Detroit, budoucnost Prahy a další malé velké zprávy

Pákistánští křesťané vycházejí do ulic. Bojí se o život. Foto: The Blaze

Rouhači v Pákistánu. Mýdlová opera na Kubě. Uprchlíci na Manusu. Piráti v Cartageně. Účetní v Detroitu. Pašák Cameron.

SEKERA NA KŘESŤANY

Aniž by tomu západní svět věnoval příliš pozornosti, stala se situace pákistánských křesťanů tíživou až na hranici nesnesitelnosti. Příkladem budiž vražda Tufaila Naqviho.

Naqvi byl zatčen během jedné z mnoha pouličních bitek, které se strhávají v pákistánských městech. Dostal se do policejní vazby a tu už neopustil živý. Policejní důstojník Faraz Navíd mu jako rouhači rozťal hlavu sekerou. K drastickému činu došlo jen několik dní poté co dav za nečinného přihlížení policie lynčoval manželský pár, který se v jeho očích provinil tím, že vzýval jiného boha než Alláha.

To všechno jsou důsledky nedávno schválené legislativy, která přísně odsuzuje rouhačství. Sílící militantní muslimové v Pákistánu dostali do ruky zákon, který v podstatě jako bianco šek ospravedlňuje jakékoliv násilí spáchané na jinověrcích. Pákistánské úřady se totiž nijak nemají k tomu, aby Navída za jeho vražedné sekernictví potrestaly. Asijskou zemí se zvolna šíří strach, aniž by to kdokoliv výrazněji kritizoval. Pákistán je totiž stále považován za cenného spojence v boji proti terorismu. Rouhači mají smůlu.

PODÍL MÝDLOVÝCH OPER NA ROZVRÁCENÍ KOMUNISMU

Kubánská televize začala vysílat nekonečné jihokorejské seriály, které diváky na „ostrově svobody“ přikovaly k obrazovkám. Bratři Castrové si nasadili do komunistického kožichu nebezpečnou veš, jen to ještě nevědí.

Kubánci se zbláznili do jihokorejské mýdlové opery, v KLDR se za jeí sledování popravuje. Foto: Fanpop.com
Kubánci se zbláznili do jihokorejské mýdlové opery, v KLDR se za jeí sledování popravuje. Foto: Fanpop.com

Aktuálně je nejsledovanějším kubánským programem seriál Jewel in Palace, příběh chudé kuchtičky, která to daleko dotáhne, vezme si svého vysněného prince – manažera – dědice karbanátkového impéria, předtím ale musí překonat tisícerá protivenství, celkem toho vystačí na nějakých pět set epizod.

Těžko říct jestli si bratři Castrové, kteří aktuálně kubánské gerontodiktatuře vládnou uvědomují, že podle významného domácího myslitele Václava Klause se vliv sledování mýdlových oper na rozklad totality rovná zhruba působení jednoho juniorního veksláka a je tedy značný. Castrovi patrně sledování kapitalistických seriálů nepovažují za tak kruciální hřích jako v Severní Koreji. Tam za něj bylo nedávno popraveno deset středně vysoko postavených členů tamní vládnoucí partaje. Až si večer pustíte Ulici, myslete na to.

UPRCHLÍCI NA PŘÍLIŠ PUSTÉM OSTROVĚ

Australské vlády se dlouhodobě potýkají s problémem imigrace. Nejnovějším řešením mělo být vybudování detenční stanice na atolu Manus. Jak se ukazuje, nebyl to tak dobrý nápad jak se zdálo.

Detenční stanice na atolu Manus. Nic luxusního. Foto: Flickr
Detenční stanice na atolu Manus. Nic luxusního. Foto: Flickr

Detenční stanice na Manusu, známém jako válečné kotviště z časů Druhé světové války, se stala terčem hlasité kritiky ochránců lidských práv. Jejich námitky bývají až příliš často mimo jakoukoliv realitu, v případě dění na Manusu je ale třeba brát je vážně. Současná australská legislativa totiž imigrantům přikazuje na Manusu strávit nejméně jeden rok. Ostrov je ale malý a navíc jeho přírodní a klimatické podmínky mají k tropickému ráji, který připomíná při pohledu z dálky, daleko. Péče o imigranty je nedostatečná a detenční stanice přelidněná. Navíc se z atolu už dlouho nevyváží odpadky, takže se mění v obří páchnoucí skládku. Ponorková nemoc vedla ke střetům mezi imigranty a obyvateli atolu, kterým vládní zaměstnanci nedokázali zabránit. Výsledkem byla smrt Rézy Barátího, uprchlíka z Íránu.

Teď se v Austrálii řeší jak s uprchlíky nakládat. Vracet je zpátky na pustý oceán nelze. Vpustit je na území nejmenšího kontinentu vláda nechce dokud nebudou „civilizováni“ pobytem na Manusu nebo na jiném atolu. Všechno tedy nasvědčuje tomu, že imigranty namísto lepší budoucnosti nečeká nic jiného než jiný, snad lepší, atol.

