Duchové ve státní správě a jiné příběhy

Keňa vyhlásila boj duchům ve státní správě. Foto: Wikipedia

Keňa vyhlásila boj duchům ve státní správě. Británie se dočká nových jednolibrovek. Klášter Šaolin hledá mediálního manažera. Paraguayští autobusáci se ukřižovali kvůli vyhazovu. Japonské úřednice se učí chodit včas domů. Může si člověk patentovat vlastní DNA?

KEŇA ZAHÁJILA PROGRAM NA VYMÍTÁNÍ DUCHŮ

Keňský prezident Uhuru Kenyatta zjistil jak je možné, že se z financí státní správy této africké země měsíčně ztrácí zhruba milion dolarů. Mohou za to duchové, a to duchové zlomyslní, zlovolní, potměšilí a zasluhující vymýcení.

Prezident se rozhodl pojmout celou operaci jako ukázku toho, že keňská administrativa ani zdaleka netrčí v kmenové minulosti. Namísto kouzelníka, který by duchy ze státní správy tradičním způsobem vykouřil, sáhl Kenyatta po biometrických technologiích. Jejich používání svěřil nově zřízené jednotce s mrazivě znějícím názvem „Oddělení zvyšování kapacity a racionalizace státní správy.“

Zlé jazyky ovšem tvrdí, že hlavním problémem keňské státní správy je zcela jiný druh duchů. Ve státní správě totiž působí tisíce mrtvých duší. Keňa by nebyla jedinou africkou zemí, která tímto jevem trpí. V Ghaně jich napočítali okolo tří tisíc, v Nigérii pětačtyřicet tisíc. Tito neexistující zaměstnanci sice nevykazují žádnou činnost, přesto ale pobírají platy. V případě Nigérie to bylo celkem až tři ctvrtě miliardy dolarů. Místo biometrických experimentů se je podařilo vymýtit prostým personálním auditem. Třeba ho jednou zkusí i v Keni.

ZA TŘI ROKY BUDOU BRITOVÉ CHŘESTIT NOVÝMI MINCEMI

Britská královské mincovna vypsala soutěž o nejpěknější podobu nové jednolibrové mince. Ne snad že by ta stávající byla tak ošklivá. Tvrdit něco takového by koneckonců bylo projevem neúcty ke královně Alžbětě Druhé, jejíž profil na minci je vyobrazený. Mincovna došla k odhadu, že zhruba tři procenta jednolibrovek jsou padělky. A tak se tedy vyrobí mince nové, krásné a především necinknuté.

Tak nějak by mohla vypadat nová britská jednolibrová mince. Foto: Company.co.uk
Tak nějak by mohla vypadat nová britská jednolibrová mince. Foto: Company.co.uk

Kancléř George Osborne se nechal slyšet, že se nové mince budou do oběhu dostávat v průběhu roku 2017. Budou mít tvar zaobleného dvanáctihranu a pro jejich budoucí design je nejdůležitější, aby vyvolával co nejbritštější dojem.

Vítěz si odnese odměnu ve výši deseti tisíc liber. Pokud by se snad někdo měl zájem zúčastnit, přesné znění podmínek výběrového řízení najdete zde. Šance, že by se domácí návrháři mohli zúčastnit soutěže o novou podobu české kačky je mizivá. Lze totiž jen obtížně předpokládat, že by se našel padělatel falšující nejnižší jednotku naší měny. Ten kdo by padělal českou jednokorunu by daleko spíš než trest zasloužil soucit, pochopení a odbornou péči.

ŠAOLIN HLEDÁ MEDIÁLNÍHO MANAŽERA

Patnáct století si klášter Šaolin vystačil s bojovými uměními a dařilo se mu. Teď na něj dolehla těžká krize. Aby z ní Šaolin vybředl, hledá zdatného mediálního manažera. Nemusí být mnich ani vegetarián, může se dotýkat žen a bojovými uměními může být zcela nezasažený. Co ale mediální ředitel Šaolinu bude potřebovat, jsou pořádně tvrdé lokty ve světě byznysu. Šaolin si klade vcelku tvrdé podmínky. Ideální adept by měl mít vzdělání na některé z prestižních univerzit a zkušenosti z top korporátního světa. Bude je potřebovat.

Bojové umění nestačí, mnichy ze Šaolinu má v moderním světě zachránit mediální manažer. Repro: Start-up.cz
Bojové umění nestačí, mnichy ze Šaolinu má v moderním světě zachránit mediální manažer. Repro: Start-up.cz

Zájem o umění šaolinských mnichů totiž v posledních letech vytrvale klesá. Jejich show se okoukala a musela ustoupit spektáklům jako jsou různé velkolepé taneční mejdany a moderní cirkusy, jejichž artisté by se se svou nadlidskou ohebností a pružností v Šaolinu ani zdaleka neztratili. Klášteru začínají docházet také finanční prostředky. Ještě před deseti lety ho podporovala čínská vláda, pro kterou byli jeho mniši výtečným vývozním artiklem. Teď už nic takového nepotřebuje, má dost výnosnějších komodit, které může vyvážet.

