Před ziskem upřednostňuje společensky prospěšný cíl, zaměstnává sociálně znevýhodněné osoby, přesto má příjmy z vlastních tržeb a polovinu zisku investuje do rozvoje. Stát chce, aby takových sociálních podniků byly v České republice statisíce.
Vyplývá to z věcného záměru zákona o sociálním podnikání, jak ho navrhuje ministr pro lidská práva Jiří Dinstbier (ČSSD). Na čtyřiceti stranách materiálu je popsán ideální svět, ve kterém se uplatní každý, kdo je slušný, nepase jen po zisku, jde mu o blaho a uspokojení potřeb místní komunity, splní podmínky a napíše žádost na ministerstvo. Podle věcného záměru má nový zákon definovat pojmy „sociální podnikání“, „sociální podnik“ a „integrační sociální podnik
Na rozdíl od nesociálních podnikatelů, kteří živnostensky podnikají nebo vytvářejí zisk podle zákona o korporacích, dostane se podle záměru sociálním podnikatelům od státu zvýhodnění. Důvodem je skutečnost, že jsou znevýhodněni právě způsobem, jakým podnikají.
Výhody podnikatelské inkluze: daně, veřejné zakázky, půjčky
Podnikatelé, kteří dosahují společensky prospěšných cílů a blaha společnosti, nemohou konkurovat těm, kteří podnikají nesociálně, a proto by měli dostávat slevy na daních, přednost při veřejných zakázkách a zvláštní podmínky půjček, vyplývá ze záměru zákona. „Tím že sledují i jiné než čistě ekonomické cíle, mívají také vyšší náklady na své fungování a je pro ně obtížné obstát v konkurenčním prostředí. Tato skutečnost se týká zejména podniků, které zaměstnávají sociálně či zdravotně znevýhodněné osoby,“ uvádí se v záměru.
Sociální podnikání se pohybuje mezi podnikáním a neziskovou organizací, uvádí se v záměru, jehož obsah připomíná podnikatelskou inkluzi, při které se zvláštní podnikatelé stanou zapsanými sociálními podnikateli s mnoha administrativními povinnostmi, ale i výhodami a úlevami.
Také stát má v plánu něco získat: zbavit se zdravotně postižených a tzv. sociálně znevýhodněných – například pro nesociální zaměstnavatele starých zaměstnanců: „Zákon o sociálním podnikání bude mít pozitivní dopad i na osoby znevýhodněné na trhu práce, konkrétně na zdravotně postižené osoby a na osoby sociálně znevýhodněné. Osoby znevýhodněné na trhu práce jsou vymezeny v § 33 zákona č. 435/2000 Sb., zákon o zaměstnanosti. Nicméně tato úprava je značně obecná a pro účely zákona o sociálním podnikání bude nezbytné osoby sociálně znevýhodněné vymezit úžeji,“ upozorňuje věcný záměr. Podle předmětného §33 Zákona o zaměstnanosti jde o lidi, kteří potřebují péči pro svůj „zdravotní stav, věk, péči o dítě nebo z jiných vážných důvodů“.
Sociální podnikatel zaměstnává nezaměstnané
Už dnes je v České republice takových sociálních podnikatelů na dvě stě a jejich počet každý rok roste. „Počet sociálních podniků registrovaných v Adresáři se stále zvyšuje, v únoru 2013 bylo zapsáno 143 subjektů, v prosinci 2014 se počet vyhoupl na celkem 208. „Zatímco dnes čítají podniky označované jako sociální stovky, do budoucna je žádoucí, aby se k tomuto způsobu podnikání hlásily tisíce podniků,“ uvádí se v záměru. „V praxi však chybí jednotné právní prostředí v oblasti sociálního podnikání, kdy existuje nejednotnost v pojetí definičních znaků subjektů sociálního podnikání.“
Jak vyplývá z tabulky zohledňující právní formu těchto sociálních podnikatelů, 48% jsou společnosti s ručením omezeným. Sociální podnikatelé už dnes mají v České republice dokonce vlastní klub a vedou předmětný seznam sociálních podnikatelů, na který odkazuje v záměru ministr Jiří Diestbier. Každý ze sociálních podniků v něm odpovídá na otázku, proč je sociální podnik.
