Pondělí, 19. dubna, 2021

Marek Benda: Poslanci konečně budou vědět, o čem hlasují

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Hlasování o daňovém zvýhodnění tzv . zelené nafty skončilo fraškou, kdy nejprve jeden poslanec ČSSD po více než hodinu a půl trvající přestávce zpochybnil, jak hlasoval, a posléze sedmnáct jeho kolegů prohlásilo, že nevěděli, o čem hlasují. V současnosti se na půdě sněmovny rodí konsensus nad tím, jak podobným situacím do budoucna zabránit. O tom i o dalších úpravách sněmovní procedury hovořila Česká justice s poslancem ODS Markem Bendou.

V čem spočívají úpravy týkající se jednacího řádu sněmovny?

Jde o širší konsensus, který vznikl na půdě Poslanecké sněmovny. To, co se vzalo v potaz, a s čím já souhlasím, je to, že poslanci mají ve třetím čtení vědět, o čem hlasují. Je trapné, když se pak vymlouvá sedmnáct poslanců sociální demokracie, že nevěděli, o čem hlasují. Případně, když se pak dokonce vymlouvá celý sál, jak jsme v minulosti zažili u náhubkového zákona, pro který hlasovalo sto dvacet čtyři poslanců a jediným viníkem byl Benda. Proto se prodlouží lhůta mezi druhým a třetím čtením a současně se stanoví, že mezi druhým a třetím čtením musí garanční výbor, kterému to přikáže svým hlasováním sněmovna, všechny pozměňovací návrhy projednat, a zaujmout k nim stanovisko. Tedy sněmovně je buď doporučí, nebo nikoli. Poslanci by tudíž už měli vědět, o čem hlasují. Stejně tak by měla být již z garančního výboru navržena procedura hlasování, protože každý, kdo zná sněmovnu, ví, že občas se s procedurami dají sehrávat různé hry. Například, který návrh nepřijde na řadu, bude vyřazen hlasováním o jiném a podobně. Tohle je vlastně jediná zásadnější a podstatná změna, která by měla zlepšit fungování sněmovny.

Bude se nějakým způsobem upravovat či definovat rozmezí, po něž je možné napadnout hlasování, či dokonce rušit tento institut?

Ne, podle mne by měl být zachován, a o tom, zda bylo hlasování napadeno bezprostředně, by měla vždy svým hlasováním i nadále rozhodovat sněmovna.

Jaké jsou další změny?

Je tam další řada dílčích změn, například přednesení pozměňovacích návrhů k programu bude moci mít maximálně pětiminutové odůvodnění. Další změnou je, že navrhovatel může vzít svůj návrh zpět ne do ukončení druhého čtení, ale do zahájení třetího čtení, což souvisí s tou hlavní změnou. Když navrhovatel uvidí, že garanční výbor mu schvaluje návrhy, které jdou zásadně proti jeho představám, tak může tento návrh vzít zpět, aby nebyl překopán do něčeho úplně jiného nebo nepoužitelného.

Vyjádření garančního výboru by tedy mělo nahradit dosavadní vyjádření zpravodaje, které bylo vždy subjektivní, podle politického názoru dotyčného poslance?

Přesně tak. Dneska je to tak, že velmi často to byly subjektivní názory zpravodaje a pak se také hrálo o to, zda zpravodaj bude koaliční, nebo opoziční, což do jisté míry mohlo sněmovnu mást. Proto je zájmem, aby to byl kolektivní orgán, který odpovídá poměrnému složení sněmovny, a který tak řekne, co si sněmovna myslí. Dále zde vzniká prostor pro to, aby vláda, respektive příslušný resort se měl čas se vyjádřit, a to na základě kompetentního názoru garančního výboru. Toto vyjádření pak bude mít daleko větší váhu než vyjádření jednoho zpravodaje.

Evergreenem schvalovacího procesu jsou tzv. přílepky. Už se ví, co s nimi?

Tak to je téma vládní koalice, které zůstává stále ještě otevřené, protože není jasné, jak je vůbec definovat. Ví se, že se to dělat nemá, ale co je to přílepek, vlastně nikdo pořádně netuší a musí to nakonec vždycky rozhodnout hlasováním sněmovna. Buď to schválí, nebo neschválí. Představa, že by kdokoli jiný, předseda sněmovny nebo někdo další mohl říci, že je nějaký návrh nehlasovatelný, je mimo. Žádného takového arbitra ve sněmovně nemáme.

Objevují se rovněž názory na omezování vystupování poslanců na plénu.

To je druhá věc. Vládní koalice, především ústy místopředsedkyně sněmovny Jermanové stále navrhuje nějaké pokusy na omezení rozpravy. My jsme jednoznačně signalizovali, že pokud chtějí válku, tak jsme ochotni ji vést. Sněmovna nebude žádným automatem na schvalování vládních návrhů. Není to firma, která maká, ale její název je odvozen od latinského parlamentare, čili rozprávět. Jednací řád přitom už zná jistá omezení – většina ve sněmovně může například odhlasovat vystoupení limitované dvakrát deseti minutami. Odmítáme ale přistoupit na jakékoli jiné omezení. V tom je shoda veškeré opozice, a kdyby se koalice o to i nadále snažila, tak dojde k nepříjemnému střetnutí, které bude trvat mnoho střed a pátků, než by se to projednalo.

ODS se nelíbí ani snaha zkracovat dobu nutnou k projednání vládních norem. Jak to vypadá v tomto směru?

Měl by zůstat zachován současný stav, kdy není možné jít proti vetu dvou klubů. Sněmovna si může odhlasovat program, jak chce, to je její právo. Ale jak ho již jednou odhlasovala, nové věci se doplňovat nedají. Zkrácené projednávání ve smyslu, že by byla omezena lhůta, je možné pouze ve stavu legislativní nouze. Ta je jasně vymezena, a jakékoli jiné představy hnutí ANO na to, že budeme mít dvě hodiny na rozpravu, a kdo stihne, stihne, a všichni ostatní mají smůlu, celá opozice jednotně odmítáme. A tady jsme překvapivě ve shodě i s komunisty, kteří dobře vědí, že omezování práv opozice není ani v jejich zájmu.

S některými požadavky přišla i inciativa Rekonstrukce státu. Jak to s nimi vypadá?

Rekonstrukce státu vymyslela některé požadavky, které jsou částečně hloupé, jako udělat veřejné podvýbory, částečně nerealizovatelné nebo nic nepřinášející, takže ten původní návrh se vzal, částečně překopal. Jsou určité orgány sněmovny, jako je organizační výbor či podvýbor pro státní vyznamenání, jejichž jednání by mělo zůstat z povahy věci neveřejné. Rekonstrukce státu přišla rovněž s představou legislativní stopy, což by vypadalo v praxi tak, že by každý navrhovatel musel uvést, kdo všechno mu s návrhem pomáhal, s kým to konzultoval. Vlastně by šlo o obejití zákona o lobbingu, který se stále nedaří napsat, protože nikdo neví, jak by měl vlastně vypadat. Osobně to považuji za blbost, a pokud to koalice prosadí, tak to neuvěřitelným způsobem ztíží práci vlády, protože ta konzultuje s občany, s kraji, občanskými iniciativami, zástupci odborů i zaměstnavatelů a mnoha dalšími soukromými i veřejnoprávními subjekty. A každou takovou konzultaci bude muset zveřejnit. Vládní aparát to bude jenom nepředstavitelným způsobem zatěžovat, přičemž přínos takové povinnosti vidím jako více než pochybný. Nemluvě o účinnosti zpětné kontroly.

Dušan Šrámek

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY