Nejtragičtější moment v historii Nejvyššího soudu: Při bombardování zemřelo 16 lidí

Pamětní deska připomíná tragickou událost Foto: Wikipedia

Nejtragičtější moment Nejvyššího soudu ČR se bezpochyby stal během druhé světové války. Při spojeneckém náletu 20. listopadu 1944 zemřelo v protileteckém krytu v centru Brna sedm soudců, tři úřednice, dva úředníci a čtyři zřízenci Nejvyššího soudu. O historickém momentu informuje poslední čtvrtletník Nejvyššího soudu AEQUITAS.

Se vznikem Slovenského státu se v roce 1939 na Slovensku osamostatnila i tamní justice. Organizace českého soudnictví v době nacistické okupace se na území Protektorátu Čechy a Morava v porovnání s obdobím první republiky formálně příliš nezměnila.
Vedle struktury českých soudů, která vycházela z předválečného modelu, však nově existovalo tzv. říšskoněmecké soudnictví, přeneseno z Německa původně proto, aby sloužilo německým občanům, mezi které se pochopitelně počítali i občané německé národnosti žijící na protektorátním území. Význam českých obecných soudů, včetně Nejvyššího soudu Protektorátu Čechy a Morava, byl postupně na okupovaném území stále více upozaďován, německé soudy tak stále častěji soudily i české obyvatele.

Říšskoněmecké soudnictví zřídilo tři základní soudní stupně. Vrchní zemský soud v Praze (Oberlandesgericht in Prag), Zemské soudy v Brně a Praze (Landesgericht in Brůnn a Prag) a Úřední soudy (Amstgericht). Německý Zemský soud v Brně přitom sídlil rovněž v areálu Justičního paláce v Brně. Vedle toho existovaly též tzv. Sondergerichte, tedy mimořádné soudy, které rozhodovaly ve zkráceném řízení o trestech za činnost namířenou proti tehdejší okupační moci, vojenskému zřízení, politickým organizacím a členům těchto organizací. Tyto mimořádné soudy rozhodovaly bez předběžného vyšetřování, rozsudek byl vykonán okamžitě, tudíž bez práva na opravný prostředek. Sondergerichte v Brně odsoudil za dobu své existence k smrti 477 lidí.

Historické fotografie si prohlédněte ve čtvrtletníku Nejvyššího soudu.

Vedením Nejvyššího soudu byl za II. světové války pověřen jeho druhý president Dr. Theodor Nussbaum (místopředseda soudu, přičemž post prvního presidenta — předsedy, zůstal neobsazen až do roku Palác Morava, kde si Nejvyšší soud Pronajímal kanceláře, Poškozený 1944, kdy byl Dr. Theodor Nussbaum jmenován prvním prezidentem).

Nejvýznamnějším a nejvyužívanějším detašovaným pracovištěm Nejvyššího soudu v Brně byl tou dobou vedle sídla v Justičním paláci v Rooseveltově ulici také Palác Morava, známý jako Palác Kapitol, pojmenovaný podle stejnojmenného kina, postaveného v suterénu budovy.
Palác, přestavěný za první republiky na polyfunkční dům, tvoří domovní blok mezi dnešním Malinovského náměstím a ulicemi Divadelní a Benešovou. Při historicky nejničivějším anglo-americkém náletu spojenců na Brno v poledne 20. listopadu 1944 zasáhla jedna z bomb přímo protiletadlový kryt, kam se lidé z Paláce Morava uchýlili. Uvnitř krytu tenkrát zahynulo 7 soudců, 3 soudní úřednice, 2 úředníci a 4 soudní zřízenci

Nejvyššího soudu. Ničivý účinek bomby zapříčinila nešťastná náhoda, protože letecká puma se do bezprostřední blízkosti krytu dostala bokem, když sklouzla po zdi domu a vybuchla až v podzemí. Následkem toho se zřítil strop krytu. Paradoxně lidé, kteří tenkrát zůstali v samotné budově, přečkali nálet bez jakékoli úhony.

