Pokud bude Grygárek a spol. obžalován ze sabotáže, půjde o proces desetiletí

Někdejší náměstek pražského vrchního státního zastupitelství Libor Grygárek Foto: archiv

Fáze prověřování podezření, že se bývalý náměstek Vrchního státního zastupitelství v Praze Libor Grygárek s organizovanou skupinou osob dopustili trestného činu sabotáže podle informací České justice končí. Oficiálně jsou nepotvrzené, proto zatím není možné říct, s jakým výsledkem. Že jsou Grygárek a spol. podezřelí z trestného činu proti republice, nevyšlo najevo například z operativní analýzy, ale z přípisu VSZ v Olomouci Nejvyššímu soudu a z usnesení VSZ v Olomouci o vyloučení řízení proti Janě Nagyové, Romanu Bočkovi, Janu Pohůnkovi, Ondřeji Páleníkovi a Milanu Kovandovo ve věci vojenského zpravodajství. Jde tedy o dokument, který má právní váhu. V České republice se tak může odehrát mimořádný proces pro trestný čin proti republice zvláštního politického významu.

Vlastizrada, rozvracení republiky, teroristický útok, vyzvědačství, záškodnictví, sabotáž, spolupráce s nepřítelem nebo válečná zrada, to jsou trestné činy proti české republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci, jak je obsahuje Hlava IX zvláštní části Trestního zákona. Právě podezřením z trestného činu proti republice, ze kterého je podle usnesení VSZ v Olomouci podezřelý Libor Grygárek spolu s dalšími osobami, bylo odůvodněno společné řízení v případu Nagyová a spol. Trestný čin sabotáže je tím činem, který spojil jména Nagyové a Grygárka s dalšími osobami.

Z popisu podezření Libora Grygárka a spol., jak stojí v usnesení o vyloučení věci, vyplývá, že v případě Nagyová a spol. jde o organizovanou skupinu, „do jisté míry řízenou dalšími podezřelými, která usilovala o obsazení významných pozic v bezpečnostních sborech osobami, které mohly jednat ve prospěch organizované skupiny a tím by organizovaná skupina Libora Grygárka dosáhla nefunkčnosti jednoho ze základních principů demokratického státu. Právě zneužití funkce k úmyslnému poškození ústavního zřízení a maření a ztěžování plnění důležitého úkolu orgánu státní správy nebo bezpečnostního sboru, je skutkovou podstatou trestního činu sabotáže.

V usnesení VSZ v Olomouci se uvádí: „Z nově zjištěných skutečností vzniklo podezření, že se JUDr. Libor Grygárek s dalšími osobami (Moroz a další osoby) měl dopustit další trestné činnosti, a to trestného činu sabotáže podle § 314 odst. 1, písm a), b), odst. 2, písm a) Trestního zákona…Z hlediska společného řízení bylo odůvodněno podezření, že činnost Libora Grygárka je do jisté míry řízena dalšími podezřelými, kteří usilují o obsazení významných pozic v bezpečnostních sborech a dalších státních institucích, jejichž cílem je především boj s trestnou činností, tj. její odhalování a objasňování, a to na ministerstvu vnitra, ministerstvu spravedlnosti, v soustavě státního zastupitelství, na vedoucích pozicích v Policii ČR, Generální inspekci bezpečnostních sborů, případně i u dalších orgánů moci výkonné, zejména u orgánů činných v trestním řízení, osobami, které následně mohly jednat v jejich prospěch, čímž by došlo k dysfunkci jednoho ze základních principů demokratického státu.“

Podle předmětného paragrafu, jak jej ke Grygárkově činnosti přiřadilo VSZ v Olomouci, mohou potenciální sabotéři Nagyová, Grygárek, Moroz a další čelit trestu až 12 let odnětí svobody, neboť jednali v organizované skupině. Přesně se v §314 uvádí toto: (1) Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky anebo poškodit mezinárodní organizaci zneužije svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce nebo se dopustí jiného jednání k tomu, aby a) mařil nebo ztěžoval plnění důležitého úkolu mezinárodní organizace, orgánu veřejné moci, ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru, hospodářské organizace nebo jiné instituce, nebo b) způsobil v činnosti takového orgánu anebo takové organizace nebo instituce poruchu nebo jinou závažnou škodu, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku. (2) Odnětím svobody na osm až dvanáct let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny.

