Financial Times bilancuje Bernankeho působení v čele Fedu

Ben Bernanke, předseda Rady guvernérů Federálního rezervního systému Foto: zdroj wikipedia.org

Ve vedení americké centrální banky pomalu končí Ben Bernanke. Vystřídá ho Janet Yellenová. Při nástupu Bernankeho do funkce šéfa Federálního rezervního systému (Fed) byly vyhlídky pro americkou ekonomiku pozitivní. Netrvalo však dlouho a nový šéf Fedu musel čelit finanční krizi obrovského rozsahu. I přesto, že na komplexní analýzu jeho působení je ještě brzy, Financial Times přichází s alespoň částečným rozborem jeho působení.

Ve Washingtonu byl v listopadu 2005, kdy si šel Ben Bernanke pro potvrzení přijetí do úřadu, sychravý den. Pro americkou ekonomiku však v tu chvíli paradoxně vypadalo vše velmi jasně. Růst byl na cestě k dosažení tří procent a ceny nemovitostí měly před sebou dalších pět měsíců růstu, popisuje Robin Harding z Financial Times.

Senátoři byli ze skromného akademika nadšení a v rozhovorech nešetřili superlativy. „Vynikající schůzka“, vyjádřil se tehdy Richard Shelby, předseda Bankovního výboru z Republikánské strany. „Neuvěřitelně působivé“, cituje Financial Times Demokrata Chrise Dodda.

Bernanke o sobě dal světu vědět již po několika málo letech svého působení v Radě guvernérů. Nechal se slyšet, že Fed nikdy nedopustí vznik další Velké hospodářské krize a pronesl několik velmi odvážných projevů, ve kterých například kritizoval vedení japonské centrální banky kvůli deflaci.

Během potvrzujícího slyšení se objevil i jeden prorocký okamžik. „Doufám, že se ve své funkci nebudete muset potýkat s krizí, i když si osobně myslím, že tomu tak bude“, řekl tehdy Richard Shelby. Financial Times také cituje sebevědomou Bernankeho odpověď: „Určitě vynaložím všechno své úsilí na to, abych byl připraven na to, co by mi mohlo stát v cestě“.

O pouhých osmnáct měsíců později stál pan Bernanke tváří tvář finanční krizi a recesi, která otestovala jak jeho slib odvrátit vznik nové deprese, tak i jeho víru v to, že centrální banka může vždy ekonomiku stimulovat. A to i v případě, že se úrokové sazby nachází na nule.

Na celkovou bilanci je příliš brzy

Bude trvat ještě několik let, než bude možné objektivně posoudit bouřlivé období Bena Bernanka. V únoru ho ve funkci vystřídá Janet Yellenová, a tak je čas na alespoň předběžné zhodnocení toho, jestli cíle, které si Bernanke předsevzal, splnil.

Ekonomika Spojených států je stále daleko od dosažení plné zaměstnanosti, ale férová analýza dat, která ukáže hloubku a závažnost finanční krize, zajisté přiřkne Bernankemu velké zásluhy na stabilizaci a obnovení růstu ekonomiky, píší Financial Times.

„Dle mého názoru měnová politika Fedu výrazně přispěla k obnově americké ekonomiky“, říká Carmen Reinhartová, profesorka ekonomie na Harvardské univerzitě, jejíž výzkum minulých finančních krizí pomáhá s nastíněním možných důsledků současných problémů. „Pokud bychom měli srovnat rozsah počátečního poklesu s předchozími americkými krizemi, Fedu bych udělila dobré známky,“ řekla Financial Times Reinhartová.

Místo, které Ben Bernanke v dějinách zaujme, se bude pravděpodobně od těchto pomyslných známek odvíjet. Krize přetrvává, a to jak ve Spojených státech, tak i ve světě. „Bylo možné ji zvládnout i lépe?,“ zamýšlí se Robin Harding.

Nejprve je třeba vzít v úvahu, zda šéf Fedu neměl na krizi určitou osobní zásluhu. Pokud ano, veškerá sláva, která mu je nyní přičítána za vedení americké centrální banky v průběhu krize, ztrácí rychle na síle. Bernanke se ve finanční politice aktivně pohyboval mezi roky 2002 až 2006, tedy v letech, kdy se postupně utvářely realitní a finanční bubliny. Fed byl rovněž zodpovědný za regulaci některých bank, které se později dostaly do problémů.

Historici vystaví viníkům celkovou bilanci až poté, co budou mít k dispozici veškerá potřebná data. Faktem zůstává, že Ben Bernanke vyslovil své znepokojení nad cenami nemovitostí ještě před vznikem krize. V roce 2005 totiž představil tehdejšímu prezidentu USA Georgi W. Bushovi prezentaci, ve které simuloval ekonomické dopady situace, kdy by došlo k pádu cen nemovitostí, informovali Financial Times lidé, kteří byli této prezentaci osobně přítomni.

Stejně jako většině ostatních ekonomů i Bernankemu unikly signály hrozeb, které trh s nemovitostmi vysílal finančnímu systému. Za to na něj padá vina. Sice se neangažoval ve velkých deregulacích 90. let, ale rovněž proti nim nevaroval.

V současnosti to vypadá, že Bernanke bude s největší pravděpodobností považován za jednoho z těch tvůrců finančních politik, kteří selhali v prevenci krize, ale nebyli těmi, kteří ji způsobili. Vina za toto selhání bude takříkajíc „kolektivní“.

Druhým úhlem pohledu je doba průběhu krize samotné. V té Bernankeho hvězda září zcela jasně. Během prvního roku a polovinu celé finanční krize šla data cen nemovitostí, ekonomického růstu, mezinárodního obchodu a pádů bank ve stopách Velké hospodářské krize. Svět tak dlouho hleděl přímo do propasti.

Od poloviny roku 2009 se však tato data rozdělila. Zatímco v letech 1930 až 1931 Spojené státy dále směřovaly k dalším pádům bank, úvěrovým kontrakcím a hlubší recesi, v roce 2009 Spojené státy započaly stabilní zotavování. Právě to představuje úspěch Fedu a Bena Bernankeho při stabilizaci bank a finančního systému.

„Ben Bernanke si zaslouží velké uznání za své jednání během krize“, cituje Financial Times Marvina Goodfrienda, bývalého vedoucího představitele Fedu, jenž nyní působí jako profesor na univerzitě Carnegie Mellon v Pittsburghu. Rozpoznat problém rozbití privátních úvěrových trhů a následně je opravit i za cenu riskování bilance Fedu bezprecedentního rozsahu, to vyžadovalo dovednost a odvahu, která nesmí být podceňována, doplňuje Goodfriend.

Jeden okamžik během krize však stále zůstává kontroverzní. Máme na mysli 15. září 2008. Fed a ministerstvo financí USA tehdy nechali zkrachovat banku Lehman Brothers. To byl okamžik, kdy se úvěrová tíseň změnila v paniku. Dle kritiků to byla zásadní chyba ve vedení finanční krize.

Bernanke to obhajuje tím, že Lehman Brothers byla hluboce insolventní a že Fed ji chtěl zachránit. K utrácení veřejných peněz však bylo kompetentní pouze ministerstvo financí. Navíc, pokud by Fed porušil všechna pravidla a využil své bankovní bilance k tomu, aby udržel Lehman Brothers nad vodou, Kongres by s největší pravděpodobností neodhlasoval plán na vykoupení špatných hypotečních úvěrů (TARP – Troubled Asset Relief Programme), což by vedlo k tomu, že by krach čekal nějakou jinou banku – pravděpodobně Citigroup, Merill Lynch nebo Wachovia, píší Financial Times.