Nový trestní řád omezí práva obviněných, varuje předseda ČAK Vychopeň

Proč rušit systém, který relativně bez problémů funguje přes dvacet let tak zůstává nejasné. A to navzdory skutečnosti, že Vrchní soudy zůstanou zachovány, přičemž na nich budou pochopitelně působit státní zástupci, ptá se Martin Vychopeň. Foto: Robert Malecký

Česká advokátní komora se v souvislosti s přípravou nového trestního řádu obává omezení práv lidí, proti kterým je vedeno trestní řízení. Její předseda Martin Vychopeň jako příklad uvádí uvažované zružení možnosti podat stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Předseda rekodifikační komise Pavel Šámal přiznává, že se o této možnosti skutečně uvažuje, vysvětluje jí ale snahou o zpřehlednění trestního řádu bez zbytečných formalismů. Otevřená je ale podle něho i varianta zachování možnosti stížnost podat.

Vychopeň varuje, že se tzv. katalog práv obviněných od roku 1990 významně zúžil. „Zúžily se případy, kde je nutná obhajoba, zúžily se procesní obranné prostředky, které má advokát v trestním řízení. Teď se při přípravě trestního řádu vážně uvažuje o tom, že se opustí institut stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Když si uvědomíte, že jak na celostátní, tak na místní úrovni, se v médiích o někom napíše, že je podezřelý, tak už je v očích národa odsouzený. A on si ani proti tomu nebude moci podat stížnost. To je něco, co je velmi nebezpečné a může naznačovat systémovou chybu,“ řekl Martin Vychopeň.

Předseda rekodifikační komise pro přípravu nového trestního řádu Pavel Šámal soudí, že v obecné rovině jsou slova o dlouhodobém omezování katalogu práv obviněných přehnaná. Uvádí to na příkladu zákon o soudnictví ve věcech mládeže, který zavedl povinnou obhajobu až do 19 let. „Pak to skutečně jedna novela zúžila do 18 let. Ale pozor, i předtím to bylo do 18 let, takže zákon o soudnictví ve věcech mládeže dal víc práv, než třeba vyžadují mezinárodní smlouvy, pak zase zákonodárce usoudil, že je to moc, a vrátil to zpátky,“ uvedl Šámal. „Čili to není tak, že by od 90. let docházelo ke zužování práv. Ta práva zůstávala stejná, a naopak v roce 2001 povýšila,“ dodává šéf rekodifikační komise.

Zdánlivé omezování práv obviněných v posledních letech vysvětluje další z čelnů komise, vedoucí katedry trestního práva pražské Právnické fakulty Jiří Jelínek, posilováním práv poškozených. „Legislativní tendencí posledních řekněme deseti patnácti let je rozšiřování procesních práv poškozeného na úroveň srovnatelnou s obviněným. Posledním legislativním krokem v tomto směru byl zákon o obětech trestných činů, který přinesl nová, dosud neznámá procesní práva poškozenému. Poškozený a obviněný, to jsou vlastně procesní protivníci. Takže když rozšiřujete procesní práva poškozeného, tak se může zdát, že obviněný je ve svých procesních právech opominut,“ uvedl Jelínek.

Ten za jediné opravdové a masivní omezení práva na obhajobu považuje možnost zavedenou novelou trestního řádu v roce 2011 omezit nutnou obhajobu z vůle obviněného. „Podstata spočívá v tom, že obviněný se může vzdát i v případě nutné obhajoby možnosti mít obhájce, nejde-li o trestný čin, za který lze uložit výjimečný trest.To je určitě omezení práva na obhajobu, ale je zajímavé, že v parlamentu České republiky tato drobná, ale významná novela trestního řádu prošla bez větší pozornosti, a to i bez větší pozornosti advokátní komory, od které bychom především čekali, že se ozve a bude tento návrh kritizovat,“ říká prof. Jelínek.

Návrh na zrušení stížnosti pochází ze státního zastupitelství

I v případě stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání je podle prof. Šámala třeba vnímat historický vývoj. „To nebylo vždy tak, že by se vždy doručovalo a vždy proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla možná stížnost. Ta původně nebyla, pak se v roce 1993 zavedlo sdělení obvinění, opět bez stížnosti, to bylo jen opatření, kdy se to říkalo na začátku výslechu, tak, jak je to obvyklé ve světě. Ovšem byly s tím určité negativní zkušenosti, to přiznávám, čili já když jsem dělal velkou novelu trestního řádu, tak jsem to tam zavedl na požadavek České advokátní komory – a parlament to schválil – čili je tam usnesení a pak stížnost,“ vysvětlil prof. Šámal.

Protitlak ze strany advokátní komory chápe. „Obhajoba to trošku zneužívá v tom, že chce docílit usnesení o zahájení trestního stíhání ne proto, že by bylo špatné. Ale proto, že tam třeba něco chybí z hlediska subjektivní stránky. A jim jde o to, že důkazy, které se provedou od okamžiku zahájení do okamžiku zrušení, jsou neúčinné. A důkazy v této rané fázi jsou často velmi důležité. A dává to obhajobě velké možnosti, jak docílit, aby nakonec k odsouzení nedošlo, a nechtějí se toho vzdát,“ soudí Pavel Šámal.

Nový trestní řád by měl řízení zjednodušit a zkrátit, což bylo stanoveno již při sestavení rekodifikační komise. „Já si myslím, že ten zákon by samozřejmě měl mít formalismy tam, kde jsou nutné. Ale bavme se o tom, zda to zde nutné je, ať se někam posuneme. A musím říct, že toto ani nebyl můj nápad, s tím přišlo státní zastupitelství,“ uvedl prof. Šámal. Otevřené jsou podle něho stále obě varianty – tedy zrušení i zachování možnosti stížnost podat.

Jiří Jelínek se staví jednoznačně proti zrušení. „Pokud jde o možnost, aby nebyla přípustná stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, jak se někdy uvažuje v souvislosti s rekodifikací trestního řádu, tak tuto možnost považuji za nesprávnou. Usnesení o zahájení trestního stíhání má pro obviněného závažné procesní důsledky a je plně na místě, aby mohl proti usnesení o zahájení trestního stíhání podat stížnost. Hlasy požadující odstranění možnosti podat stížnost snad ani nemohou být myšleny vážně,“ říká Jiří Jelínek.

Robert Malecký