Cenzura zažívá renesanci. Politikům se zalíbilo v regulaci názorů na internetu

Internetovým trollům ve Velké Británii brzy odzvoní a dojít by na ně mohlo i u nás. Foto: Twitter

Poslanec Stanislav Huml (ČSSD) si za nápad mazat z internetových diskuzí urážky hlavy státu vysloužil zejména posměšky. Politická vůle k podobným zásahům ale nabývá na síle. Například britský státní sekretář spravedlnosti a lord kancléř Chris Grayling navrhuje pro internetové trolly až dva roky vězení.

„Umím si představit kritiku hlavy státu. Ať se kritizuje, ale sprostým způsobem ho urážet, si myslím, že není dobře,“ nechal se slyšet poslanec Huml. K tomuto vyjádření ho vedla ostrá slova, která v internetových diskuzích padají na adresu prezidenta Miloše Zemana. V rozhovoru pro Parlamentní listy někdejší dopravní policista a člen hned několika politických stran prohlásil, že by takové případy měly být klasifikovány jako urážka hlavy státu, která bude nějakým způsobem postižitelná. „Máme na to přestupkový zákon, máme na to trestní zákon, víc k tomu nemám co říct,“ řekl.

Pokud by se nadávka objevila na internetu, mělo by podle Humla „z logiky věci“ dojít k jejímu smazání. „Když se páchá jakýkoli delikt, tak součástí postupu soudu, případně jiného správního orgánu, by mělo být odstranění toho protiprávního stavu,“ řekl.

Na svém facebookovém profilu pak Huml ještě dodal, že ho „nebaví a unavuje reagovat na komentáře lidí, kteří si neuvědomují, jak absence slušnosti a nástup vulgarit devalvuje naše společenské vztahy a hodnoty.“

S jistou dávkou škodolibosti, o které si poslanec Huml díky svému někdejšímu dlouholetému členství v KSČ ovšem tak trochu koleduje, by se dalo říct, že celý nápad není nic jiného než volání po starých časech. Hanobení republiky a jejích představitelů bylo totiž za bývalého režimu trestným činem se sazbou až dvou let odnětí svobody. V průběhu devadesátých let minulého století ale byly tyto skutky z trestního řádu vypuštěny, hanobení prezidenta jako trestný čin existovalo až do konce roku 1997.

Cenzura se vrací na scénu

Leccos nicméně nasvědčuje tomu, že pokusy o kontrolu toho, co lidé píší zejména do v zásadě nekonečného elektronického komunikačního prostoru, chytají druhý dech. Například ve Velké Británii přišel konzervativní státní sekretář spravedlnosti Chris Grayling s návrhem trestat trolly až dvouletým vězením. Už současná právní úprava přitom v některých případech umožňuje trolly poslat za mříže, a to až na půl roku. Graylingova argumentace se velmi podobá té Humlově. „Tito internetoví trollové jsou zbabělci, kteří otravují život země,“ tvrdí Grayling.

Graylingův návrh se ujal a aktuálně prochází legislativním procesem. Pokud jím projde – a všechno nasvědčuje tomu, že projde – nabude ve formě dodatku platnosti v Anglii a ve waleském knížectví. Grayling svůj „proti-trollovací“ zákonný přílepek musel hájit před zastánci široké svobody slova, kterých je v Británii historicky velké množství. Nakonec ho uhájil s odkazem na aféru, která na ostrovech vypukla okolo diskuzí na facebookovém profilu celebritky jménem Chloe Medeleyová. Ten se stal dějištěm slovní bitky, která se strhla okolo případu znásilnění, jež Medeleyová označila za „vlastně nenásilné“. Medeleyová a s ní mnoho diskutujících nejen podle Graylinga daleko překročila meze únosného. Už zanedlouho by Medeleyová za slova o „nenásilném znásilnění“ nejspíš mohla skončit před soudem.

Vzhledem k tomu, že Velká Británie stále ještě je členským státem Evropské unie, není vyloučeno, že by mohlo dojít k pokusu implementovat Graylingovo legislativní kladivo na trolly i do evropského právního řádu. A jak se ukazuje na příkladu Stanislava Humla, tato snaha by nejspíš našla znepokojivé množství příznivců.

Jistě by mezi nimi byla třeba česká ombudsmanka Anna Šabatová. Ta se nedávno „blýskla“ návrhem na regulaci debat, který se týkají etnické příslušnosti.

„Společnost je hodně frustrovaná a bohužel se vybíjí velmi nevhodným způsobem. Například nechápu, že neexistuje žádný dostatečně účinný mechanismus kontroly příspěvků k diskusím na internetu. Komentáře by měly být regulovány a ty nevhodné smazány,“ prohlásila Šabatová v loňském roce.

V roce 2015 se tedy s velkou pravděpodobností dočkáme bouřlivé diskuze o tom, co všechno lze veřejně napsat. A mohlo by se docela dobře stát, že tato diskuze bude poslední, kterou na internetu povedeme bez omezení kromě toho, které nám dává náš vlastní vkus, takt a sociální dovednosti – a samozřejmě také administrátoři diskuzí.

Ondřej Fér