V Rathově kauze musí o podjatosti přísedícího znovu jednat krajský soud

Bývalý středočeský hejtman, exposlanec David Rath. Foto: archiv

Usnesení Krajského soudu v Praze, které konstatovalo, že přísedící Jaroslav Otáhal není vyloučen pro podjatost z projednávání trestní věci obžalovaného Davida Ratha, se ruší a Krajskému soudu v Praze se ukládá, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Tak rozhodl v neveřejném zasedání Vrchní soud v Praze, který uznal Rathovu stížnost, co se týče podjatosti přísedícího Otáhala vzhledem k jeho projevům. Stížnost státního zástupce Petra Jiráta, který chtěl docílit znovuobnovení vazebních důvodů pro Ratha a spol., Vrchní soud v Praze stejným usnesením naopak zamítl.

Krajský soud v Praze bude muset znovu projednat a rozhodnout, zda je přísedící Jaroslav Otáhal podjatý, nebo nikoli. Vrchní soud v Praze totiž věc neshledal jako dostatečně průkaznou, neboť neobdržel protokoly se záznamem chování přísedících, námitek obhájce a reakce soudce během projednávání. Současně však veřejné výroky o průběhu jednání soud považuje za závažné, jak vyplývá z usnesení Vrchního soudu z 5.  září 2014.

O co konkrétně šlo. Přísedící soudu se při projednávání trestní věci Davida Ratha řehtal, až zrudnul, vedle něj přísedící paní spala, zatímco žalobce Jirát působil jako inkvizitor a soudce Pacovský neumožnil Rathovu obhájci klást otázky. Takto – jako hrubě neprofesionální frašku – popsala přesně před rokem, 6. září 2013, probíhající soud s Davidem Rathem na svém blogu na Aktuálně.cz Petra Paroubková.

„Byla jsem se podívat na proces s Davidem Rathem. Žalobce Jirát dostal prostor ke všem svým otázkám. Obhájce D. Ratha však nikoliv. Prý je zbytečné, aby některá (pro obhajobu podstatná) fakta soud vyslechl… Ještě víc zarážející byl fakt, že v momentě, kdy Rathův obhájce kladl svědkovi dotazy a snažil se přesvědčit soudce, aby svědka nechal vypovídat, přísedící (sedící po soudcově pravé ruce) se smál. Ne, nesmál. On se řehtal, až zrudnul. Před pusu si musel dát ruku, aby ho snad nebylo slyšet. A vedle něj sedící paní přísedící spala. Opravdu bych chtěla, aby mne soudil takovýto soud. Žalobce Jirát při svém drsném projevu působil jako Velký inkvizitor. Soudce ho nenapomínal, jako to udělal u obhájce, i když kladl nadbytečné a někdy zavádějící a zbytečné dotazy. Soudce Pacovský si zkrátka a dobře mohl sednout hned vedle žalobce,“ napsala Paroubková.

Vrchní soud v Praze nařídil o věci znovu jednat. „Za daného stavu lze pouze konstatovat, že články, uváděné v odůvodnění stížnosti, obsahují výhrady k chování některého z přísedících v průběhu hlavního líčení v dané věci. Pro posouzení důvodnosti námitky podjatosti tak ve spise nejsou všechny podstatné podklady. Předně bude nutné připojit protokoly z hlavního líčení, aby bylo možné posoudit, zda v jeho průběhu zazněly opakované výhrady k chování přísedícího, jak se namítá v odůvodnění stížnosti, včetně případné reakce předsedy senátu, kterému ve smyslu § 203 odst. 1 trestního řádu náleží řízení hlavního líčení. Pokud z těchto podkladů nebude možné učinit jednoznačný závěr, bude třeba doplnit dokazování tak, aby veřejně publikovaná tvrzení o průběhu hlavního líčení byla buď vyvrácena nebo potvrzena a v takovém případě byly i objasněny důvody zmíněného chování. Teprve v návaznosti na tato zjištění bude možné o námitce podjatosti spolehlivě rozhodnout,“ píše se v čerstvém usnesení Vrchního soudu v Praze, který ukládá Krajskému soudu v Praze, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Vrchní soud v Praze naopak neshledal důvodem pro podjatost přísedícího Jaroslava Otáhala skutečnost, že Otáhal byl jmenován přísedícím soudu zastupitelstvem Středočeského kraje, který má v tomto řízení stále postavení poškozeného. „Pokud se namítá, že přísedící jsou zainteresováni na tom, aby byli zvoleni i pro další funkční období, pak o případné volbě nebudou rozhodovat stávající zastupitelé, ale ti, kteří se zastupiteli teprve stanou ve volbách v říjnu 2014,“ uvádí v usnesení Vrchní soud v Praze s tím, že tuto část stížnosti a úvahu o tom, že ti, kteří budou v podzimních volbách do zastupitelstva zvoleni, budou mít nějaký zájem na výsledku dané věci, považuje za teoretickou konstrukci a dává v tomto bodě za pravdu Krajskému soudu v Praze, což ovšem neplatí o projevech přísedícího Otáhala.

„Jestliže se krajský soud při rozhodování námitky podjatosti přísedícího Jaroslava Otáhala se shora uvedenou otázkou náležitě a v potřebném rozsahu vypořádal, nelze stejný závěr učinit ohledně druhé skupiny námitek, spočívajících v tvrzení, že tento přísedící svým chováním a nonverbálními projevy opakovaně dává předem najevo svůj názor na projednávanou věc a vztah k argumentaci přednášené stěžovatelem,“ uvádí v usnesení Vrchní soud v Praze, který současně ve stejném zasedání rozhodoval o stížnosti státního zástupce Petra Jiráta, kterou chtěl docílit znovuobnovení důvodů vazby Davida Ratha.

„K námitce státního zástupce o pravděpodobném znovuobnovení důvodu vazby u všech zmíněných obžalovaných v blíže neurčeném časovém období krajský soud adekvátně poukazuje na to, že soud bude i nadále v průběhu řízení tuto otázku vyhodnocovat a na případnou změnu situace reagovat. I když zmíněný výrok o zrušení kromě jiného zákazu vycestování byl napaden stížností, zákon jí nepřiznává odkladný účinek (§ 74 odst. 2 trestního řádu). Z obsahu spisu dále vyplývá, že obžalovaní své cestovní doklady převzali 22., resp. 25. července 2014. Hlavní líčení u krajského soudu nadále pokračuje. Ze shora uvedených důvodů proto vrchní soud neshledal stížnost státního zástupce důvodnou,“ konstatuje ke stížnosti Petra Jiráta Vrchní soud v Praze.

Irena Válová