Karel Eliáš, hlavní autor nového občanského zákoníku.

Prof. Karel Eliáš: Pochopím, když lidmi lomcují emoce

V pondělí pozdě večer dokončil prof. Karel Eliáš práci na oponentuře novely občanského zákoníku a odeslal ji ministryni spravedlnosti. Na té nyní bude, v jaké podobě návrh změn opustí ministerstvo a zamíří do vlády a sněmovny. Můj převládající pocit je rozčarování, říká hlavní autor občanského zákoníku k atmosféře, která se kolem kodexu v posledních týdnech vytvořila. Své mlčení, které si uložil v době ostrých mediálních ataků odpůrců i zastánců normy, přerušil teď v rozhovoru pro Českou justici.

Když jsme se domlouvali na tomto rozhovoru, řekl jste mi, že v pondělí 1. září odevzdáte ministerstvu svou oponenturu a v úterý po čtyřech letech vypnete mobilní telefon a odjedete na dovolenou. Vnímáte tento okamžik jako završení nějakého pracovního cyklu?

Není to vyvrcholení cyklu. Je to jen jeden v řadě dalších kroků, které předcházely a které budou následovat. Je to prostě nekonečný příběh.

S jakým pocitem jste svou oponenturu dokončil?

Převládajícím pocitem je rozčarování. Všichni, kteří občanský zákoník stavěli, byli z přípravy té novely a diskusí o ní na úrovni Ministerstva spravedlnosti vyloučeni. A já si myslím, že to není dobře. Vysvětlím, proč. Ten, kdo přijde k čistému stolu, vidí před sebou text a chce ho revidovat, nemá historickou paměť, jak ten text vznikal, z jakých důvodů v určitých místech vznikly nějaké kompromisy, proč bylo zvoleno určité řešení. A je tu riziko, které se projevuje i v tom návrhu, který byl dán veřejně k diskusi, návratu k chybám, které my jsme v minulosti dělali a pak je opouštěli.

Mohl byste uvést příklad takových věcí?

Asi nejtypičtější příklad je návrat dědických žalob a promlčení práva oprávněného dědice, které se chce zase zavést. A třeba u promlčení práva pravého dědice na vydání dědictví, kde se navrhuje desetiletá lhůta, to je řešení naprosto neadekvátní. Asi není žádný důvod a také jiný evropský stát touto cestou nejde, aby dědic sice neoprávněný, ale který je v dobré víře, že je dědicem a získá jako dědictví třeba movité věci, byl přes svou dobrou víru deset let v nejistotě, když obecná úprava vydržení movitých věcí je tříletá. Stejně tak je to neadekvátní pro případ, že třeba jediný zákonný dědic sprovodí z života zůstavitele, aby po něm dědil, a po deseti letech, když se na to nepřijde, může být v klidu.

V posledních týdnech napětí, zejména mediálně, kolem přípravy novely narůstalo. Jaké máte odezvy z odborné veřejnosti? Ptám se proto, že nežijeme ve velké zemi a v právnické obci se každý s každým zná.

Jsem vedoucím vědeckým pracovníkem Ústavu státu a práva Akademie věd. S kolegy v oddělení soukromého práva  nás napadlo, když tedy ministerstvo volí tuto politiku a vyloučilo z přípravy novely civilisty, kteří dělají občanské právo zejména na fakultách, že bychom mohli zkusit při Ústavu státu a práva think-tank a diskutovat o aktuálních věcech. Oslovili jsme kolegy z kateder občanského práva na všech právnických fakultách. K našemu překvapení se přihlásilo několik desítek lidí. Poprvé jsme se sešli minulý týden. Říkal jsem, a byla nás většina, že nechceme organizovat lidovou frontu proti náměstku Pelikánovi nebo ministerstvu. Přítomní se shodli, že naším cílem není vyvolávat osobní konflikty, ale nabídnout ministerstvu spolupráci a pomoc.

V jakém smyslu?

To je píseň, která běží několik posledních týdnů – programové prohlášení vlády mimo jiné obsahuje požadavek analýzy uplatňování zákoníku v praxi. A právě proto, že učitelé občanského práva a vědečtí pracovníci ústavu jsou rovněž v kontaktu s praxí. Také v tomto směru chceme nabídnout pomoc. S tím, že na základě těch poznatků je možné diskutovat a připravovat skutečnou, rozumnou novelu.

