Podle Válkové opavský soud neřešil, zda útočnice ze Žďáru není nebezpečná

Po svém odchodu z funkce Helena Válková řekla, že nešlo o její svobodné rozhodnutí Foto: archiv

Stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO) ve věci útočnice ze Žďáru nad Sázavou, obsahuje kritiku postupu opavského okresního soudu, který letos v únoru rozhodoval o propuštění pacientky B. O. z ústavní léčby. Válková tvrdí, že soud nerespektoval trestní řád, když se nezabýval tím, zda žena nemůže být po propuštění do ambulantní péče na svobodě nebezpečná. Stížnost ministryně podala v minulých dnech z judikatorních důvodů, chce, aby Nejvyšší soud sjednotil praxi rozhodování v podobných případech.

Ministerstvo anonymizovaný text stížnosti pro porušení zákona zveřejnilo na svých internetových stránkách. Soud podle Válkové selhal při zjišťování skutkového stavu věci. „S ohledem na mimořádnou závažnost trestné činnosti, pro kterou byla B. O. stíhána, a velmi těžkou duševní chorobu, kterou trpí, jakož i její nepříznivou prognosu, mám po seznámení s předmětným spisovým materiálem za to, že v řízení o změně způsobu výkonu ochranného léčení z formy ústavní na ambulantní u B. O. nebyl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností a v rozsahu dostatečném pro vydání rozhodnutí, jímž bylo návrhu zdravotnického zařízení na přeměnu léčení soudem vyhověno,“ píše se ve stížnosti.

Okresní soud v Opavě se podle názoru ministryně spravedlnosti vůbec nezabýval otázkou, zda pobyt pacientky na svobodě nemůže být pro společnost nebezpečný a zda nehrozí z její strany recidiva závažného jednání, pro které již byla trestně stíhána. Žena letos v říjnu ve Žďáru nad Sázavou usmrtila studenta a další lidi zranila, před dvěma lety podobně útočila v Havířově. Jako nepříčetná tehdy skončila s diagnózou paranoidní schizofrenie v psychiatrické léčebně.

„V tomto směru nebyl dotázán ani ošetřující lékař B. O. u veřejného zasedání, kterého soud vyslechl tím způsobem, že po poučení podle zákonných ustanovení uvedl, že „Vypovídá jako na čl. 1“, kde je založen pouze návrh Psychiatrické nemocnice v O., na základě kterého bylo předmětné řízení zahájeno, aniž by k němu byla přiložena alespoň lékařská zpráva, resp. odborné vyjádření tohoto ústavu,“ vytýká Válková opavskému soudu.

Ministryně se dále domnívá, že k rozhodování o přeměně ústavní léčby na ambulantní měl být přizván soudní znalec. „Vzhledem k mimořádné závažnosti jednání B. O., kterého se měla dopustit v důsledku velmi těžké duševní choroby s nepříznivou prognózou, jakož i s ohledem na její nekritický postoj v průběhu trestního stíhání jak ke své nemoci, tak i svému jednání, měl být k řízení o návrhu zdravotnického zařízení na změnu způsobu výkonu ochranného psychiatrického léčení z formy ústavní na formu ambulantní přibrán soudem v souladu se zákonem nezávislý znalec nejen z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ale rovněž i se specializací klinická psychologie,“ píše Válková. V situaci, kdy znalec přizván nebyl, měl podle ní soud alespoň vyžadovat podrobnou lékařskou zprávu Psychiatrické nemocnice v Opavě.

Nejvyššímu soudu Válková navrhuje, aby vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 19. 2. 2014 byl porušen zákon, a to ve prospěch posuzované (původně obviněné) B. O.

Místopředseda opavského soudu Jaroslav Khul pochybení odmítá, připustil ale, že praxe je u jednotlivých soudů nejednotná. Problém podle něj spočívá v tom, zda si soudy při projednávání změny z ústavní na ambulantní péči nechávají zpracovávat znalecký posudek nebo si vystačí jen s vyjádřením ošetřujících lékařů. Podle zákona posudky nutné nejsou, soud sjednocení praxe uvítá.

Robert Malecký