Případ exekutorky, která vedla úřad jako trestní komando

Jakého skutku by se musel dopustit exekutor, aby byl odvolán? Takovou otázku jsme položili Exekutorské komoře v souvislosti s nedávnou kritikou náměstka ministryně spravedlnosti Roberta Pelikána, podle kterého exekutor, jenž zneužije státem svěřené pravomoci, by měl skončit. To se podle mluvčí Exekutorské komory Petry Báčové také dělo, ovšem v době, kdy měla Exekutorská komora kárnou pravomoc. „V době, kdy Exekutorská komora ČR měla kárnou pravomoc, došlo k odvolání exekutora například z důvodu falšování doručenek,“ uvedla pro Česku justici. V současnosti Exekutorská komora kárnou pravomoc nemá.

Soudnímu exekutorovi lze podle Petry Báčové za kárné provinění uložit jedno z kárných opatření: písemné napomenutí, veřejné napomenutí, pokuta, odvolání z úřadu. „K zásadnímu zpřísnění kárných postihů soudních exekutorů došlo od 1. ledna 2013 novelou exekučního řádu. Co se týče pokut, Nejvyšší správní soud nyní může uložit za závažný kárný delikt finanční sankci až pět miliónů korun,“ uvedla Petra Báčová. Nejvyšší udělená pokuta za poslední tři roky činila dva miliony korun, přičemž původně kárný žalobce navrhoval odvolání plzeňské exekutorky M.T. z úřadu.

Nátlak na lidi, aby zaplatili dluhy příbuzných
Vyhrožování a vydírání, zabavování věcí vyloučených z exekuce, zabavování věcí u cizích lidí, kteří s dlužníky neměli nic společného, lhaní, podvádění, vystěhovávání celých domácností příbuzných dlužníků, vyhrožování prodejem jejich bytů tak dlouho, až ze strachu zaplatili cizí dluhy. Vytváření zbytečných nákladů za asistenční a detektivní služby. Tak lze charakterizovat obsah kárného řízení s exekutorskou, které skočilo v květnu 2013 udělením pokuty ve výši 2 milion korun. Kárná žaloby byla podána už v roce 2012.

Už samotný obsah kárné žaloby, který popisuje činnost plzeňské exekutorky M.T. a jejích zaměstnanců za pouhý jeden rok, navozuje představu plzeňského exekutorského úřadu jako jakéhosi trestního komanda, které kam při své výpravě sedlo, tam po sobě zanechalo spoušť a strach. Nelze-li vymoci dluh od dlužníka, je nutno jej vymoci od kohokoli jiného a jakýmkoli způsobem, pod takovým heslem pracoval exekutorský úřad mgr. M.T. a jeho zaměstnanci.

Například na začátku prosince 2011 prováděl zaměstnance exekutorky M.T. exekuci v době dcery dlužníka, přestože neměl prokázáno, že by dlužník v domě bydlel či měl umístěny své věci. Dceři dlužníka oznámil, že není oprávněn přihlížet k dokladu o vlastnictví domu a že pokud nebude vymáhaná částka uhrazena, celý dům vystěhuje. Pod tímto nátlakem přinutil dceru zaplatit 100.000,- Kč za dlužníka s tím, že pokud tak neučiní, setrvá na místě spolu s asistenční službou tak dlouho, dokud dluh za dlužníka nebude zaplacen. Na konci měsíce se skupina do domu vrátila, aby pokračovala, přestože dcera mezitím odeslala úřadu seznam vyloučených věcí. Zaměstnanec je přesto znovu sepsal a zajistil včetně terária s leguánem a želvou.

O měsíc dříve se zaměstnanec exekutorky M.T. spolu se svými pomocníky dostavil do bytu adoptivních rodičů jiného dlužníka, aniž by bylo prokázáno, že dlužník zde žije a má své věci a trval na tom, že byt bude vystěhován, pokud nebude celková vymáhaná částka zaplacena. Pod touto pohrůžkou donutil adoptivního otce dlužníka zaplatit 235.000,- Kč.