Nový mediální manažer se bude muset vytrovnat také s tím, že se trh šaolinského umění přesytil. Není divu – v posledních letech se klášter pokoušel zmátořit i za cenu tak obskurních zoufalství jako byla třeba propadnuvší filmová komedie Shaolin Soccer z roku 2011, která ve Spojených státech vydělala pouhého půl milionu dolarů. Jedním z důsledků tohoto kasovního propadáku byl ostrý spor mezi představenými kláštera, který vyústil právě v konkurz na mediálního manažera, který by měl obnovit brand šaolinu.

Pokud se na tuto práci cítíte, můžete se do konkurzu přihlásit na telefonním čísle +86 371 6274 8971. Od pátku ale v klášteře nikdo nebere telefony. Možná mnichy vyděsil zájem, který jejich pracovní nabídka vyvolala.

NEMOHOU ŘÍDIT, UKŘIŽOVALI SE

Trojice řidičů autobusů v Paraguayi projevila pozoruhodnou loajalitu. Když jejich zaměstnavatel předal linky, na kterých řídili, jiným společnostem a oni přišli o práci, nechali se na protest přibít na kříže.

Následovali tak příkladu jiných paraguayských řidičů, kteří stejným způsobem proti ztrátě zaměstnání před několika lety protestovali celých několik týdnů. Jejich svérázný, bolestivý a pohříchu krvavý protest slavil nakonec úspěch a muži se mohli vrátit za volant, ovšem až poté, co se jim zahojily rány v dlaních.

Nynější trojice pracovala na linkách spojujících města Asuncion, Ciudad del Este, Encarnacion a Concepcion. Elvio Cristaldo, Eligio Martinez a Clemente Lovera se na kříže nechali přibít na začátku září.

„Bolí to, ale věřím, že svou práci dostanu zpátky,“ řekl Cristaldo.

Trojice mužů leží na matracích ve stanu před sídlem státem vlastněné dopravní společnosti Dinatran, aby svou přítomností denně úředníkům připomínali jaké dopady mají jejich pokusy o „racionalizaci a optimalizaci dopravní sítě.“

JAPONSKÉ ÚŘEDNICE BUDOU CHODIT VČAS DOMŮ

Japonský premiér Šinzó Abe se rozhodl uskutečnit ve státní správě Niponu pozoruhodnou revoluci. Chce nastavit takové pracovní podmínky, aby úřednice a manažerky, které mají malé děti, neodcházely ze zaměstnání tak, aby stihly „poslední metro.“

Japonské ženy by měly začít chodit domů včas. Organizovaně, jinak by to v Japonsku snad ani nešlo. Foto: Japan Business Guide
Japonské ženy by měly začít chodit domů včas. Organizovaně, jinak by to v Japonsku snad ani nešlo. Foto: Japan Business Guide

Pracovní morálka v japonských kancelářích je šílená. Pracovní doba je oficiálně osmihodinová, mezi řádky se ale počítá s tím, že bude trvat třeba i dvojnásobnou dobu. Toto pravidlo respektují i ženy v nejproduktivnějším věku – často se to ale děje na úkor rodinného života. Děti tráví celé dny až do pozdního večera ve školkách a v péči různých opatrovnic. Abe se to rozhodl změnit a zahájil program, podle kterého by ženy měly kanceláře opouštět skutečně po osmi hodinách práce. Prozatím se ho zúčastnil zkušební vzorek třiceti vysokých manažerek z japonských ministerstev a zdá se, že je možnost trávit víc času se svými dětmi zaujala.

„Netušila jsem, že je to tak velká věc,“ svěřila se například osmatřicetiletá matka dvou dětí Noriko Kawamurová americké tiskové agentuře Bloomberg.

Otázkou je, jak Abeho pokus uspěje v Japonsku, které se vyznačuje mimo jiné důsledným lpěním na tradicích, byť neformálním.

OCEÁNSKÝ SPOR O PATENT NA DNA

Mezi australským a americkým nejvyšším soudem se na dálku rozhořel pozoruhodný spor. Nejde v něm o nic menšího než o to jestli si člověk může nechat patentovat svou vlastní DNA.

V Austrálii si můžete nechat patentovat vlastní DNA – a vydělat na ní. Foto: NIST.gov
V Austrálii si můžete nechat patentovat vlastní DNA – a vydělat na ní. Foto: NIST.gov

Počátek celého sporu lze vystopovat zpátky do roku 1988, kdy se začalo s vývojem prvních medicínských a technologických patentů založených na znalosti parametrů dvoušroubovice lidské DNA. Postupem času se cesty jednolitého mezinárodního týmu rozcházet a rozdílný byl i vývoj patentové politiky. Zatímco ve Spojených státech docházelo k patentování jednotlivých vynálezů a samotné DNA se nejednalo, v tichomořské oblasti se postupovalo jinak. Součástí patentu založeného na DNA byla i DNA sama.

Nakonec došlo k zajímavé patentové bitvě. Spojené státy se vydaly logičtější cestou a jejich ústavní soud vyhlásil, že použitá DNA nemůže být součástí patentu. Jeho australský protějšek prohlásil pravý opak, což vyvolalo značné znepokojení mezi společnostmi, které využívají patenty založené na zkoumání konkrétní DNA. Její nositel totiž nyní alespoň v Austrálii může od firem požadovat procenta ze zisku z produktů vyvinutých na základě výzkumu, k němuž poskytl DNA.

Ondřej Fér, Start-up.cz