Co vás zajímalo v roce 2014 – projděte si nejčtenější články

Matěj Stropnický: Na cestě mezi Miloušem a instalatérem Udem. Repro: Zeleni.cz

Pohledy do kuchyně vládní legislativy, rozhovory a někdy i trochu odlehčená témata. Vůbec nejčtenějším článkem na České justici byl v roce 2014 fotoblog 13 volebních plakátů, které jste vidět nechtěli. Podívejte se na první část toho nejzajímavějšího, co jsme v letošním roce psali.

Fotoblog – 13 volebních plakátů, které jste vidět nechtěli 

Do oslav svátku demokracie, jak se říká volbám, se letos zapojily stovky uskupení usilujících o křesla v obecních zastupitelstvech. Když k nim přičteme stovky kandidátů snažících se získat křeslo v obměňující se třetině Senátu, je jasné, že ve veřejném prostoru čelíme vysoce panoptikální show. Vybrali jsme třináct nejkřiklavějších pokusů zaujmout voliče za každou cenu.

Kandidáti veřejných funkcí se z nějakého důvodu domnívají, že volič šest neděl až dva měsíce před volbami netouží po ničem jiném než se dívat na jejich obří podobizny. Shlížejí na nás z plakátů, jezdí okolo nás nalepení na tramvaji a připomínají ty staré obrazy, které vás sledují, ať se hnete kamkoliv. Čas od času se někdo pokusí svou vizáž trochu oživit. Například Matěj Stropnický ze Strany zelených si nechal narůst jakýsi kníreček, viz foto.

Předvolební kampaň byla letos ... poněkud zvláštní. Repro: OK strana
Předvolební kampaň byla letos … poněkud zvláštní. Repro: OK strana

Jízliví komentátoři se zatím neshodli zda se u Stropnického jedná o inspiraci první republikou a Miloušem, známým z knihy Saturnin („Když už se ti něco takového udělalo na obličeji, nos na něm kapesník“) nebo léty sedmdesátými a tehdejším i hambatými filmy („Jsem instalatér Udo a přišel jsem vám protáhnout potrubí“). Stropnický bezesporu zaujal – otázka je, kolik hlasů mu to přinese. Přeci jenom Saturnina nečetl každý a málokdo se přizná, že koukal na bavorské porno, že ano.

Celý text najdete zde.

Co vás nesmí minout? Nejlepší „špeky“ z úředních záznamů

Policejní deník dal dohromady unikátní pětadvacítku kuriózních vyjádření z úředních záznamů a z policejních zápisů. Dozvíte se například, jak služební pes usnul během hledání stopy nebo jak policista vypálil varovné výstřely tři dny zadržením pachatele.

  1. Po převozu do nemocnice lékař konstatoval smrt pacienta, ale to jsme tušili, už když jsme ho našli na třech místech v lese.
  2. Pachatel odcizil ze zásuvky vedoucího nezjištěné množství pětikorunových mincí v celkové hodnotě 300 Kč.
  3. Nejdříve jsem si myslel, že jen žertuje a že po mně střílí slepými náboji. Když mě odváželi do nemocnice, tak jsem si to už nemyslel.
  4. Po několika dalších metrech zabočil sledovaný vpravo, což jsme nepředpokládali a pokračovali dál rovně.
  5. V tom parku jsem byl jen já a pachatel. No a ještě asi padesát jiných lidí, které jsem neznal.
  6. Vystřelil jsem na něj ze služební zbraní až poté, co jsem střílel do vzduchu, ale to bylo tři dny před tím, a to zadržený asi neslyšel.
  7. Služební pes sledoval stopu několik metrů a poté usnul.
  8. Zadržený se při zatýkání bránil, jako kdyby věděl, že ho chceme zatknout.
  9. Nasadil jsem mu pouta, a než jsem se vzpamatoval, utekl i s policejním psem.
  10. Služební pes sice zadržel pachatele, ale pouta jsem mu musel nasadit já.