Čili vaším primárním požadavkem je analýza dopadů, kterou zmiňuje vládní programové prohlášení a na kterou se z vašeho pohledu stále zapomíná.

Jinak to nejde. Zdůraznil bych větu, která se prolíná všemi učenými texty o legislativě: Zdrojem legitimity zákona je řádný proces jeho přípravy.

Přípravu novely provázely ostré vzkazy přes média. Náměstek Robert Pelikán občanský zákoník označil za nebezpečné rozbité auto, které je třeba opravit, místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala zase řekl, že připomíná mrakodrap, který projektoval právě skončivší student architektury. Servítky si ale příliš nebral ani profesor Ivo Telec, který naopak autory novely označil za lidi, kterým jde jen o jejich ego. Na zdejší poměry pěkná mela…

Je to špatně, ale lidé jsou lidé a mají emoce. Tomu těžko zabráníte, když někdo své emoce nezvládne. Já jsem byl koneckonců před nějakými pětadvaceti lety podobný, teď už jsem trochu zmoudřel. Ale pochopím, že to s lidmi lomcuje.
Možná, že někdo by vypěnil, když se o sobě v novinách dočte, že se coby student architektury rozhodl postavit mrakodrap. Na pana místopředsedu Fialu jsem se obrátil jen se sdělením, že z toho nehodlám dělat žádné závěry. Je důležité se nad to povznést. Koneckonců byl to právě pan místopředseda Fiala, který nedávno napsal paní ministryni dopis se stanoviskem Nejvyššího soudu, že v tomto roce se vůbec nemá občanský zákoník novelizovat.

Snažím se dobrat příčiny, proč, když je kolem toho tolik rozumných postojů, proč se zároveň novela občanského zákoníku stala tak výbušnou směsí. Je to skutečně způsobeno osobou náměstka Roberta Pelikána, jehož některá vyjádření ten ostřejší spor způsobila?

Robert Pelikán je férový v tom slova smyslu, že věří tomu, co dělá, a je přesvědčen, že to dělá dobře. Myslím, že jeho problém je v tom, že to chce mít rychle. A ve své podstatě je na to sám. Což podle mne nemůže vést k dobrému výsledku.

Spoléháte na paní ministryni Válkovou, že se ona stane jakýmsi arbitrem těch sporů a zároveň bude garantem kompromisu? Protože další postup má být takový, že ona – za nějaké tři, čytři týdny – rozhodne, jaká bude finální podoba novely.

Paní ministryně vždycky mluvila o tom, že novela má řešit akutní problémy, což při tomto záběru nesedí. Mluvila také o tom, že si uvědomuje svou politickou odpovědnost za to, co podepíše za materiál, který půjde z ministerstva ven. Profesorku Válkovou znám ještě z let, kdy jsme nebyli profesory, od roku 1988, a řekl bych, že rozhodně nepůjde na nějaké revoluční řešení.

To, co máte teď v rukou, podle vás revoluční je?

Nevím, zda si autoři novely uvědomují, že se nový občanský zákoník připravoval zodpovědně, podíleli se na něm, zejména v rekodifikační komisi, od roku 2002 civilisté ze všech fakult, praktici, soudci, advokáti, zástupce notářské komory. Že to nebyl nějaký úlet šíleného profesora. Vše, co jsme nakonec s Michaelou Zuklínovou napsali, jsme předkládali komisi k projednání.

Dovedete si představit, co se kolem novely strhne, až doputuje do sněmovny?

Žiju vlastně v nějakém bližším kontaktu s politiky zhruba od roku 2000. A zjistil jsem, a takový je jejich styl práce a myšlení, že většina vám jeden den řekne něco a druhý den něco jiného. Jedněmi z mála konzistentních byli třeba Otakar Motejl nebo Pavel Rychetský. Ale jinak je to nejednou šumění listí ve větru voličských nálad. Takže bůh ví, jak to bude, pokud nějaká novela do té sněmovny doputuje.

Robert Malecký