Senát vrchního soudu se vyloučil z trestní věci Davida Ratha

Bývalý středočeský hejtman, exposlanec David Rath. Foto: archiv

V neveřejném zasedání se vyloučil z trestního řízení ve věci obžalovaného Davida Ratha na začátku června senát Vrchního soudu v Praze. Předseda senátu soudce Martin Zelenka a další dva soudci nadále nebudou moci ve věci Davida Ratha jednat. Za dané situace nemohl senát učinit jiné než právě toto procesní rozhodnutí. Dřívější závěry tohoto senátu ohledně Rathovy morálky a charakteru, vyvozené z pouhého faktu, že je trestně stíhán, totiž označil Ústavní soud za porušení principu presumpce neviny. Senát vrchního soudu morálním odsudkem Ratha navíc vyjádřil vztah k jeho osobě, což může vyvolat pochybnost o nestrannosti soudce.

David Rath podal letos v únoru stížnost a zároveň námitku podjatosti s odkazem na dřívější text odůvodnění Ústavního soudu, kterým soud uznává jeho argumenty pro propuštění z vazby. Sami soudci Ústavního soudu považovali zřejmě odsudek Ratha, jak vzešel z dílny soudců Vrchního soudu v Praze, za dílo natolik neprávního charakteru, že ve svém vlastním odůvodnění zdůrazňují, že kvůli principu presumpce neviny jej pouze citují:

„Podle odůvodnění vrchního soudu, které Ústavní soud s ohledem na respekt k presumpci neviny stěžovatele bude toliko citovat, se stěžovatel (obviněný David Rath) ´těžko může odvolávat na důvěru ve svoji osobu, kterou evidentně ztratil v okamžiku, kdy nemalé finanční prostředky určené na investiční akce měly končit v jeho kapse příp. v kapse jiných osob. Neštítil-li se obviněný takovéhoto jednání v pozici hejtmana (nemluvě o tom, že byl zároveň poslancem), lze vcelku důvodně dovodit obavu, že se může, aniž by stejně jako při páchání trestné činnosti bral ohled na svoji rodinu a svoje povolání, znovu na svobodě chovat, pomine-li se právní posouzení, amorálně ziskuchtivě a vypočítavě, minimálně tak, že se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání a hrozícímu trestu vyhnul, právě zejm. měl-li získat trestnou činností nemalé finanční prostředky, které by mu to mohly umožnit´,“ cituje Ústavní soud, co sepsal senát Vrchního soudu v Praze.

Podle Ústavního soudu ovšem pravidlům logiky naprosto odporuje postup, kdy soud z hypotetického tvrzení dovodí zjištěná fakta a z takto ustanovených fakt vyvodí další hypotézy. Soud dále zdůrazňuje rozdíl mezi odůvodněním odsuzujícího rozsudku a rozhodnutím o vazbě. Zatímco v odsuzujícím rozsudku má podle Ústavního soudu „morální úsudek důležité místo jako káravý komunikát státní moci směrem k odsouzenému i veřejnosti“, v rozhodování o zajišťovací vazbě je ve flagrantním rozporu s principem presumpce neviny vynášet charakterové soudy pouhým poukazem na skutečnost, že David Rath je trestně stíhán. „V podstatě jde o argument kruhem, který by se dal použít proti každé trestně stíhané osobě, což pohledem Ústavního soudu nelze tolerovat,“ napsal doslova Ústavní soud.

Jak napsal naopak ve svém odůvodnění o vyloučení se z projednávání Rathovy věci senát Vrchního soudu v Praze, výše citovaný nález ústavního soudu dává oprávněné pochybnosti o nestrannosti senátu, a to i přesto, že členové senátu podjatost v posuzované Rathově věci necítili a necítí, píše se v textu odůvodnění.

O tom, že vyloučit se z Rathovy věci bylo zjevně správně rozhodnutí soudců senátu Vrchního soudu, svědčí pasáž odůvodnění týkající se nikoli skutků či dějů, které se mohly stát, či dokonce staly, ale osoby, která je ve středu všeho dění, tedy Davida Ratha. Podle soudců může být porušení ústavního principu presumpce neviny u obžalovaného Davida Ratha nejen pádným argumentem pro obhajobu. „Může vyvolávat oprávněné pochybnosti o nepodjatosti členů senátu Vrchního soudu v Praze i u široké veřejnosti, respektive té její části podporující stěžovatele, a tudíž i možnou nedůvěru občanů ve spravedlivá a nestranná (zvláště meritorní či vazební) rozhodnutí orgánů justice, zejména je-li předmětná trestní kauza od počátku hojně medializována,“ stojí doslova v odůvodnění rozhodnutí o vyloučení soudců.

Podle trestního řádu se z řízení vylučuje soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.

Irena Válová