Roman Fiala: Populismus v legislativě je rakovina, která rozežírá základ státu

Náleží skutečná moc ve státě opravdu v plném rozsahu jeho orgánům, když občanské aktivity mají stále častěji schopnost zcela zabránit realizaci moci státu? pokládá zásadní otázku místopředseda Nejvyššího soudu a Roman Fiala. Foto: Irena Válová

Současný občanský soudní řád je podle něho po četných novelizacích nesrozumitelný a takřka neaplikovatelný. Skutečnost, že originální texty rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva jsou převážně ve francouzštině, považuje za extrémně nešťastnou. Nestabilitu zákonů i politického klimatu vnímá jako základní důvod, proč občané našeho státu právo neznají a často ani nesdílejí jeho hodnotové systémy. Do svého uvažování nás prostřednictvím rozhovoru nechal nahlédnout místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala, který předsedá Komisi pro rekodifikaci občanského soudního řádu.

Jak postupují práce na rekodifikaci občanského soudního řádu, jak daleko je s prací vaše Komise? Existuje už nějaká část osř, která například prošla celá rekonstrukcí – tam, kde by něco takového bylo možné?

Rekodifikace civilního procesu zdaleka není jen otázkou rekodifikace sporného procesu, ale i dalších zákonů, které civilní procesní úpravu obsahují. Jedná se tak zejména o oblast procesu nesporného, insolvenčního a exekučního.

Komise byla, podle mého návrhu z jara letošního roku, jmenována v srpnu a pracuje nyní na formulaci základních zásad a principů, na nichž má být nová právní úprava postavena. Teprve poté, co se shodneme na těchto hodnotových základech, začnou dílčí týmy pracovat na formulaci jednotlivých částí věcného záměru i samotného zákona.

Samostatně je pouze „zrychleně“ připravován zákon o doručování státních písemností.

Jako pro laika je pro mě občanský soudní řád rozsáhlé dílo, jehož jednotlivé části jakoby pocházely z různých dob a různých režimů, hovoří různými jazyky, zohledňují různé myšlenky, politiky, přičemž některá ustanovení jakoby byla nově naroubovaná na staré tělo, zatímco jiná stojí osamoceně bez vazby na cokoli předcházejícího. Hned první paragraf nám říká, že Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Což je podle mě jako součást návodu, jak vést řízení, neproveditelné. Mnohá jiná ustanovení jdou až do podrobných popisů, zatímco jiná opakují jinými slovy stejné obecnosti. Občanský soudní řád namísto aby ukazoval směr ku spravedlnosti, množstvím slov tento směr zatemňuje, podle mého názoru. Jak k tomuto vůbec mohlo dojít?

Zcela s vaším hodnocením souhlasím. Současné procesní úpravy, včetně občanského soudního řádu, jsou po četných novelizacích nesrozumitelné a takřka neaplikovatelné.

Lze něco takového reformovat a novelizovat? Nebylo by na místě napsat zcela nový, myšlenkově i filozoficky jasný, stručně popisný osř., který by byl uživatelsky přívětivý, logický, měl řád a zřejmý účel tak, aby soudce podle něho bez ohledu na režim nacházel právo a spravedlnost? Jak a čím je podle vás, pane doktore, osř vlastně pro lidi důležitý?

Myslím, že z odpovědi na vaši předchozí otázku je zřejmé moje přesvědčení, že dnes je jedinou legislativní možností vytvořit zcela nový komplexní civilní procesní zákon.

Procesní předpis je zjednodušeně řečeno souhrnem pravidel pro komunikaci mezi soudem a účastníky řízení a mezi těmito účastníky navzájem. Současně tento zákon určujícím způsobem nastavuje realizovatelnost práva ve společností a předznamenává strukturu orgánů soudní moci.

Jaký je základ debat, které o občanském soudním řádu jistě vaše pracovní skupina vede? Kterým směrem se vydává? Vznikne podle vás osř, který usnadní lidem přístup k soudu a bude pracovat ve prospěch společnosti a lidí?

Kdybych nevěřil, že tomu tak bude, neviděl bych důvod se takové práci věnovat. Jsem rád, že jsme se v komisi hned při prvním jednán jednoznačně shodli na nezbytnosti vytvořit jeden komplexní civilní proces pro řízení sporná, nesporná, exekuční i insolvenční.

Po přečtení občanského soudního řádu  se divím, co vše obsahuje a kam až a v jakém rozsahu zasahuje od způsobu, jak a kdo má rozhodovat podle mého mínění správní věci a též věci, které by měli spadat do trestních věcí! OSŘ popisuje, kdo a jak má rozhodovat spory o neplatnost služebního poměru či dávky důchodového zabezpečení poskytnuté neprávem nebo předběžné opatření, kdy je ohrožen život, majetek a zdraví účastníka řízení či zajištění předmětu důkazu při porušení autorského práva a duševního vlastnictví, kdy se podle o.s.ř. takové předměty zajišťují. Co má občanský soudní řád společného se zabavováním plagiátů na tržnicích nebo násilím mezi lidmi? Není to věcí trestního řízení a trestního řádu? Neměla by za těchto okolností ve skutečnosti pracovat jedna společná pracovní skupina na rekodifikaci obou, jak občanského soudního řádu tak i trestního řádu? Neměl by současně být změněn správní řád?

Obávám se, že spojení rekodifikace všech těchto procesních oblastí by z práce krajně obtížné učinilo práci nerealizovatelnou. Nicméně jako společná úprava pro všechna soudní i správní řízen by měl platit již zmíněný zvláštní zákon o doručování písemností státu.
A k první vaší otázce, civilní proces je nejširší ze všech procesů, jakýsi sběrný proces pro situace, kdy jiné řízení neexistuje.

V posledním rozhovoru pro Českou justici jste uvedl, že procesní kodex má mimořádně významný sociální aspekt, je praktickou realizací ústavního práva na spravedlivý proces. Právo na spravedlivý proces je v České republice podle statistik Evropského soudu pro lidská práva jedno z nejporušovanějších lidských práv a základních svobod podle Úmluvy. Zohledníte v rámci rekodifikace také judikaturu ESLP? Pracujete s judikáty týkajícími se České republiky? Jak se vypořádáváte s faktem, že jsou publikovány v drtivé většině pouze ve francouzštině?

S judikaturou ESLP samozřejmě pracujeme. Skutečnost, že originální texty jsou převážně ve francouzštině, považuji za extrémně nešťastnou.

Je vůbec možné zajistit nějakou vědomost o právu mezi lidmi v současné situaci neustále se měnících zákonů, které nepřežijí pár měsíců? S ministry spravedlnosti, kteří nepřežijí dva roky? Uprostřed diskusí, jak byly na tzv. západě vedeny před dvaceti lety a právně dávno rozhodnuty právě například Evropských soudem pro lidská práva, ale lidé si tyto rozsudky stále nemohou přečíst v češtině ani v nám blízké angličtině?

Nestabilitu zákonů i politického klimatu vnímám, stejně jako vy, jako základní důvod, proč občané našeho státu právo neznají a často ani nesdílejí jeho hodnotové systémy. Dokud se situace nezmění, nelze nikomu takovou neznalost spravedlivě vytýkat. Přál bych si věřit, že jsme na cestě ke společnosti garantující zlepšení, ale to bych lhal. Populismus ve výkonu státní moci i v legislativě je rakovinou, která rozežírá základy našeho státu. Přesto však nehodlám rezignovat na úsilí „něco pozitivního s tím udělat“!
Irena Válová