Šabatová i Chládek chtějí regulaci projevů víry ve škole výjimkami

Ombudsmanka Anna Šabatová. Foto: Mediafax

Při hodinách tělocviku je možné domluvit se na nošení tzv. sportovních forem muslimských šátků a plošný zákaz pokrývky hlavy není prostředkem přiměřeným k dosažení ochrany zdraví, bezpečnosti a svobody jiných, je přesvědčena ombudsmanka Anna Šabatová v souvislosti s případem islámských šátků ve škole na Praze 10. Jde tak proti současné rozhodovací praxi v Evropě, jak se vyvinula za 25 let šátkových afér. Namísto zákazu, který v sekulárním státu chrání práva a svobodu jiných, navrhuje výjimky pro ty, kteří se ve škole rozhodnou demonstrovat svoji náboženskou příslušnost a víru jakoukoli pokrývkou na hlavě.

Ustanovení školního řádu, které zakazuje nosit všechny pokrývky hlavy včetně muslimského šátku hidžábu v rámci teoretického vyučování na střední zdravotnické škole, zakládá nepřímou diskriminaci z důvodu náboženského vyznání ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 antidiskriminačního zákona. Takové opatření nelze odůvodnit požadavkem na dodržování společenského chování, neboť dodržování společenských norem není legitimním cílem ve smyslu čl. 9 odst. 2 Úmluvy a čl. 16 odst. 4 Listiny, uvádí ombudsmanka, která v doporučení ohledně muslimského šátku nezohledňuje žádný další kontext od historického až po ochranu práv a svobod jiných, přičemž z její zprávy plyne, že vychází z práva regulovat různé druhy demonstrace náboženské příslušnosti a víry na národní úrovni, jak bylo deklarováno Evropským soudem pro lidská práva. Na rozdíl od současného evropského trendu sjednocování pravidel, která mají platit pro všechny stejně proto, aby chránila práva a svobody druhých, vydává se tak Anna Šabatová cestou výjimek.

„V případě tělesné výchovy a nácviku odborných dovedností, kde je legitimním cílem ochrana bezpečnosti a zdraví studentů, není plošný zákaz všech pokrývek hlavy prostředkem přiměřeným a nezbytným; je však možné přijmout alternativní řešení, např. ve formě sportovních muslimských šátků,“ navrhuje výjimku pro jeden náboženský symbol. Sportovní formu jarmulek, turbanů či krucifixů ani dalších symbolů jiných náboženství pro hodiny tělocviku Anna Šabatová v návrhu neuvádí.

Naopak co se týče změny školního řádu, je Anna Šabatová přesvědčena, že správné je udělit výjimku všem, kteří prostřednictvím jakékoli pokrývky hlavy manifestují ve škole své náboženské přesvědčení a víru.

„Dovoluji si proto navrhnout, aby střední zdravotnická škola změnila školní řád a uvedla ho do souladu s právními předpisy. V souvislosti s tímto doporučením uvádím navrhované znění, které nemá nepříznivý dopad na projevy náboženského přesvědčení navenek, a zároveň zapovídá nošení např. kapucí, kšiltovek či kulichů: Žák je povinen řídit se pravidly společenského chování a jednání. Ve škole žák nemůže užívat pokrývku hlavy, vyjma případů, kdy je pokrývka hlavy projevem náboženského přesvědčení či víry, ke které se žák hlásí, nebo kdy je odůvodněna zdravotním stavem žáka,“ uvádí ve svém doporučení pro střední zdravotnickou školu, ze které odešly dvě žákyně poté, co jim bylo zakázáno nosit islámské šátky.

Nový školní řád, jak jej školská rada schválila se zákazem pohybovat se ve školním zařízení bez jakékoli přikrývky na hlavě Anna Šabatová kritizuje jako nedostatečný. “V návaznosti na šetření inspektorátu školská rada schválila nové znění školního řádu. Dotčené ustanovení v pozměněném znění stále obsahuje povinnost pohybovat se ve škole bez jakékoli pokrývky hlavy, nicméně rozšiřuje možnosti pro udělení výjimky z tohoto pravidla,“ uvádí Anna Šabatová.

Český šátkový případ se táhne už od roku 2013, kdy si ombudsmane stěžovala somálská muslimka, že musela zanechat studia na pražské zdravotní škole proto, že školní řád zapovídá nošení jakékoli pokrývky na hlavě, zatímco ona je muslimského vyznání a příslušnost k této víře demonstruje nošením šátku hidžábu.

Se změnou školního řádu nesouhlasí podle svých veřejných prohlášení ministr školství Marcel Chládek. Ministr Chládek však současně přiznává žákům právo demonstrovat své náboženské přesvědčení ve školských zařízeních. V televizní debatě se naopak zastal muslimů, kteří mají podle něho nárok na demonstraci svého přesvědčení a víry ve škole.

Naopak například Francouzská republika jde zcela jinou cestou, kdy stát schválil v roce 2004 univerzální zákon, kterým se náboženské demonstrace prostřednictvím oděvů žáků na základních a středních školách zakazují. „Na státních základních a středních školách je nošení znaků nebo oděvů, kterými žáci manifestují náboženskou příslušnost, zakázáno. Školní pravidla stanoví, že disciplinárnímu procesu bude předcházet pohovor se žákem,“ uvádí se v zákoně o francouzském sekulárním státu z roku 2004.

Tento zákon, který napadla u Evropského soudu pro lidská práva francouzská muslimka Belgin Dogru shodou okolností právě v souvislosti s hodinami tělocviku v další ze šátkových afér, neshledal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práva a základních svobod.

Regulace studentských oděvů ve školských zařízeních nepředstavuje podle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva nepřiměřený zásah do výkonu náboženské svobody, uvedl v roce 2008 ESLP v případu Dogru v. Francie. Stěžovatelka francouzská muslimka podala stížnost proto, že byla vyloučena z vyučování poté, co sedmkrát odmítla v hodině tělocviku sundat z hlavy islámský šátek.

Irena Válová