Avšak ani ten, kdo se dostal do hledáčku plzeňské exekutorky M.T. a zaplatil – ať už jako skutečný dlužník nebo třetí osoba nemající s dluhy nic společného, neměl jistotu, že vydírání a útlak nebude pokračovat. Sama vedla exekuci proti dlužníkům, z nichž jeden uhradil vyčíslený dluh 100 tisíc korun sám, za druhého zaplatila matka nejprve 80 tisíc korun v hotovosti a posléze matka dlužnice poslala 270 tisíc korun na účet exekutorky, která potvrdila, že došlo k úplnému uhrazení vymáhané částky. Poté však pověřila svého zaměstnance, aby udělal soupis věcí v bytě matky dotyčné dlužnice a matka nakonec zaplatila dalších 102 tisíc korun. Takové náklady si totiž exekutora dodatečně naúčtovala za předešlou exekuci, kdy matka vyplácela z dluhů svoji dceru.

Odvolaná by nemohla usilovat o místo v justici a na státním nastupitelství
Umělé navyšování nákladů o detektivní služby, které za peníze pátraly po informacích, jež lze získat zadarmo, lživé informování, nevedení evidencí nebo dokonce předání pravomocí exekutora soukromé firmě, takové jevy provázeli každou v žalobě popsanou exekuci. „Jako soudní exekutorka pověřená provedením exekuce umožnila třetím osobám – zaměstnancům soukromé firmy Q07- servisní, s. r. o. provádět úkony v exekuční činnosti, které dle zákona náleží pouze jí a jím pověřeným zaměstnancům, fakticky tak propůjčenou státní moc nechala svým jménem vykonávat třetí osoby, přičemž na tuto jejich činnost řádně nedohlížela,“ uvádí se v kárné žalobě z loňského roku.

„Celý průběh úkonu a postup svého zaměstnance soudní exekutorka schvalovala a obhajovala, exekuci tak prováděla nezákonným způsobem, tj. způsobem, který není uveden v § 58 odst. 1 exekučního řádu, a to nátlakem na třetí osoby, aby uhradily vymáhanou částku za povinného pod tíhou zdánlivého prodeje movitých věcí, a navíc ji prováděla proti osobám odlišným od povinného,“ – takovou větou pak končí téměř každý odstavec žaloby, kde jsou popisovány skutky M.T.

Varující je ovšem rovněž obhajoba samotné exekutorky M.T. a její vyjádření k navrhovanému trestu odvolání z exekutorského úřadu:

„K navrženému trestu odvolání z exekutorského úřadu obviněná poukazuje na důvody, které ji vedly k odchodu z advokacie i za cenu snížení příjmu. Z daňového přiznání se podává, že její roční příjem je přibližně 93.000 Kč, což je dáno vysokými náklady na zaměstnance, asistenci apod. a nízkou vymožitelností nákladů exekuce, neboť výkon řady exekučních titulů je uspokojován v řádu procent. Pokud by bylo uplatněno nejtvrdší z kárných opatření, znemožnilo by to obviněné vrátit se do advokacie nebo usilovat o místo v justici nebo státním zastupitelství, pro které je nejlépe připravena. S ohledem na škrtání administrativních výdajů státu by bylo obtížné získat i odpovídající místo ve státní správě nebo samosprávě,“ píše se v dokumentu, ze kterého vyplývá, že exekutorka lhala i před kárným senátem.

Tvrzení, že má příjem 93 tisíc korun ročně, doložila daňovým přiznáním, kde je tato částka uvedena jako základ daně, aniž by doložila příjmy. „Nelze předpokládat, že kárně obviněná snad nedopatřením nepředložila úplné daňové přiznání, tj. vč. zásadní přílohy. 1 – obsahující příjmy a výdaje dle § 7 zákona o daních z příjmů – tedy příjmy z její podnikatelské činnosti, ale předložila pouze část daňového přiznání, obsahující zaváděcí údaj. K základu daně 93 tisíc lze dospět rovněž tak např. z příjmu v hodnotě milionů a rovněž tak výdajů v hodnotě milionů. Kárný senát zde nespekuluje o tom, zda tak učinila úmyslně, nicméně i s ohledem na skutečnosti, které vyšly najevo při jednání (kdy např. uvedla, že za asistenční a detektivní služby uhradí cca 500.000 Kč za rok), při základu daně, který zde uvedla, musely být její příjmy nezanedbatelně vyšší,“ uvedl k dané věci kárný senát.

Přestože kárný senát většinu toho, čím se exekutorka hájila, nemohl zohlednit a nezohlednil, nakonec k uplatnění nejtvrdšího trestu odvolání z exekutorského úřadu nepřistoupil. Důvod, proč kárný senát Nejvyššího správního soudu neuznal návrh žalobce na odvolání M.T. z exekutorského úřadu, rozhodnutí neobsahuje.
Irena Válová