Ústavní soud proti chudým

Ústavní soud proti chudým
Plénum Ústavního soudu Foto: Ústavní soud

Řízení před soudy se stává advokátským procesem. Bez advokáta není šance na úspěch. To dopadá na uplatnění práv chudých lidí. Advokacie je placená. Je však řada advokátů ochotných poskytnout službu v případech, kdy jsou přesvědčeni o nároku klienta s tím, že jejich práce bude hrazena z přisouzené náhrady nákladů v případě úspěchu.

V civilním soudním řízení má úspěšná strana právo na náhradu nákladů. Ale tato zásada neplatí u Ústavního soudu. Ústavní soud náhradu nákladů úspěšnému stěžovateli nepřizná, byť konstatuje, že stát porušil jeho základní práva. To snižuje přístupnost ústavní stížnosti pro chudé. Přitom stát nařídil povinné zastoupení advokátem pro stěžovatele. Advokáti vědí, že i když stížnost bude úspěšná, nemá cenu v ní zastupovat, pokud klient nemá na úhradu, protože vítězství u Ústavního soudu odměnu nepřinese.

Náhrada nákladů za advokátní zastoupení pro úspěšného stěžovatele by měla i výchovný dopad na soudy a státní zastupitelství. Někteří totiž nad nálezem Ústavního soudu mávnou rukou a nezmění dosavadní přístup. Placení náhrady by bylo ekonomickou pobídkou, aby se vedoucí příslušného orgánu zamyslel, proč jeho úřad porušil práva člověka.

Už v zákoně o Ústavním soudu je předpoklad, aby náhrada nákladů nebyla přiznávána. Dle něj lze náhradu nákladů přiznat stěžovateli, jehož stížnost nebyla odmítnuta, ale platí ji Ústavní soud, ne orgán, který protiústavní stav způsobil. Rozhodující je praxe Ústavního soudu, který masově nepřiznává náhradu úspěšným stěžovatelům ve snaze povinné advokátní zastoupení využít jako ekonomickou bariéru pro podávání ústavních stížností.

Snaží-li se stát vytvořit zákon o právní pomoci pro chudé a přitom nepoužívá známé pravidlo náhrady nákladů pro úspěšné ústavní stěžovatele, jedná nelogicky. Přístupu chudých k Ústavnímu soudu pomůže, kdyby přiznával úspěšným stěžovatelům náhradu nákladů. Orgánům veřejné moci, jež musí být schopny své rozhodnutí obhájit bez advokáta, by se náhrada nepřiznávala. Vedlejší účastníci, kteří jsou účastni řízení o ústavní stížnosti jen dobrovolně, by si své náklady hradili sami. Pokud změna nenastane, chudí lidé, jejichž věc by skončila u Ústavního soudu úspěchem, ústavní stížnosti nepodají.

Zdeněk Koudelka

Previous article O navržené ministryni aneb „Zlatým písmem“
Next article Chromá kachna
Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, PhD. je doktor práva v oboru ústavní právo a politologie, advokát. V letech 1998 – 2006 byl poslancem za ČSSD, od roku 2006 do roku 2011 pak náměstkem nejvyšší státní zástupkyně pro legislativu a mezinárodní vztahy. V roce 2009 byl jmenován docentem a v letech 2011 až 2013 působil jako náměstek ředitele Justiční akademie v Kroměříži. Je členem redakčních rad prestižních právnických publikací a autorem odborné právnické literatury. Přednáší na katedře ústavního práva a politologie právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2014 je advokát. Veřejně se přihlásil k myšlenkám hnutí Trikolóra.