FT: S jakými výzvami se bude lidstvo potýkat za sto let?

Financial Times oslovil tři ekonomy působící na prestižních amerických univerzitách s dotazem, jaké budou podle nich největší hrozby, se kterými se bude svět muset vypořádat za sto let, tedy v roce 2114. Mezi největší výzvy oslovení ekonomové zařadili klimatické inženýrství, léky zvyšující výkonnost a umělou inteligenci.

Martin Weitzman

Profesor ekonomie na Harvardské univerzitě je toho názoru, že největší hrozbu budou za jedno století lidstvu představovat změny klimatu. Kritizuje neohleduplné chování lidí k životnímu prostředí, masivní spalování fosilních paliv a to, že dopady našeho chování na životní prostředí se nám zdají příliš vzdálené na to, abychom si je začali pořádně uvědomovat.

Dále hovoří o tom, že v současné době existuje hned několik slibných projektů klimatického inženýrství, ale zatím pouze jeden, který by mohl nabídnou okamžitou pomoc s globálním oteplováním. Jedná se o projekt vytvoření tzv. „vesmírného slunečníku“, který by vznikl vystřelováním reflektivních částic do stratosféry. Tyto částice by odvracely malé, ale podstatné části solární radiace.

Planeta je schopna vytvořit přírodní dočasný slunečník pokaždé, když dojde k výbuchu sopky, který je tak silný, že oxid siřičitý prosákne do stratosféry. Vzniklé aerosolové částice sdružující se okolo oxidu siřičitého následně odrazí přicházející sluneční záření a sníží tím teplotu na Zemi.

Vědci o tomto přírodním slunečníku vědí již dlouhou dobu. Velkým podporovatelem vytvoření jeho umělé verze je držitel Nobelovy ceny Paul Crutzen. I přesto, že se jedná zatím o jediné opatření, které by teplotu snížilo okamžitě a jeho realizace je velmi levná, v řadách odborné veřejnosti se netěší velké podpoře.

Má totiž i řadu omezení. Například by nepomohl s problémy spojenými s abnormální koncentrací CO2 a okyselováním oceánů. Rovněž by nezabránil další destrukci ekosystémů oceánů a ničení korálových útesů. Weitzman dále upozorňuje, že i celkový klimatologický efekt tohoto slunečníku je velmi nejistý. Je možné, že by došlo k výrazné změně v rozložení srážek, což by mohlo současnou situaci dokonce zhoršit. Existují i možné hrozby ozonové vrstvě. V případě, že by se vědci při realizaci dopustili nějaké zásadní chyby, mohlo by to mít pro lidstvo katastrofální následky.

Dokonce i v případě, že by projekt fungoval bezchybně, jednalo by se pouze o prozatímní řešení. Aerosoly oxidu siřičitého by vydržely pouze něco okolo jednoho roku a proces by se tak musel neustále opakovat.

Dalším argumentem je to, že díky malým finančním nákladům by toto řešení mohlo být zneužíváno. Lidé by ho mohli začít považovat za levné a jednoduché řešení antropogenních příčin změn klimatu.

Weitzman svůj příspěvek zakončuje výzvou pro vytvoření mezinárodní platformy, která by se zabývala problematikou tohoto geoinženýrského štítu a vytvořila by soubor pravidel a vládních struktur pro vhodné a efektivní využívání vesmírného slunečníku. Mělo by také dojít k praktickým pokusům, abychom se o tomto možném řešení dozvěděli co nejvíce předtím, než se ukáže, že jeho realizace by mohla být naší poslední šancí.

Alvin Roth

Ekonom působící na Stanfordské univerzitě je toho názoru, že v období za sto let budou hrát ve společnosti velmi výraznou roli léky zvyšující výkonnost. Mnoho takových léků existuje již nyní, společností však všeobecně nejsou přijímány pozitivně. Právě postoj veřejnosti se má podle Rotha v budoucnosti změnit.

Zatímco bude stále docházet k anulování sportovních výsledků, kterých bylo dosaženo za pomoci léků zvyšujících výkonnost, velmi nepravděpodobně budeme odsuzovat léky zvyšující soustředěnost, inteligenci a přípravky zlepšující paměť, s jejichž pomocí by mohlo dojít k objevení léku proti rakovině či vývoji nového softwaru. Profesor ekonomie Roth je proto názoru, že léky zvyšující výkonnost by mohly být v budoucnosti vnímány jako určité doplňky stravy.

V některých profesích pak bude jejich využití pravděpodobně nezbytné. Roth uvádí příklad vytížených doktorandů na katedrách ekonomie, kteří by v roce 2114 nemuseli být schopni bez jejich užívání plnit zadané úkoly. Léky zvyšující kreativitu a pozornost by mohly být doporučovány samotnými nadřízenými. Některé z těchto podpůrných prostředků, například ty zlepšující paměť, by již nemusely být brány jako léky zvyšující výkonnost, ale jako prostředky léčby nemocí, jenž dříve za nemoci považovány nebyly.
Se stále se zvyšujícím objemem znalostí o našem fetálním vývoji, by rodiče za několik desítek let mohli například manipulovat s některými genetickými vlohami svých dětí. Takovéto chování bude s největší pravděpodobností stále považováno za neetické, ale zajisté vznikne i skupina lidí zastávající názor, že se v podstatě jedná o starostlivé rodičovství.

Roth dále předpokládá, že díky tomu, že moderní technologie budou podléhat právním omezením pouze na některých místech, dojde k vytvoření mezinárodního trhu s reproduktivní technologií. Počátky rozvoje tohoto trhu můžeme pozorovat již nyní, a to ve formách léčby plodnosti, trhů s vajíčky a spermatem a s nabídkou děloh náhradních matek. Tato řešení jsou více než kde jinde dostupná v USA a v Indii, což podporuje vznik tzv. „reproduktivní turistiky“.

V budoucnosti budou tyto technologie široce obchodovaným zbožím, což odloučí početí od klasického sexuálního styku, nemluvě od heterosexuálního manželství. Tento posun usnadní život osobám žijícím v netradičních svazcích a vychovávajícím své děti netradičním způsobem. Manželství osob stejného pohlaví či polygamie již nebudou nahlíženy s odporem a nebudou omezovány právními bariérami, jak je tomu v současnosti.

Velmi časté budou i dlouhodobé vztahy, těch celoživotních bude ubývat. Lidé budou žít déle a výchova dětí bude zaujímat menší část jejich života, což může zvýšit rozvodovost a přispět k novým formám polygamních vztahů. Polygamní vztahy nahradí monogamní, které jsou nyní častou příčinou rozvodů.

Dojde zároveň k velkým změnám v oblasti medicíny. Roth v současné době například pracuje na rozvoji sítě výměny ledvin, která má zvýšit počet pacientů, jenž náhradní ledvinu získali od živého dárce. V roce 2114 bude představa řezání ledviny u jednoho člověka a přišití orgánu druhému člověku vypadat jako středověké barbarství. Profesor zatím nedokáže odhadnout, zda budou transplantace nahrazeny xenotransplantacemi, umělým vypěstováním ledvin na zvířecích farmách či využíváním kmenových buněk k vytvoření nové vlastní ledviny. Je také možné, že problém bude vyřešen lepší léčbou nemocí, které mají za následek selhávání ledvin.

Některé z těchto alternativ by mohly být účinnější a dokonce levnější než transplantace. Právě toto vede Rotha k představě, že díky svému neustálému vývoji by medicína mohla zaujímat stále větší díl ekonomiky. Rovněž by se mohla stát formou farmaření, a to tak efektivní, že by nám tato malá část ekonomiky poskytla vše, co potřebujeme.

Robert Shiller

Podle profesora ekonomie na Yaleské univerzitě Roberta Shillera bude v příštím století lidstvo čelit problému s nebývale velkým množstvím osob, které se na planetě budou pokoušet dosáhnout co největšího životního standardu s omezeným počtem zdrojů. Další riziko bude představovat vyšší počet strategických zbraní hromadného ničení. Rostoucí počet informačních technologií zamíchá trhy práce a vytvoří hrozby zaměstnanosti.

Risk management je zatím doménou především vědy a inženýrství, ale existuje i v oblasti finančnictví a pojišťovnictví. Očekává se, že nové technologie zásadně ovlivní současnou podobu risk managementu. Současné teorie finančního risk managementu přináší velké výhody: matematické teorie se stávají lepšími a rozvoj behaviorální ekonomie umožňuje vznik finančních řešení lépe vyhovujících potřebám lidí. Existuje také trend demokratizace risk managementu podporující dostupnost služeb větší části světové populace. Před několika stoletími bylo pojištění a bankovní služby dostupné pouze těm nejbohatším a nejsofistikovanějším. V současnosti je toto, minimálně v rozvinutých zemích, běžně dostupné.

Shiller podotýká, že k tomu, aby se tento trend podařilo udržet, je nutné udělat ještě mnoho práce. Budoucnost vidí zejména v oboru IT, jenž se vyvíjí neuvěřitelnou rychlostí. Počítačoví vědci většinou sdílí názor, že vznik pravé umělé inteligence nás minimálně v průběhu následujícího století nečeká. Jsou však i tací, kteří věří, že pravá umělá inteligenci je již za dveřmi.

Ať už tento okamžik nastane kdykoliv, vznik umělé inteligence přispěje k unifikaci globální kultury. Sociolog Émil Durheim v roce 1893 popsal společnost jako pozřívající „kolektivní vědomí“. Maurice Halbwachs tento koncept později rozšířil o „kolektivní paměť“. Podstatou této myšlenky je to, že ve chvíli, kdy si všichni lidé pamatují stejný fakt, budou k propagaci svých názorů používat stejných argumentů a budou mít tendenci dospět k podobným světonázorům.

Durheim a Halbwachs však netušili, jak neuvěřitelným způsobem budou tyto faktory umocněny vznikem moderních informačních technologií. Globální kultura by mohla přispět k zefektivnění světové ekonomiky, ale rovněž by mohlo dojít k vytvoření větších rozdílů napříč regiony a zeměmi a k riziku větší náchylnosti k mezinárodnímu ekonomickému kolapsu.

Ve světě s pravou umělou inteligencí dojde ke vzniku nových druhů subkultur, které nebudou geograficky identifikovatelné. Konkrétně by se mohlo jednat o vznik kosmopolitní kultury občanů úzce spojených s umělou inteligencí. Vznikla by určitá světová elita, která mezi sebou díky konstantní komunikaci vytvoří vzájemné vazby loajálnosti, které ale nebudou uplatňovat směrem ke svým sousedům a zbytek světa se tím separuje. Miliardy lidí tak vytvoří celosvětovou síť ghett.

Dokonce ani uvnitř elity nedojde ke kompletní globalizaci kultury a stále budou existovat starověká národní a tradiční etnika, náboženské rivality a rizika vypuknutí válek.
Nebude existovat žádná centrální autorita, která by tyto procesy, představující risk jednotlivcům a široké veřejnosti, kontrolovala. Těmto hrozbám tak budeme muset čelit prostřednictvím všech dostupných forem risk managementu.

-red-