Aleš Pavel: Evropské soudní systémy si navzájem musí důvěřovat

Ředitel Kanceláře předsedy Nejvyššího soudu ČR Aleš Pavel. Foto: archiv

Evropský justiční prostor je založen na volném pohybu soudních rozhodnutí v EU, proto národní soudci musí důvěřovat právním řádům členských států, říká mimo jiné v rozhovoru ředitel Kanceláře předsedy Nejvyššího soudu ČR Aleš Pavel. Také jeho zásluhou se Nejvyšší soud ČR stal členem zvláštní pilotní skupiny nejvyšších soudů členských států EU pro komparaci a implementaci práva EU, judikatury Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva.

Český nejvyšší soud je členem skupiny spolu s nejvyššími soudy Francie, Německa, Nizozemí, Belgie a Finska. Evropská unie nemůže zaručit, aby se překonaly všechny rozdíly v právních systémech. Rozdíly v právní úpravě se Evropa snaží překonat hlavně tam, kde to slouží ekonomickým zájmům, vysvětluje v rozhovoru Aleš Pavel.

Co je cílem této skupiny kromě již zveřejněné diskuse a komparatistiky? K čemu eventuálně komparatistika v rozhodování jednotlivých uvedených institucí a práva EU slouží?

Evropská unie po členských státech chce, aby se zajímaly o právní řády jiných členských států a aby existovala v rámci Evropy vzájemná důvěra v jednotlivé soudní a právní systémy. Důvěru lze vybudovat jen v situaci, kdy o příslušném právním řádu máte dostatečné informace. Smyslem skupiny tedy je výměna informací o tom, jak se na jednotlivých nejvyšších soudech s evropským právem pracuje, jaká je zákonná úprava určitých právních institutů a judikatura k nim a jak probíhá implementace klíčových rozsudků SD EU a ESLP na národní úrovni. Vzájemná důvěra mezi jednotlivými justičními systémy je důležitá při uznání a výkonu rozhodnutí cizích soudů u jiných soudů.
Evropský justiční prostor je dnes založen na volném pohybu soudního rozhodnutí v EU, tedy s rozhodnutím německého soudu se pracuje tak, jako by šlo o rozhodnutí českého soudu – soudní systémy si navzájem důvěřují. To přispívá k lepší ochraně práv občanů, kteří se v Evropě stále více a častěji pohybují, a to ať už za turistickými a jinými cíli nebo proto, že před spravedlností utíkají. Poznání základních právních institutů jiných jurisdikcí je tedy důležitá meta.
Dále, pokud má soudce Nejvyššího soudu za to, že potřebuje vyložit ustanovení evropského předpisu, musí se zeptat na takový výklad soudců Soudního dvora EU. Je to jeho povinnost. Tuto povinnost nemá, pokud z rozhodnutí jiných nejvyšších soudů tento výklad vyplývá. Zde je potřeba znát cizí rozhodnutí aplikující zásadní evropské právní předpisy opravdu důležitá.

Jaký může mít činnost pilotní skupiny význam pro národní obecné soudy?

České právo se českým soudcům daří uplatňovat velmi dobře, jsou s ním velmi dobře seznámeni, existuje k němu mnoho rozhodnutí vysokých soudů a je velmi dobře zažité. Co se týká práva evropského, je naše zkušenost s jeho aplikací pořád ještě „mladá“. Navíc, evropské právo má jiný systém práva, platí pro něj jiná pravidla aplikace a pracuje s jinými pojmy, které vykládá samostatně.
To znamená, že například výklad pojmu „spotřebitel“ je vykládán evropským právem jinak, než jak jej vykládá české právo. V určitých situacích může český soudce dospět k závěru, že si není jist výkladem určitých ustanovení norem evropského práva.  V takovém případě má, pokud se jedná o soud Nejvyšší, povinnost zjistit, zda jiné nejvyšší soudy členských států EU již v podobné věci nerozhodovaly a k jakým závěrům případně dospěly. Uvedená aktivita zvláštní pilotní skupiny nejvyšších soudů pomůže faktickému zjišťování těchto informací.
Pokud senát Nejvyššího soudu složitou věc řeší, může se obrátit na zahraniční oddělení, které je analytickým oddělením pro práci s evropským právem. Toto oddělení následně zpracuje podrobný rozbor problematiky s tím, že nejčastěji provede komparaci toho, jak se s uvedeným právním institutem pracuje v judikatuře nejvyšších soudů EU. Spolupráce, která aktivitou Nejvyššího soudu Nizozemí a předsedou Sítě předsedů NS EU vzniká, umožní jednodušší získávání takových informací. Pilotní skupina nejvyšších soudů bude fórem či platformou, na základě které bude k výměně informací o implementaci práva EU docházet pravidelně a na odborné úrovni.
Analýzy budou jistě přístupné všem soudcům Nejvyššího soudu a odborným zaměstnancům Nejvyššího soudu. Zahraniční oddělení, které je analytickým oddělením NS pro práci s právem EU, má vytvořenou síť kontaktních osob na krajských a vrchních soudech, prostřednictvím kterých bude moci výstupy z této spolupráce postupovat do obecné justice. Zahraniční oddělení také organizuje přednášky, kde bude některé z výstupů prezentovat soudcům nižších stupňů. Zároveň sloužíme jako „kontaktní centrum“ pro evropskoprávní problematiku pro celé české soudnictví a soudci ze všech soudů se na nás mohou obracet v případech, že musí aplikovat evropské právo a tato aplikace vyžaduje podrobnou a hloubkovou analýzu.