Tajné spolčování, úmyslné ohrožování státní správy nebo jednání ve prospěch některé ze skupin lidí bylo těžkým politickým zločinem a trestným činem proti republice už po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918. Zákon 50 z roku 1923 například pod §17 Sdružování státu nepřátelské uvádí, že 1.Kdo založí tajnou organisaci, jejímž účelem je podvraceti samostatnost, ústavní jednotnost nebo demokraticko-republikánskou formu státu, trestá se za přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do dvou let.

V §25 se Československá republika vypořádává s Ohrožováním veřejné správy orgánem moci veřejné: Orgán moci veřejné, který vykonávaje svůj úřad úmyslným jednáním nebo úmyslným opominutím proti zákonům ústavním nebo proti zákonům a nařízením, vydaným na provedení zákonů ústavních, ohrožuje zájmy veřejné správy, trestá se, není-li čin jeho přísněji trestný, za přestupek pokutou do 10 000 Kč nebo vězením do tří měsíců, a to dohlédacím úřadem správy státní přímo nadřízeným a není-li takového, úřadem, který určí vláda.

Politickým trestným činem proti republice bylo podle zákona 50/1923 také krytí členů a potomků panovnické rodiny Habsbursko-lotrinské, §19 doslova uvádí: Člen bývalé panovnické rodiny Habsbursko-lotrinské a potomek takového člena, jež bez svolení vlády vstoupí nebo zdržuje se na území Československé republiky, kdo ho při tom jakýmkoli způsobem podporuje nebo dověda se věrohodným způsobem o jeho zatajovaném pobytu na území Československé republiky, úřadu to neoznámí neodkladně a věrohodným způsobem, trestá se za přečin tuhým vězením od šesti měsíců do jednoho roku.

Sabotáž jako zvláštní trestný čin se poprvé objevuje v zákonu 231/1948 o ochraně lidově-demokratické republiky, který v roce 1948 nahradil výše zmíněný zákon 50/1923. Kromě ustanovení §36 zákona 231/48, který se týkal výhradně „maření a ztížení provádění nebo plnění hospodářského plánu“, obsahuje následující §37 text významem takřka totožný s dnešním popisem skutku sabotáže: „Kdo neplní nebo poruší povinnost vyplývající z jeho veřejné funkce, úřadu, služby, povolání nebo zaměstnání v úmyslu ohrozit tím důležitý zájem republiky, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, pro zločin těžkým žalářem od pěti do deseti let.“

Zcela nový trestní zákon z roku 1950 pak sabotáž zařadil do Hlavy I. Zvláštní části politicky významných činů proti republice, oddíl první, kde se jako jeden z nejtěžších zločinů ocitla spolu s velezradou, sdružování proti republice, pobuřování proti republice také sabotáž. Až za ní následoval oddíl dvě trestný čin „opuštění republiky“ a podobné věrolomnosti. „Pořadí hlav bylo určeno objektivním významem společenských vztahů určitého druhu z hlediska zájmů dělnické tříd. Na prvním místě byla ochrana republiky,“ uvádí Tomáš Gřivna ve stati o trestním právu hmotném v publikaci Komunistické právo Československa. Součástí Hlavy I zvláštních politicky významných zločinů proti republice zůstala sabotáž až do roku 2009, kdy byla přesunuta do Hlavy IX ovšem s totožným významem.

Na dotaz České justice v souvislosti s prověřovanou organizovanou skupinou podezřelého Libora Grygárka a spol.pro trestný čin sabotáže, kolik osob už bylo od r. 1994 obviněno z tohoto trestného činu, eventuálně kolik osob bylo za sabotáž odsouzeno, případně z jiného trestnému činu proti republice – vlastizrada nebo rozvracení republiky podle Hlavy IX Trestního zákona, dřívější Hlavy I. Trestního zákona, již dříve poskytl mluvčí NSZ Petr Malý České justici informaci od experta na statistiky NSZ v Brně.

„Ze statistického systému CSLAV a zejména ze statistické ročenky kriminality vyplývá, že pro roky 2008 až 2013 nebylo nic. Zpracování dotazu za období od roku 1994 pro sabotáž, popř. od roku 1994 pro všechny trestné činy podle hlavy IX trestního zákoníku a hlav I trestního zákona by znamenalo značný rozsah práce, a tedy i delší časové období na zpracování,“ vzkázal po mluvčím expert Nejvyššího státního zastupitelství na statistiky trestných činů.

Irena Válová