Případ exposlance Wolfa jinak a jako test Ústavního soudu

Někdejší poslanec za ČSSD ing. Petr Wolf, nyní na útěku. O mnoha podivnostech případu informovala rodina prezidenta republiky.

V rámci celé řady trestních stíhání, v nichž vystupují regionální či celostátní politici, se začíná spekulovat, zda v České republice nedochází k politicky motivovaným procesům. Zároveň se objevují názory, že v takových kontroverzních případech nakonec rozhodne soud. Lze na to ale spolehnout? Mementem by v tomto směru měl být soud s bývalým poslancem ČSSD Petrem Wolfem. Wolfově dovolání nevyhověl ani Nejvyšší soud, a to přesto, že se dá o argumentech a závěrech odsuzujících rozsudků úspěšně pochybovat.

Konstrukce o spolupracujících osobách Petra Wolfa

Hlavní argumentací v odsuzujících rozsudcích bylo, že Wolf uvedl v žádosti o dotaci nepravdivé údaje. Provinění mělo spočívat v tom, že uvedl v žádosti jako své spolupracovníky osoby, z nichž některé se nakonec na řešení projektu nepodílely. To ovšem lze s odstupem času mezi podáním žádosti o projekt a jeho faktickou realizací, pochopit. Od podání žádosti o dotaci až po její realizaci uplyne určitá doba, a mezitím se mění i původní představy. Přitom ze všech uvedených spolupracovníků přímo popřel, že by byl požádán o spolupráci na projektu, pouze jeden člověk, ostatní uvedli, že byli osloveni alespoň rámcově. Nemluvě o tom, že jeden ze dvou projektů byl zastaven ještě před ukončením, takže nešlo s určitostí říci, zda by se uvedené osoby na zakázce nakonec podílely, či nikoli. V průběhu projektu navíc přistupovaly k realizaci i další, původně neuvedené osoby, jejichž kvalifikace byla v danou chvíli přínosnější.
Daleko podstatnější ale je, že pojem spolupracovník nespadá do kategorie institucionální a personální zabezpečení, u které je povinen příjemce dotace nahlásit případné změny. Zákon zná pouze termín řešitel projektu. Je pouze na řešiteli, zda a jaké spolupracovníky uvede. V obou projektech Wolf vystupoval jako jediný řešitel, a neměl tudíž žádnou povinnost informovat ministerstvo o změnách ve výběru spolupracovníků. Daná kolonka byla dobrovolná a projekt by Wolf vysoutěžil i v případě, kdyby kolonku nevyplnil vůbec, jak ostatně vyplývalo i z expertního posudku jednoho z docenta Bohumila Havla. Wolfův postup označilo za obvyklý i několik řídících pracovníků MŽP včetně tehdejší ministryně MŽP Rút Bízkové. Ta přímo v dopise na žádost protikorupční policie konstatovala, že je čistě věcí řešitele, a ne zadavatele, zda uvede další spolupracovníky, či nikoli. Jenže právě na tvrzení, že Wolf nesplnil zákonnou podmínku informovat o změnách spolupracovníků, byl postaven rozsudek, ačkoli žádná taková zákonná podmínka neexistuje.

NKÚ, vláda a ministerstvo žádné protiprávní jednání nenašly

Přitom právě tato neexistující podmínka se stala zcela klíčovou pro to, aby mohl být Wolf odsouzen za trestný čin dotačního podvodu. Svědkům z MŽP byla totiž podsouvána otázka, zda by schválili projekt i v případě, kdyby věděli, že v něm jsou uvedeny nepravdivé údaje. Je logické, že na takto účelově posunutou otázku, aniž by byla blíže konkretizována, odpovídali úředníci, že nikoli.
I další tvrzení, která se objevovala v dokumentech obou soudů, jsou buď účelově posunutá, nebo přímo lživá.  Například tvrzení o výši škody. Tu soudy stanovily na jedenáct miliónů korun. Jenže ve skutečnosti to byl součet dotací na oba projekty. Jeden z nich byl normálně dokončen a dokonce patentován jako užitný vzor a původně nebyl vůbec obžalován. Druhý projekt byl stopnut před dokončením s tím, že mezi Wolfovo firmou UT 2002 a MŽP došlo k mimosoudnímu vyrovnání. Neexistuje jediný důkaz, že veřejné prostředky poskytnuté na oba projekty, byly vynaloženy za jiným účelem, případně byly vynaloženy fiktivně. Pouze zpráva NKÚ, která se stala jakýmsi podkladem, z něhož bylo posléze upleteno trestní stíhání, hovoří o neprokazatelnosti některých položek, ale to dává k tíži kontrolním mechanismům na MŽP. Nikde ale explicitně nezmiňuje, že by dotační prostředky byly použity za jiným účelem. Proto ostatně ani NKÚ ani vláda, která zprávu projednávala, ale ani MŽP nepodaly v této věci trestní oznámení s tím, že k žádnému protiprávnímu jednání nedošlo. Finanční úřad v Ostravě po podrobném, více než dvouletém šetření vydal dodatečný platební výměr na částku pouze ve výši cca 140.000 Kč, z nichž drtivá většina prostředků se týkala uplatnění nákladů na projekt, které byly vynaloženy ještě před uzavřením samotné smlouvy s MŽP. Tyto náklady MŽP po konzultacích i v jiných případech zcela akceptovalo a rovněž tak NKÚ ve svém nálezu tuto skutečnost pouze zmínil, nepovažoval ji však za pochybení, které by bylo v rozporu se zákonem. Žádný příslušný státní orgán ale nezpochybnil, že by tyto výdaje nesouvisely s realizací projektu. V rozsudku se dokonce objevují i vyslovené lži. Jako jediný konkrétní případ neoprávněného plnění je tam uvedena „neexistující ruská společnost Gexana“. Jenže výpis z ruského obchodního rejstříku Wolf v průběhu trestního řízení předložil.

Bez důkazů a bez opory v zákoně

Aby mohl být někdo odsouzen za trestný čin dotačního podvodu, musí takové jednání spáchat jako úmyslné.  Protože za celou dobu přípravného řízení, ani při hlavním líčení se nepodařilo nic takového prokázat, pracoval rozsudek s tím, že Wolf věděl o tom, jak je nedostatečná kontrola projektů ze strany MŽP, a proto toho využil k podvodnému získání dotace. Bez jakéhokoli důkazu tak soud svévolně konstruoval zásadní podmínku spáchání trestného činu. Účelové překrucování zákona se nakonec odrazilo v právní kvalifikaci trestného činu, za nějž byl Wolf odsouzen. Dotační podvod nebyl v době, kdy k němu mělo dojít, trestným činem. Retroaktivitu lze použít pouze v případě, že použití tohoto trestného činu by bylo pro obviněného příznivější. Jenže extenzivním výpočtem škody prostým součtem poskytnutých finančních částek vznikla škoda značného rozsahu, a tudíž byla výsledná kvalifikace pro Wolfa horší, než původní kvalifikace úvěrového podvodu.
Je neuvěřitelné, že v řízení, které oplývá tolika vadami, mohl vůbec padnout odsuzující rozsudek. V současnosti leží na Ústavním soudu příslušná stížnost. Jak s ní nakonec ÚS naloží, bude i testem, jak se na podobné případy bude dívat nejvyšší soudní instance, poté co prošla nedávno největší personální obměnou od svého vzniku. 
Dušan Šrámek