Jak bude ve skutečnosti tato práce probíhat? Kolik lidí zde v ČR se na ní bude podílet a jak si vymění ony zkušenosti s ostatními nejvyššími soudy?

Zřízení pilotní skupiny bylo oznámeno předsedou Sítě předsedů Nejvyšších soudů Evropské unie a předsedou Nejvyššího soudu Nizozemí před pár týdny. První pracovní setkání proběhne podle jím poskytnutých informací v září 2014 v Haagu. Půjde o schůzku odborníků na evropské právo z vybraných nejvyšších soudů. Za Nejvyšší soud předsedkyně soudu JUDr. Iva Brožová nominovala čtyři odborníky ze zahraničního oddělení. Spolupráce se fakticky ještě nerozběhla, takže považuji za předčasné hovořit o jejich výsledcích. Zahraniční oddělení vydává čtyřikrát na rok Bulletin, který je dostupný na webu NS a kde budeme o výstupech aktuálně informovat. Bulletin má dnes více než 300 pravidelných odběratelů,  zejména soudců, tak doufáme, že výsledky práce skupiny budou prezentovány co nejširšímu okruhu odborné veřejnosti.

Jestliže je cílem evropská diskuse o vybraných právních institutech, znamená to, že je v EU tendence vybrané právní instituty sjednocovat?

Soudní dvůr Evropské unie nemá za cíl sjednotit právní instituty všech národních soudů členských států EU.  Má za cíl vykládat evropské právo a tento výklad má být jednotný. Evropské právo má desetitisíce právních norem, které jsou aplikovány napříč 28 členskými státy u národních soudů. Každý právní řád má svoje specifika. Tyto národní soudy musí evropské právo aplikovat ve světle judikatury Soudního dvora. Není možné, aby byl výklad evropského práva jiný v České republice a jiný v Německu. Členské státy mají ve vztahu k evropskému právu tyto povinnosti: zejména musí respektovat závazný výklad evropského práva poskytnutý Soudním dvorem EU. Aby jej mohli respektovat, musí jej především znát. Zahraniční oddělení mimo jiné zajišťuje, aby se rozhodnutí SD EU dostávala k soudcům českých soudů pravidelně prostřednictvím lektorské činnosti pracovníků oddělení a pravidelně zasílaného bulletinu zahraničního oddělení, který již vychází pátým rokem. V rámci školení, která na soudech organizujeme, se soudci mohou dozvědět, kde hledanou evropskou judikaturu najdou a jak s ní pracovat.
Evropská unie v současnosti nemůže zaručit, aby se překonaly rozdíly v právních systémech. V některých oblastech práva jsou tyto snahy vidět a mají svoje opodstatnění, v jiných je to prakticky nemožné. Rozdíly v právní úpravě se Evropa snaží překonat hlavně tam, kde to slouží ekonomickým zájmům. Například reálný vnitřní trh – tedy přeshraniční nakupování občanů Evropy přes internet – má podle Evropské komise vést k nastartování evropské ekonomiky a k ekonomickému vývoji. Proto tu je dlouhodobá snaha sjednotit např. obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách tak, aby se spotřebitel v České republice nemusel zdráhat koupit on-line škodovku třeba na francouzském  internetovém obchodě, která vyjde levněji, než když ji koupí u místního prodejce. Aby tak učinil, musí mít jistotu, že práva, která budou plynout z případných vad či reklamace, jsou podobná, jako v ČR a že se svých práv domůže. Tato harmonizace probíhá proto rychleji, než v jiných odvětvích, kde si státy dále drží silné pozice. Dalším odvětvím, kde harmonizace probíhá rychleji, je výše zmíněná justiční spolupráce.

Lze tento institut pilotní skupiny považovat za krok ke sjednocení judikatury a vybraných institutů v celé EU? Myslíte, že přes rozdílné národní justiční systémy, by bylo možné vytvořit společnou judikaturu v EU, která by byla nadřízena národním soudům?

Někdy panuje nepřesná představa, že judikatura Soudního dvora EU je nadřazená národním soudům. SD EU a české soudy mají každý trochu jinou roli. SD EU pomáhá národním soudům správně vykládat evropské právo, které stojí na jiných principech a má svébytné postavení a systém. Národní soudce, který použije normu evropského práva, se tam může (soudce Nejvyššího soudu musí) otázat na výklad do Lucemburku. Čeští soudci jinak používají právo EU běžně tak, jak již bylo vyloženo v judikatuře Soudního dvora. To samozřejmě vyžaduje, aby tuto judikaturu znali. V tomto případě je „osvětová“ činnost zahraničního oddělení jistě na místě.

Jak bylo obtížné zařadit NS ČR mezi nejvyšší soudy tzv. starých členských států EU? A co vše bylo nutno učinit pro potvrzení vysoké odbornosti českého NS?

Od vstupu do Evropské unie se zahraniční oddělení Nejvyššího soudu ČR velmi aktivně podílelo na aktivitách Sítě předsedů nejvyšších soudů. Analytická a komparativní práce byla vždy hlavní náplní naší činnosti, často jsme nejvyšší soudy tradičně demokratických států a zakladatelů evropské integrace konfrontovali s odbornými dotazy, na základě kterých byly zpracovány podklady pro důležitá stanoviska či podstatná rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde se aplikovalo evropské právo. Považujeme si za čest, že naše oddělení bylo vybráno jako jediné ze všech středoevropských a východoevropských členských států EU. Za tímto kreditem stojí množství práce a vysoká odbornost.

Irena Válová