Reakce na článek „Kárné žaloby na advokáty: Nečinnost, kolize, porušení mlčenlivosti i nekolegiální vztahy“

0
Reakce na článek „Kárné žaloby na advokáty: Nečinnost, kolize, porušení mlčenlivosti i nekolegiální vztahy“
Pankrácká věznice Foto: Vězeňská služba

V pátek 5. září vyšel na serveru Česká justice článek Ireny Válové „Kárné žaloby na advokáty: Nečinnost, kolize, porušení mlčenlivosti i nekolegiální vztahy“, který mne zmiňuje a na který nemohu nereagovat a uvést na pravou míru informaci, která naznačuje, že je snad se mnou vedeno kárné řízení.

Irena Válová nejdříve cituje mluvčí České advokátní komory Ivu Chaloupkovou: „Nejčastěji důvodem pro kárné žaloby je něco, co označujeme jako nečinnost advokáta … Dále jsou časté i kárné žaloby pro nesprávné vyúčtování a kolizní poskytování právních služeb … dále pro nesprávnosti ve vztahu kolegům advokátům a k ČAK“ , a dále už bez uvozovek píše: „Povinnostem advokátů k advokátnímu stavu a kolegům je věnován celý oddíl etického kodexu advokátů: Advokát nesmí jiného advokáta osočovat a nesmí proti němu zahájit právní spor bez závažného důvodu … Toto ustanovení zohledňuje situace, které již letos nastaly. … Druhým příkladem je čerstvě podané trestní oznámení advokátního koncipienta Pavla Hasenkopfa na advokáta Marka Nespalu pro pomluvu, Pavel Hasenkopf text trestního oznámení zveřejnil. Na Marka Nespalu podal Pavel Hasenkopf trestní oznámení „pro podezření z možného spáchání trestného činu pomluvy tím, že po dosažení soudního smíru a v rozporu s ním označil Mgr. Pavla Hasenkopfa za ideového otce myšlenky abolice v rámci amnestie Václava Klause.“

Nepředpokládám, že mne Iva Chaloupková vůbec zmínila – od mluvčí ČAK by bylo neprofesionální, kdyby sama označila za pachatele kárného provinění někoho, kdo za kárné provinění zatím nebyl vůbec zažalován a detaily jehož případu vůbec nemůže znát, musím tedy předpokládat, že jde o vlastní fabulaci Ireny Válové.

K tomu stručně v bodech:

1. Byl to Marek Nespala, kdo mne jako první veřejně osočil v médiích, a to po dosažení soudního smíru. Mé trestní oznámení je až reakcí na osočení z jeho strany.

2. Bylo by nefér podat trestní oznámení na Vratislava Mynáře a vynechat Marka Nespalu, který se na téže tiskové konferenci dopustil srovnatelně vážného skutku, jen proto, že Marek Nespala je advokát a Vratislav Mynář nikoli.

3. Je mi známo usnesení ČAK, podle kterého se za „zahájení sporu“ považuje i trestní oznámení. Sice to respektuji, ale zásadně s tím nesouhlasím, toto pojetí je v rozporu s ústavním pořádkem a dříve či později bude smeteno Ústavním soudem: Vzato ad absurdum bych jako advokát či advokátní koncipient nesměl podat trestní oznámení na jiného advokáta či koncipienta třeba i pro závažný trestný čin, protože podle předpisu ČAK se s ním mám nejdříve pokusit o smír před orgány ČAK. Naprosto absurdní. ČAK zde zcela přehlíží, že účelem trestního oznámení není něčí osobní prospěch, něčí privátní zájem, ale zájem veřejný. Trestní oznámení se podávají ve veřejném zájmu, a tím veřejným zájmem je odhalovat, odsuzovat a trestat skutky, které STÁT, to jest my všichni, považuje za odsouzeníhodné a trestné.

Zákon a jím kodifikovaný veřejný zájem je víc, než zájem stavovské organizace.

Ostatně, trestní stíhání je zahájeno sdělením obvinění, k čemuž je oprávněn policejní orgán, nikoli oznamovatel trestného činu, a oznamovatel pochopitelně ani nemůže podat obžalobu, což teprve je úkon, který lze označit za zahájení sporu – zahájit spor je úkolem státního zástupce. Poškozený je pouhým účastníkem trestního řízení zahájeného státem, a to účastníkem s velmi omezenými právy.

4. Bez ohledu na to nebylo možné se pokusit o smír před orgány ČAK, protože spor se týká i neadvokátů, cituji § 28 odst. 1 zákona o advokacii:

  1. Advokát nebo advokátní koncipient jsou v zájmu cti a vážnosti advokátního stavu povinni před tím, než proti jinému advokátovi nebo advokátnímu koncipientovi zahájí soudní nebo jiné řízení ve věci související s výkonem advokacie, využít smírčího řízení před orgány Komory; to neplatí, je-li alespoň jedním z účastníků sporu třetí osoba.“

Mé trestní oznámení se týká dvou dalších osob, které advokáty nejsou, a to zejména osoby, která uvedla v omyl Vratislava Mynáře a jeho prostřednictvím i Miloše Zemana a celý národ, že jsem spoluautorem amnestie, té na prvním místě, a dále pak Vratislava Mynáře, který mne za spoluautora amnestie opakovaně a veřejně na základě informace od oné osoby označuje, a teprve poté Marka Nespaly, který KPR ve věci předtím zastupoval.

5. Jediná etická povinnost, která zbývá, je povinnost informovat Českou advokátní komoru, že jsem podal na jiného advokáta trestní oznámení, což se stane bez ohledu na čánek Ireny Válové.

Pavel Hasenkopf