlo stanovit cenu obvyklou, státní zástupce „zásadně pochybil“ dostupného z: www.ceska-justice.cz/2021/01/soud-v-pripadu-casa-u-letadel-neslo-stanovit-cenu-obvyklou-statni-zastupce-zasadne-pochybil/.

Jedná se o rozhodnutí senátu Obvodního soudu pro Prahu 6, který v říjnu minulého roku zprostil obžaloby exministryni Vlastu Parkanovou a úředníka Jiřího Staňka.

Předmětné anonymizované rozhodnutí zašlete prosím elektronicky do mé datové schránky advokáta.“

Na zajímavé čtení jsem se těšil ale marně. Z Obvodního soudu pro Prahu 6 mi přišlo zamítavé rozhodnutí s odůvodněním, kterému (jakožto občan ba ani jako advokát) popravdě řečeno moc nerozumím, viz níže (zvýraznění doplněno autorem):

V daném případě se jedná o fyzické osoby, které jsou žadateli známy. Osoby, které jsou účastníky řízení zcela jednoznačně identifikoval jménem a příjmením. V takovém případě se pak veškeré údaje týkající se těchto osob, ať již informace o případné účasti v soudním řízení (kdy by bylo poskytnuto byť jen číslo jednací), nebo dokonce sdělení dalších podrobností ve formě kopie soudního rozhodnutí, stávají osobními údaji ve smyslu předpokládaném již citovaným § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů. Případná anonymizace, která je prováděna vždy při zveřejňování kopií soudních rozhodnutí, včetně jejich poskytování žadatelům podle InfZ, by v tomto případě byla bezvýznamná, pokud žadatel účastníky řízení jednoznačně identifikoval, jejich totožnost je mu tedy známá. Povinný subjekt tedy může obecně – ve smyslu ust. § 8a InfZ – poskytnout jen takové informace, které nebude možno identifikovat s konkrétní fyzickou osobou (subjektem údajů), ke které se vztahují, a to s ohledem na jeho povinnost chránit osobní údaje fyzických osob, které zpracovává.

Při posuzování žádostí o informace je nutné vycházet z toho, že právo na poskytování informací je odrazem principu veřejné kontroly fungování státu, přičemž podle názoru Nejvyššího správního soudu je třeba zásadně trvat na zveřejňování informací, které je žádoucí podrobit veřejné diskusi. V tomto konkrétním případě pak navíc v poskytnutí požadované informace nelze spatřovat žádný širší význam pro společnost.

Povinný subjekt posoudil vzájemnou kolizi, význam a intenzitu, dvou základních práv a svobod, tj. práva žadatele na poskytnutí informací na straně jedné a práva konkrétní fyzické osoby na ochranu jejího soukromí. Lze uzavřít, že ochrany osobních údajů a soukromí nelze dosáhnout jiným, šetrnějším způsobem, než omezením ústavního práva na informace, a že pro publicitu odepřených informací nebyl shledán důvod – veřejný zájem. Z tohoto důvodu povinný subjekt výše vymezené údaje žadateli neposkytne.

Cožpak případ exministryně a vysokého státního úředníka, kteří byli obžalováni z trestných činů, které měly souviset s jejich působením na Ministerstvu obrany, v důsledku kterých měla státu (tedy v konečném důsledku sic! daňovým poplatníkům) vzniknout stamiliónová škoda se nedotýká veřejného zájmu? Občan nemá mít možnost (na základě studia podrobného písemného odůvodnění trestního rozsudku) zhodnotit práci policie a státního zastupitelství na daném případu, který skončil po tolika letech zproštěním obžaloby (tedy de facto fiaskem)?

Pochopil bych argumentaci Obvodního soudu pro Prahu 6 za situace, pokud by uvedené skutky měly původ v soukromé sféře dotyčných osob.

Předmětná trestní kauza byla široce medializovaná přitom právě proto, že se týká armádních letounů, bývalé exministryně obrany a státní kasy (tedy věci veřejného zájmu), čili je zřejmé, že jména obviněných jsou široké veřejnosti (včetně žadatele) známa. Případ se přitom vleče již od roku 2012, kdy policie požádala Poslaneckou sněmovnu o vydání exministryně obrany k trestnímu stíhání, hlavní líčení před Obvodním soudem v Praze 6 začalo již v roce 2017…

Přistoupeno na logiku Obvodního soudu pro Prahu 6 by veřejnost nemohla od trestních soudů obdržet na základě informačního zákona v podstatě žádné rozhodnutí ve věci veřejného zájmu, neboť v těchto případech jsou veřejnosti jména obviněných (z důvodu legitimního zájmu medií) pochopitelně známa (viz kupř. kauza Rath apod.).

Nejvyšší správní soud přitom již v rozsudku ze dne 1. 12. 2010, č. j. 1 As 44/2010 -103 judikoval (bod 38 odůvodnění), že: „Na druhou stranu není důvodu neposkytnout informace o nepravomocném trestním rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení tam, kde takováto „naléhavá společenská potřeba“ shledána nebude, typicky v případech veřejného zájmu, kde půjde o trestné činy úředních osob ve smyslu § 127 platného trestního zákoníku, resp. veřejných činitelů ve smyslu § 89 odst. 9 starého trestního zákona.“

Prohrál jsem bitku, ale ne vojnu. Řádným pořadem práva pomoc hledati jsem se proto vydal k Ministerstvu spravedlnosti. Snad se mi poštěstí předmětného rozhodnutí se dobrat dříve, než si o celém případu přečtu za několik let z databáze Nejvyššího soudu…

Vladimír Janošek