České vězeňství je neefektivní, nesystémové a nákladné. Takový je závěr pracovního materiálu s názvem Východiska a záměry nové koncepce vězeňství v České republice, vypracovaného Generálním ředitelstvím Vězeňské služby na pokyn ministryně spravedlnosti Heleny Válkové. Východiskem Koncepce má být racionalizace řídících procesů, vytvoření standardu kvality v oblasti přípravy personálu, zvýšení efektivity zacházení s vězněnými osobami, omezení korupce a snížení nákladů, respektive efektivnější využití prostředků státního rozpočtu.
Podle materiálu přes řadu pozitivních změn Vězeňská služba ustrnula v procesu ozdravění a současný stav lze dlouhodobě charakterizovat jako zakonzervovaný. „Po dramatických změnách v devadesátých letech se nenašla dostatečná politická vůle dokončit započaté změny tak, aby se české vězeňství stalo skutečně respektovaným systémem v rámci euroatlantických struktur,“ zdůvodňuje vytvoření koncepce GŘ VS.
Zřejmě nejzásadnější navrhovaná změna se týká zrušení čtyř typů věznic v té podobě, v jaké jsou dnes. Cílovým stavem má být stanovení pouze jediného, ve kterém bude mít VS ČR plnou kompetenci za umisťování odsouzených do kvalitativně odlišených typů věznic. Přechodným řešením by měl být model zavádějící dva kvalitativně odlišené typy věznic, přičemž určení by náleželo soudu, VS ČR bude rozhodovat o umísťování odsouzených do jednotlivých oddělení. Odsouzení zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou budou zařazeni automaticky do oddělení s nejvyšším stupněm zabezpečení. VS ČR pak může stupeň zabezpečení snížit a přemístit z oddělení s vysokým stupněm zabezpečení ty odsouzené, kteří splňují stanovená kritéria, do oddělení se středním či nízkým stupněm zabezpečení.
Radikálně by se měl změnit i výkon vazby, který je dnes právem kritizován jako nevyhovující. „Úroveň podmínek výkonu vazby je řadu let nepříznivá. Ve vazebních věznicích a zvláštních odděleních věznic pro výkon vazby jsou podmínky zejména ubytovacího standardu většinou horší než ve výkonu trestu odnětí svobody. Zásadními atributy v této souvislosti je přehodnocení podmínek výkonu vazby s ohledem na omezení pohybu obviněných, maximalizaci času stráveného mimo cely a s tím související širší sociální kontakt v průběhu výkonu vazby.“
Ve vazebních věznicích je nezbytné se zaměřit zejména na vytváření přijatelnějších hygienických podmínek, celkové zlepšení ubytovacího standardu pro obviněné, vytvoření podmínek k širší neformální nabídce preventivně výchovných, vzdělávacích, zájmových a sportovních programů, budování společných prostorů určených k pohybu a aktivitám s obviněnými mimo cely, prostorů venkovních, prostorů pro sport a práci tak, aby každý obviněný mohl trávit přiměřenou část dne mimo uzavřený prostor cely, a umožnit jim tak více sociálních kontaktů, rovněž nelze opomenout umožnění obviněným více kontaktů s osobami blízkými.
Vzhledem k tomu, že Vězeňská služba provádí ročně 120 000 až 140 000 eskort, reformou by měla projít i tato oblast. Jen část z tohoto počtu totiž tvoří eskorty nebezpečných pachatelů či eskorty se zvýšenou mírou rizika. „Také tato oblast je poznamenána nesystémovostí a preferencí kvantity. Pro speciální eskorty tak má vyčleněny příslušníky každá z 35 věznic. Úroveň přípravy členů těchto eskortních skupin je v důsledku toho diametrálně odlišná a závislá ponejvíce na obětavosti konkrétních příslušníků, jejich osobním nasazení daleko nad rámec služebních povinností a rovněž na ochotě a přístupu ředitelů jednotlivých organizačních jednotek. Přitom jde o mimořádně rizikovou činnost,“ naznačuje koncepce další ze změn současného stavu. Vězeňská služba ČR proto chce v rámci reformy vytvořit profesionální Operativně eskortní skupiny (OES), které budou soustavně připravovány a využívány pro rizikové eskorty vězněných osob. Podřízeny budou generálnímu ředitelství, které bude plánovat a koordinovat provádění rizikových eskort.
Koncepce rovněž kritizuje dosavadní personální politiku i současný zákon o služebním poměru, který podle ní upevňuje vrcholný management ozbrojených sborů jako jakousi pseudoelitu, u níž vedle formálního vzdělání vyžaduje neadekvátně vysoký počet odsloužených let ve služebním poměru. „Tím podstatnou měrou přispívá ke klientelistickým vazbám a formalizaci řídících procesů bez reálných kvalifikačních kvalit členů řídících struktur. Systém řízení je finančně náročný a efektivita je přinejmenším diskutabilní. Jádrem ozdravného procesu má být decentralizace řízení Vězeňské služby ČR,“ uvádí dále materiál. Role generálního ředitelství by tak napříště měla spočívat především v zajištění jednotného standardu výkonu vězeňství, v zajištění jednotného standardu přípravy a vzdělávání personálu, v oblasti metodické pomoci a kontrolní činnosti, v oblasti přípravy legislativy a konečně v činnostech, které budou nadále vyžadovat centralizovaný přístup.
Dalším krokem je posílení nezávislosti organizačních jednotek, tedy jednotlivých věznic, a odpovědnosti v oblasti zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, kdy bude tato problematika v jejich plné odpovědnosti. Generální ředitelství si ponechá kontrolu nad podlimitními a nadlimitními zakázkami. Cílem koncepce je také zásadně změnit systém kvalifikačních požadavků na vybrané pozice v úzké návaznosti na kariérní řád. V rámci Vězeňské služby ČR tak budou podle funkční analýzy vybrány pozice, jejichž obsazení bude podmíněno nejen dosažením určitého stupně vzdělání, ale i konkrétního typu.
Podle navrženého harmonogramu reformy českého vězeňství změny v oblasti řízení již začaly a plně se projeví již na přelomu let 2014 – 2015. Změny v oblasti vzdělávání, přípravy personálních rezerv a výcviku budou rozloženy do let 2014 – 2017. Poslední fáze změn, která se týká odborného zacházení, má být vzhledem k legislativní náročnosti realizována v letech 2015 – 2018 a následně 2018 – 2025. Finální podoba koncepce, která bude zahrnovat především dlouhodobé cíle v oblasti odborného zacházení s vězněnými osobami a implementaci souvisejících legislativních úprav, bude předložena Ministerstvu spravedlnosti ČR do 31. 5. 2015 a následně ke schválení vládě.
Dušan Šrámek