Celý text najdete zde.

Šabatová navrhuje ještě víc sešněrovat vztahy mezi lidmi kvůli diskriminaci

Ombudsmanka Anna Šabatová.  Foto: Mediafax
Ombudsmanka Anna Šabatová.
Foto: Mediafax

Katalog práv a nároků obyvatel, které při nesplnění z důvodu diskriminace může občan vymáhat žalobou u soudu, chce novelou občanského soudního řádu rozšířit veřejná ochránkyně práv. Nově je do katalogu zařazena žaloba za diskriminaci v přístupu k bydlení, pokud je nabízeno veřejně, nebo za diskriminaci u přiznání a poskytování sociálních výhod. Dokazovat, že k diskriminaci nedošlo, musí už nyní vždy žalovaná strana. Možnost podávat žaloby pro diskriminaci žádá ombudsmanka také pro právnické osoby. Návrh Šabatové rozšířit zákaz diskriminace vojáků a příslušníků ozbrojených sborů pro zdravotní postižení vláda zamítla.

Z návrhu mimo jiné vyplývá, že pokud by byl přijat a občanský soudní řád změněn podle doporučení Šabatové, musel by například každý, kdo veřejně nabízí byt k pronájmu nebo k prodeji, počítat s možností, že bude žalován před soudem pro diskriminaci, pokud se rozhodne byt neposkytnout osobám vyznávajícím určitou náboženskou nebo politickou víru, osobám homosexuálním nebo příslušníkům nějakého etnika. Pokud žalovaný, na jehož straně je důkazní břemeno, neprokáže, že k diskriminaci nedošlo, má již dnes podle antidiskriminačního zákona údajně diskriminovaný žalobce právo domáhat se nápravy a náhrady nemajetkové újmy v penězích.

Celý text najdete zde.

Mirek Topolánek: Nečas je jen náhradní cíl 

Strašně by uvítali, kdyby mohli soudit bývalého premiéra, který dokud měl sílu, tak těmto praktikám bránil. Jasně že mě neustále odposlouchávají a hledají „něco“. I to, že mají jako nový cíl Nečase, je tristní, říká Mirek Topolánek. Foto: Mediafax
Expremiér Mirek Topolánek. Foto: Mediafax

S bývalým premiérem a předsedou ODS Mirkem Topolánkem o tom, jaký byl Jiří Pospíšil ministr, kdo sedával v jeho kanceláři a činil za něj rozhodnutí, o orgánech „nové justice“ i o důvodech, proč bude bojovat za svého následovníka Petra Nečase, i když by k tomu vlastně neměl mít žádný důvod.

Čeho se týkaly vaše výhrady vůči Jiřímu Pospíšilovi?

Jeho měkkosti, kterou projevoval i navenek. Je typickým příkladem člověka, který se pod těmi nahoře hrbí a po těch dole šlape. Byla v tom i taková nejistota – když jsem se na něho křivě podíval, tak hned kolem mě sháněl informace, jestli ho náhodou nechci vyhodit. Pořád vytvářel nějaké protiakce, konspirace. Vždycky, když se cítil nejistý, získal na svoji podporu nějakou petici, prohlášení nějaké skupiny, dopisy. Pochopil jsem, že je extrémně ambiciózní a nemá absolutně žádné skrupule v naplňování této své ambice. Přesto jsem k němu byl, jako ostatně ke všem, velmi loajální.

Proč jste ho tedy bral na přelomu let 2006 a 2007 do své druhé vlády?

