Sobotkovo gesto se mění v blamáž

    Původní demise premiéra, která mohla být vnímána jako velké gesto Bohuslava Sobotky, se proměnou v nedemisi mění v blamáž. Sobotka svůj postoj vysvětlil tím, že neví, zda prezident pojme demisi jako demisi celé vlády či jen demisi premiéra. To, že jsou možná obě pojetí, však jako právník vědět měl a mohl.

    Od účinnosti nové ústavy v roce 1993 u nás proběhlo 12 demisí vlád. Jen 4 demise byly podány jako demise premiéra s tím, že je prezidenti akceptovali jako demisi celé vlády (vláda V. Klause 2 v roce 1997, Špidla 2004, Gross 2005, Nečas 2013), přičemž s tímto postojem byly srozuměny vládní strany. V 8 případech byly demise vlády podány tak, jak stanoví ústava, tedy rozhodnutím přijatým formou usnesení celé vlády (vláda V. Klause 1 roku 1996, vláda Tošovského 1998, Zemana 2002, Paroubka 2006, Topolánka 1 roku 2006, Topolánka 2 roku 2009, Fischera 2010, Rusnoka 2013). Naše ústava nikde nestanoví, že demise premiéra znamená demisi vlády. Ve státech, kde tomu tak je, to stanoví ústava výslovně (Slovensko, Německo, Slovinsko, Španělsko). Autorem myšlenky, že u nás demise premiéra znamená demisi vlády je prof. Václav Pavlíček, který však doplnil ve druhém vydání knihy Ústavní právo a státověda, 2. díl, 2008, s. 892, že je i odlišný výklad.

    Akceptování demise premiéra jako demise vlády označil za exces ústavní soudce Jan Filip z brněnské právnické fakulty, který k chápání demise Václava Klause 1997 jako demise celé vlády uvedl: „Pro tento postup není v textu Ústavy ČR jednoznačná opora, neboť ta počítá s demisí předsedy vlády, i demisí vlády jako celku. Demise vlády je proto zásadním rozhodnutím celé vlády, které spadá pod čl. 76 Ústavy ČR a vláda se na něm musí usnést ve sboru… Názor, že vláda stojí a padá s osobou předsedy vlády, neodpovídá ani textu Ústavy ČR, ani naší parlamentní tradici. Proto též ve státech, kde tomu tak má být, je to výslovně zakotveno v ústavě… Předseda vlády v našich podmínkách na rozdíl od německého kancléře nestanoví základní směry politiky a nenese za to sám před Poslaneckou sněmovou odpovědnost. Tu nese vláda jako celek zpravidla založený na koaliční smlouvě…“ (JAN FILIP. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 2. vydání, 1. dotisk s doplňky Brno 2004, s. 324-325).

    Sobotka mohl ukončit spor o to, zda jeho demise bude demisí vlády tím, že by navrhl vládě, aby podala demisi. Bude-li pro sociální demokracie (8 členů vlády) a ANO bude proti (6 členů), musí se vyjádřit lidovci (3 členové), zda podpoří sociální demokracii či ANO. Jde o srozumitelné, ústavně nezpochybnitelné a politicky jasné řešení. Pokud se však předseda vlády obával, že jeho vláda podat demisi nechce, a proto hledal cestu, jak ji obejít, nelze se divit prezidentovi, že nepovažoval demisi Sobotky za demisi celé vlády.

    Odborná kniha: ZDENĚK KOUDELKA. Prezident republiky. Leges Praha 2011, ISBN 978-80-87212-95-0, s. 122-123.

    Zdeněk Koudelka

    Sdílejte
    Předchozí článekFinanční správa není gestapo, Finanční správa je bůh!
    Další článekUž nemáme čas ani energii, chceme předčasné volby
    Zdeněk Koudelka
    Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, PhD. je doktor práva v oboru ústavní právo a politologie, advokát. V letech 1998 – 2006 byl poslancem za ČSSD, od roku 2006 do roku 2011 pak náměstkem nejvyšší státní zástupkyně pro legislativu a mezinárodní vztahy. V roce 2009 byl jmenován docentem a v letech 2011 až 2013 působil jako náměstek ředitele Justiční akademie v Kroměříži. Je členem redakčních rad prestižních právnických publikací a autorem odborné právnické literatury. Přednáší na katedře ústavního práva a politologie právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2014 je advokát.