Jména soudců a zaměstnanců Nejvyššího soudu, kteří zahynuli v protileteckém krytu při náletu na Brno 20. listopadu 1944:

František BENDA, vrchní soudní rada, * 1884

Univ. doc. Dr. Karel GERLICH, soudní rada, * 1905

Dr. Jan KOPTA,vrchní soudní rada, *1900

Vladimír MARVAN, senátní president Nejvyššího soudu, *1885

Dr. Bořivoj PEKÁREK, rada Nejvyššího soudu, * 1890

Augustin POKORNÝ, rada Nejvyššího soudu, * 1883

Dr. Bertold SOTONA, soudce, * 1909

Františka FAUSTKOVÁ, vrchní kancelářská oficiantka, * 1898

Štěpánka ŠABATOVÁ, vrchní kancelářská oficiantka, * 1895

Marie SAITZOVÁ, soudní kancelářská asistentka, * 1895

Karel MOUČKA, soudní kancelářský revident, * 1893

Antonín OŠMERA, soudní kancelářský revident, * 1891

Jan MRÁZEK, soudní podúředník, * 1901

Fridolín NAVRÁTIL, soudní podúředník, * 1890

Václav BUDÍK, soudní zřízenec, * 1903

Josef KROUPA, pomocný soudní zřízenec, * 1894

Památka těchto obětí historicky největšího a nejničivějšího náletu na Brno byla po válce uctěna velkou tryznou 17. prosince 1945. Při náletu dne listopadu 1944 v Brně zahynulo celkem 578 lidí, na 6.000 Brňanů zůstalo bez střechy nad hlavou. Brno přitom nebylo původním cílem náletu, kterým měly být průmyslové podniky na jihu Polska. Nad městem se ten den o tři čtvrtě na dvanáct dopoledne objevilo bezmála 150 bombardérů

B-24 Liberátor a Boeing B-17, které svrhly dohromady na 2.500 bomb, některé z nich až o váze půl tuny. Šlo o kobercový nálet, který se uskutečnil za mlhavého počasí ve třech vlnách, jdoucích jen pár minut po sobě. Hlavními cíli v Brně byly průmyslové objekty a především vlakové nádraží v centru, ve skutečnosti však nálet zasáhl prakticky celé město. Vlakové nádraží tehdy přišlo o jednu ze dvou věží, která chybí dodnes. Osudnou pro soudce a zaměstnance Nejvyššího soudu se stala druhá vlna náletu, která začala přesně v 11.48 hodin. Mezi svrženými pumami byla rovněž část bomb s časovým spínačem. Ty vybuchovaly náhodně se zpožděním, což i v následujících dnech komplikovalo záchranu v sutinách zavalených lidí.

Spojenci se za tento tragický nálet na Brno po válce omluvili. V Benešově ulici, nedaleko Paláce Kapitol, sídlilo policejní ředitelství, kde bombardování zabilo všechny přítomné. V základní škole na Mendlově náměstí zahynulo v krytu na čtyřicet dětí. Kryt totiž zalila horká voda z bombou zasaženého parního potrubí vedoucího do pivovaru. Bombardéry však neletěly jen nad Brno, ale mezi dalšími náhradními cíli byla ten den také Břeclav nebo Hodonín.

Tragickou událost připomíná od roku 1994 na nároží budovy Paláce Kapitol pamětní deska s nápisem: „Na pamět‘ soudců a pracovníků Nejvyššího soudu v Brně, kteří zde 20. XI. 1944 zahynuli“. Autorem pamětní desky je Bedřich Čelikovský. Nejvyšší soud užv roce 1945 vydal pamětní publikaci s fotografiemi všech obětí. Tato publikace se nacházíi dnes v knihovně Nejvyššího soudu.

Oběti tragického náletu z listopadu 1944 však nebyly jedinými soudci nebo zaměstnanci soudu padlými v průběhu II. sv. války. Vrchní soudní rada Miloslav Dostal byl zabit ustupujícími Němci v Brně dne 26. dubna 1945, když na ulici vítal Rudou armádu. Při bombardování Hrotovic zemřel 26. května 1945 předseda tamního místního národního výboru a zároveň soudce Dr. František Štěpán. Nejvyšší soud vzpomíná i na soudního kancelářského asistenta Eduarda Ryšánka, zatčeného za odbojovou činnost gestapem v lednu roku 1944, který zemřel 29. ledna 1946 na následky výslechů v nacistických žalářích a útrap v koncentračních táborech. Po skončení II. světové války a zániku tehdejšího Slovenského státu, kdy došlo k opětovnému „sloučení justice“ v českých zemích a na Slovensku, nadále existovaly Nejvyšší soud v Bratislavě a Nejvyšší soud v Brně. V červnu roku 1945 uzavřela vláda ČSR se Slovenskou národní radou dohodu o tom, že nejvyšší soudní tribunály (Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud) budou společné pro území celé republiky. Následně bylo toto ujednání v dubnu roku 1946 pozměněno v tom duchu, že nejvyšší soudy v Brně a Bratislavě se považují, při zachování jejich dosavadní organizace a působnosti podle předpisů pro ně platných, za součást jednotného Nejvyššího soudu, který má sídlo v Brně.

AEQUITAS, red