V té už být neměl. Já jsem z něho necítil jinou, než hranou loajalitu a ve vládě jsem ho nechtěl. Lidé kolem mě, jak už to ve stranách bývá, mě ukecali. Tvrdili, že bez Plzně, to znamená bez Jurečka (zákulisní hráč plzeňské ODS Roman Jurečko – pozn. red.), nemáme šanci ustát další kongres. Já tehdy navrhoval, že dáme z Plzně například Papeže na zemědělství. Uvědomoval jsem si, jak důležité je uspokojování zájmů regionů. To nejsou žádné trafiky. Každý lídr to musí nejdřív odpracovat dovnitř strany, musí vybalancovat odbornost a regionální příslušnost a teprve pak se dohadovat s koaličními partnery. A navíc respektovat zájmy opozice, minimálně tam, kde je nějaká dohoda. To je politika!!!

To, co říkáte, by mohlo vzbudit zájem orgánů, které razí teorii, že se má politika podřizovat výhradně zájmům lidu.

Ano, vracíme se zpět k „všeholidu“… Orgány jsou věrny svému názvu. To není o žádných trafikách. Já na trafiky nevěřím. Takhle vládnutí funguje odnepaměti. Dvůr ve Versailles, kde Král Slunce uděluje léna a jiné posílá do vyhnanství je jen jedním z mnoha příkladů. Lidi musí mít strach. Pokud se bojí o svoje místo, tak fungují lépe a kradou méně.

Nakonec jste se tedy přesvědčit nechal. Jaký byl Pospíšil ministr?

Patřil spíše k těm levostředovým politikům v mé středopravicové vládě. Ale měl jsem tam takových víc. To, že musí odejít, jsem věděl delší dobu. A ani to nesouviselo s nějakými konkrétními důvody, i když třeba v kauze Čunek mohl postupovat daleko razantněji. Mým zájmem nebylo chránit Čunka, mým zájmem bylo, aby vše bylo z hlediska práva správně. Dodnes tu kauzu pokládám za jednu z největších barnumských mediálních bublin namířených proti Renátě Vesecké a proti mé vládě. Trval jsem na tom, aby to dospělo ke konci co nejrychleji. Tak, nebo tak. A těch porušení zákona, jak na straně vyšetřování policie, tak na straně státního zastupitelství, bylo strašně moc. Jednou se to snad ukáže. A Jiří Pospíšil se tvářil, že se ho to netýká. Nechal ten postup, striktně lege artis, odpracovat Renátu Veseckou, kterou potom pomáhal odstřelit. Pro mě to bylo těžce akceptovatelné, protože u mě se musel ministr rozhodovat sám a musel umět na sebe brát riziko toho rozhodování. A to neuměl. V jeho kanceláři ministra seděla, což nemělo obdobu, Lenka Bradáčová, a zjevně rozhodovala za něj.

Celý text najdete zde.

Praha zakázala veškerou reklamu včetně kostýmů a výjimku udělila sama sobě

mhmp
Praha a její vyhlášky. Pro novináře vděčné téma.

Pokud někdo uvidí před restaurací v centru Prahy osobu, jak postává s letákem v ruce, nic nerozdává, jen občas osloví kolemjdoucí, kterým dá leták přečíst, jde o aplikaci již platné pražské vyhlášky o totálním zákazu reklamy na území Pražské památkové rezervace. Podle již platné a nyní rozšířené vyhlášky totiž „komunikačními médii, kterými nesmí být šířena reklama na veřejně přístupných místech, jsou mimo jiné: letáky, navštívenky, vizitky, brožury, katalogy a jiné obdobné tištěné propagační materiály, šířené vůči neznámému adresátovi“.

Úplnou novinkou je ovšem v novele vyhlášky zákaz reklamních převleků. Mezi striktně vyjmenovanými způsoby propagace služby nebo výrobku v centru Prahy se nově objevil zákaz komunikačního prostředku „reklamní převleky, do nichž jsou oblečeny osoby, které se pohybují nebo postávají“. Za papriku, vepřovou kýtu, šálek kávy, papírové noviny, Amadea, námořníka nebo kabaretiéra z 30. let se od ledna příštího roku nikdo v centru Prahy za účelem propagace služby nebo výrobku nepřevlékne.

Celý text najdete zde.