Například 1.selský pivovárek v Kroměříži na otázku uvádí: „Pracují u nás dříve dlouhodobě nezaměstnaní kolegové.“ A a D Klásek s.r.o., stavební práce a rekonstrukce z Tomíkovic odpovídá: „Chci podnikat inovativně.“ Pronájem a prodej lodí AB Koncept s.r.o. z Brna na otázku uvedla: „Připadalo mi to jako vhodná forma podnikání.“
Registr a kontroloři sociálních podniků za 3,5 milionů
Nově budou moci sociální podniky zakládat kromě živnostníků a korporací také obce. Věcný záměr stále nemá jasno, zda obec by měla mít méně než 50% nebo by se účastnila i 100% podniku. „Dotčeným subjektem zákona o sociálním podnikání budou i obce, které budou moci za účelem řešení sociálních problémů na svém území a za účelem podpory integrace a zaměstnávání sociálně a zdravotně znevýhodněných osob zakládat sociální podniky. Věcný záměr bude zpracován variantně z hlediska možné majetkové účasti obce v jednom sociálním podniku, neboť nedořešenou otázkou zůstává, zda může činit majetková účast jedné obce v jednom sociálním podniku 50% a více či nikoli.“
Zákon nebude na podnikající subjekty dopadat automaticky, ale pouze v případě, že o statut aktivně požádají. V takovém případě musí splňovat podmínky stanovené zákonem o sociálním podnikání, a to po celou dobu, kdy budou tento status používat, uvádí se v záměru nového zákona. Kvůli novému registru sociálních podnikatelů a novým úředníkům, kteří budou kontrolovat, zda je podnikatel opravdu sociální, bude muset ministerstvo práce a sociálních věcí navýšit rozpočet o 3,5 milionů a ustavit novou rozkladovou komisi s nákladem 288 tisíc na jednoho člena.
Sociální podniky v EU zaměstnávají 6,5% lidí
Sociální ekonomika se objevila zhruba před 20 lety a postupně začaly být tyto aktivity uchopovány v právních definicích. Sociální podnikání získává stále silnější politickou podporu, která se promítá i do jeho právní regulace. Sociální podnikání je klíčovým prvkem evropského sociálního modelu a má zásadní význam pro úspěch strategie Evropa 2020. Evropská komise podporuje sociální ekonomiku dlouhodobě, ale od roku 2011 se pro ni stalo sociální podnikání prioritou a politickým cílem, uvádí se v záměru.
Sociální podniky zaměstnávají v EU 14,5 milionu osob, což je 6,5 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Ve Francii například sektor sociální ekonomiky zahrnuje 222.800 organizací a podniků, zaměstnává 2.330.000 osob, a zaujímá tak 13,8 % pracovních míst v neveřejném sektoru. Velká Británie uvádí 70 000 sociálních podniků, které zaměstnávají téměř 1 milion lidí a přispívají 18,5 biliony liber do státního rozpočtu.
Co jsou definiční znaky sociálního podniku právnické nebo fyzické osoby
Její zakladatelské právní jednání stanovuje způsob dosažení společensky prospěšného cíle a podmínky nakládání se ziskem, použitým pro další rozvoj sociálního podniku a/nebo za účelem naplnění společensky prospěšného cíle; sociální podnik, který je fyzickou osobou, stanovuje způsob dosažení společensky prospěšného cíle a podmínky nakládání se ziskem prohlášením, které uveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup, její podnikatelská činnost směřuje k naplnění společensky prospěšného cíle, činnosti prospívající společnosti či specifické skupině (znevýhodněných) lidí, má nastavena pravidla pro účast zaměstnanců a členů na směřování podniku, zaměstnanci a/nebo členové jsou pravidelně a systematicky informováni o chodu podniku, výsledcích hospodaření a naplňování společensky prospěšných cílů, zaměstnanci a/nebo členové jsou zapojení do rozhodování o směřování podniku; více než 50 % svého zisku reinvestuje do rozvoje svého sociálního podniku a/nebo pro naplnění deklarovaného společensky prospěšného cíle a zveřejňuje informace o využití případného zisku, směřuje k naplnění environmentálního prospěchu – zohledňuje environmentální aspekty výroby i spotřeby, má minimálně 50 % příjmů z vlastních tržeb, přednostně uspokojuje potřeby místní komunity a místní poptávky (podnik se v činnosti orientuje na místní potřeby, odběratelé jsou ze stejného nebo sousedního kraje) a využívá přednostně místních zdrojů a spolupracuje s místními aktéry (podnik přednostně zaměstnává místní obyvatele a nakupuje od místních dodavatelů).
(ire)