BRITSKÉ PAMÁTNÍKY NECHTĚJÍ ANI V CARTAGENĚ

Památník britským letcům na pražském Klárově bude muset být odstraněn a stejný osud čeká i pamětní desku, kterou nedávno odhalil waleský kníže Charles v kolumbijská Cartageně.

Pamětní desku anglického admirála Vernona v Cartageně nechtějí. Podle Kolumbijců to byl sprostý pirát. Foto: Wikipedia
Pamětní desku anglického admirála Vernona v Cartageně nechtějí. Podle Kolumbijců to byl sprostý pirát. Foto: Wikipedia

Deska připomíná vylodění admirála Edwarda Vernona, který se tu v roce 1741 s více než dvaceti tisíci muži pokusil bohatý a strategicky umístěný přístav pokusil vyrvat z rukou Španělů. Největší expediční síla jakou britské impérium až do roku 1914 vyslalo do boje se v Cartageně dlouho neudržela. Neporazila ji ani tak třítisícová španělská posádka jako žlutá zimnice, na to už se ale historie neptá. Faktem je, že Vernon s ostudou a ztrátami odplul.

Pamětní deska v Cartageně se záhy po odhalení stala terčem útoku aktivisty, kterému se nelíbila absence jakékoliv zmínky o španělských obráncích. Deska schytala několik ran kladivem a další rány přišly vzápětí. Veřejné mínění odsoudilo britskou expedici jako projev docela obyčejného pirátství – po pravdě řečeno vcelku oprávněně. Britské velmocenské postavení totiž stálo na skutcích, za které představitelé poražených obvykle dostávali trest smrti. Koncentrační tábory, spiknutí s agresivními úmysly, zločinné spiknutí – to všechno Britové uměli daleko dřív, než za tyto činy začali posílat zejména německé špičky v Norimberku po Druhé světové válce na popraviště.

Velmocenské postavení Británie je ale minulostí – a nepřátelé, které si ostrovní království za staletí stačilo nadělat, vracejí úder. Byť jde jen o něco tak pošetilého jako je kus ohlazeného kamene v Kolumbii.

DETROITSKÝ BANKROT MÁ SOUDNÍ RAZÍTKO

Americký Detroit se stal prvním velkým městem, kterému se podařilo zbankrotovat. Teď dostal plán bankrotu soudní posvěcení a detroitským smogem začaly poletovat miliardové částky.

Detroit, budoucnost Prahy? Prostě to zařídíme. Foto: Pinterest
Detroit, budoucnost Prahy? Prostě to zařídíme. Foto: Pinterest

Soudce Steven Rhodes posvětil plán bankrotu, který by měl Detroit, kdysi jedno z nejbohatších amerických měst a „motorové srdce“ USA dostat ze stavu účetní klinické smrti. Ten lze účetně vyjádřit částkou 7,8 miliardy dolarů – právě takové výše podle posledních čísel dosáhlo zadlužení města.

Škrty budou tvrdé, tak tvrdé, že kdyby se jich dopustil někdejší ministr financí Kalousek, odboráři a jejich levicově alternativní guruové by namísto pořádání protestních akcí pro sebe a svoje blízké rovnou požádali o jed na krysy.

Počet obyvatel Detroitu se snížil z 1,2 milionu obyvatel v roce 1980 snížil na letošních 688 tisíc – a tito obyvatelé se například mohou prakticky rozloučit se svými penzemi. Pro ilustraci ekonomické pohromy lze uvést, že jen na zbourání opuštěných chátrajících budov Detroit vydá 1,7 miliardy dolarů.

Celý případ je zajímavý zejména pro obyvatele nejzadluženějšího českého města Prahy. Na příkladu Detroitu se mohou podívat co se stane až současná magistrátní koalice splní všechny svoje předvolební sliby, MHD bude zadarmo, každá rodina bude mít svůj biokompostér a potom přijde kýžená potopa.

SLUŠNÝ ČLOVĚK CAMERON

K politice britského ministerského předsedy zaznívá ze všech myslitelných stran často kritika, svým přístupem k problematice penzí válečných vdov a vdovců si ale získal na všech stranách úctu. Výjimkou jsou patologičtí pacifisté, pro účely tohoto digestu je ale tuto bizarní skupinku možno pominout. 

David Cameron si váží ozbrojených sil. Foto: Odd Stuff
David Cameron si váží ozbrojených sil. Foto: Odd Stuff

David Cameron se osobně zasadil o zrušení pasáže zákona, který upravoval vyplácení důchodů pozůstalým po lidech, kteří položili život v ozbrojených silách Jejího Veličenstva. Zákon stanovoval, že ten pozůstalý, který vstoupí do nového manželského svazku nebo i jen začne žít s novým partnerem, automaticky ztratí nárok na penzi. Cameron se nechal slyšet, že „není možné pozůstalé po vojácích Jejího Veličenstva ještě trestat za to, že chtějí dále žít“ a s vynaložením vší své autority se mu podařilo dosáhnout vypuštění celé pasáže z právní úpravy. Ta začne platit v dubnu příštího roku.

Autor digestu se domnívá, že to musí být příjemný pocit, mít v čele země premiéra, který se je osobně ochoten za cokoliv brát jako lev.

Ondřej Fér, Start-up.cz