Skupina senátorů vedená moravským senátorem Ivo Valentou a zastoupená advokátem Zdeňkem Koudelkou napadla neústavnost kontrolních hlášení daně z přidané hodnoty. Ústavní soud nálezem z 6. 12. 2016 senátorům vyhověl, když žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko a jeho rozhodnutí je jednoznačné.

Ústavní soud zrušil možnost, aby finanční správa mohla prostým formulářem neomezeně stanovit rozsah požadovaných údajů v hlášení nejen o plátcích, ale i neplátcích daně z přidané hodnoty, kdy to nemá daňový význam a vytvářela se jen možnost nedůvodného šmírování. Proč by měl stát vědět, že si žena zaplatila za umělé oplodnění, když žádný daňový odpočet nepožaduje?  Rozsah povinných sdělovaných údajů musí být upraven v zákoně. Vláda přejala praxi totalitního režimu do roku 1989, který řadu povinností určoval mimo zákony ve vyhláškách či různých formulářích.

Kontrolní hlášení narušuje právo na soukromí jako ústavně chráněné základní právo. Úprava zákonem je tedy nutná. Nelze připustit, aby výkonná moc obcházela zákonodárný proces tím, že si skrze vládní většinu nechá v zákoně odsouhlasit zmocnění pro stanovení konkrétních omezení ústavního práva pouhým formulářem finanční správy. Takové zákonné ustanovení je zmocňovacím zákonem, který práva zákonodárce přenáší na výkonnou moc. Zmocňovací zákony stály u konce demokracie – Německo 1933, pomnichovské Československo prosinec 1938, když fakticky likvidovaly moc parlamentu. Parlament je orgánem moci zákonodárné, ale není jejím vlastníkem. Je jeho povinností vykonávat zákonodárnou činnost a nesmí ji přenést na jiné. Ústavní soud odložil vykonatelnost nálezu do 31. 12. 2017, protože zrušením napadeného ustanovení je kontrolní hlášení nepoužitelné, a dal možnost přijmout úpravu v souladu s ústavou.

Ústavní soud zrušil také ojedinělou možnost, že finanční správa mohla doručovat výzvy běžnou mejlovou poštou, přičemž se výzva považovala za doručenou odesláním. To narušovalo právní jistotu lidí, protože mejlová pošta není pošta nezpochybnitelně spolehlivá.

Sobotkova vláda uznala námitku neústavnosti její původní úpravy kontrolních hlášení a změnila zákon tak, že umožnila prominutí automaticky ukládané pokuty. Původně Sobotka a Babiš protlačili úpravu, že při nepodání hlášení automaticky byla uložena pokuta bez ohledu na důvod nepodání. Například malý živnostník, který si dělá sám účetnictví, nepodal hlášení, jelikož měl autonehodu a je v bezvědomí v nemocnici. I tak jej vláda původně chtěla pokutovat. Rovněž vládní většina vyhověla námitce Ivo Valenty a dalších senátorů, že lhůta určená na 5 dní pro plnění povinností v rámci kontrolního hlášení je krátká a prodloužila ji na 5 pracovních dní. V těchto věcech Ústavní soud řízení zastavil, ale jen z důvodu, že původně napadená neústavní ustanovení byla změněna novelou zákona.

Senátor Ivo Valenta hájí práva lidí, které vláda neústavní úpravou kontrolního hlášení chtěla narušit, zvláště právo na soukromí, které může být omezeno jen zákonem. Rozhodnutí Ústavního soudu ukazuje, jak v době působení ministra Jiřího Dienstbiera, údajně ministra pro lidská práva, ve skutečnosti práva lidí trpěla.

Zdeněk Koudelka