Předsedové krajských a vysokých soudů jednali ve čtvrtek s vedením ministerstva spravedlnosti mimo jiné o praktických dopadech nové civilní legislativy. O tom, proč nakonec neprošel návrh na toleranci lhůt pro zápisy korporací, hovořila po schůzce v rozhovoru pro Českou justici předsedkyně Krajského soudu v Ostravě Iva Hrdinová. Ministerstvo spravedlnosti při nejlepší vůli nemůže garantovat, jak soudy budou postupovat, ale obava veřejnosti rozhodně není na místě, říká.
Poslední červnový den končí lhůta pro nové registrace společenských smluv či stanov korporací nebo společenství vlastníků. Již nyní je jasné, že řada společností termín nestihne. Jak budou soudy postupovat?
Musíme se nad tím problémem nejprve zamyslet, jak se věc skutečně má. Nový zákon o obchodních korporacích stanovil do půl roku od své účinnosti povinnost změnit společenské smlouvy ve smyslu současné litery zákona. Což je fakt, který my respektujeme. Na straně druhé existuje obrovská řada obchodních korporací, pro příklad – jen v obvodu KS v Ostravě máme snad 70 tisíc společností s ručením omezeným, máme přibližně tři tisíce akciových společností a tak dále. Když společnosti splní svou povinnost a k soudu podají nové společenské smlouvy, stanovy atd., je povinností soudu nejprve tyto dokumenty evidovat a zjistit, kdo svou zákonnou povinnost splnil a kdo ji neplnil. Teprve až se zjistí, kdo ji nesplnil, je zase povinností soudu vyzvat příslušnou korporaci, aby svou povinnost splnila. A teprve poté se může přistoupit k případnému zrušení. Ale toho se veřejnost rozhodně nemusí bát, protože kapacitní možnosti, pokud jsem dobře informována, nejen našeho soudu, ale všech krajských soudů, jsou takové, že bude řadu měsíců trvat, než vůbec provedeme ty prvozápisy.
Případná rušení by tedy přicházela v úvahu teprve po ukončení celkového balíku té registrační činnosti?
Než se náš administrativní personál dostane k tomu, že bude vyzývat společnosti, které tu povinnost nesplnily, bude to trvat zase řadu dalších týdnů. Samozřejmě, že všichni soudci i odborní zaměstnanci jsou si vědomi, čím k této situaci došlo a že nedodání toho či onoho není v mnohých případech svévole nějakého subjektu. Ale je to tím, že je nedostatek notářů nebo termíny valných hromad nemohou být realizovány v pravý čas a podobně. To samozřejmě vezmeme v úvahu a myslím, že nehrozí, že by v řádu týdnů byly nějaké společnosti likvidovány. To určitě ne.
Na stole byla možná dohoda o vyhlášení jakéhosi tolerančního patentu – tedy lhůty, po níž by ministerstvo a soudy garantovaly příjem nových registrací bez možných sankcí. Nakonec k dohodě nedošlo. Proč?
Nějaký toleranční patent, jak to nazýváte, nemohl být dost dobře ministerstvem vyhlášen vzhledem k tomu, že jde o rozhodovací činnost soudu. Ministerstvo spravedlnosti při nejlepší vůli nemůže garantovat, jak soudy budou postupovat. Ale postupovat budou tak, jak jsem vám řekla, takže obava veřejnosti rozhodně není v tomto směru na místě.
Měli jste jako předsedové krajských soudů možnost mluvit s ministryní o rozruchu kolem zpráv BIS, které mají ukazovat na napojení některých soudců některých krajských soudů na lobbistické a podnikatelské skupiny v regionech?
Zprávy BIS jsou vydávany opakovaně a vždy jsou v nich naprosto nekonkrétní údaje o nějaké korupci někoho. Kolegium předsedů krajských soudů opakovaně vyzývalo BIS, nechť nás seznámí s konkrétními poznatky, které v tomto směru má, aby bylo jasné, kdo se čeho dopustil. S tím je možné dál pracovat. Případně aby se BIS obrátila na orgány činné v trestním řízení, ale pokud vím, tak se nestalo a žádné konkrétní informace v tomto směru nebyly podány. Jsem nucena protestovat proti paušálnímu sdělení, že krajské soudy jsou jakýmsi semeništěm korupce.
V debatě o výběrových řízeních na předsedy krajských soudů zazněl návrh ministryně spravedlnosti Heleny Válkové, aby se podle německého vzoru nesměli o post předsedy ucházet lidé, kteří dosud u soudu, například v místopředsednické funkci, pracovali. Je tento model přenositelný do našich podmínek?
Já se nemohu vyjádřit přesně k německému soudnímu systému, protože o něm nejsem do detailu informována. Ale nedomnívám se, že by to u nás mohlo jakýmsi způsobem fungovat. Pokud by má být předseda soudu dobrým předsedou, musí poměry u toho konkrétního soudu dokonale znát. Pokud někdo u krajského soudu nepracoval, dosti obtížně se může s prací, která se tam dělá, seznámit. Také to vyžaduje tým spolehlivých spolupracovníků, protože vedení krajského soudu je týmová práce. Když přijde někdo nový, kdo tam nikdy nepracoval, může s tím mít určité problémy. Osobně bych asi nesouhlasila s tím paušálním rozhodnutím, že v žádném případě se předsedou soudu nemůže stát ten, kdo už tam pracoval. A pokud jde o technickou stránku, mohlo by to u nás do určité míry narážet i na to, jak jsou soudy organizovány, na různá dojíždění a podobně.
Robert Malecký
