Případ muže, který byl po změně pohlaví manželkou své manželky, která se odmítala rozvést, jako žena se stala otcem svého dítěte, avšak finský stát ženě vytrvale odmítal v dokladech změnit pohlaví z mužského na ženské, dokud se žena s manželkou nerozvede a neuzavře s ní registrované partnerství, by se už znovu neodehrál. Finsko totiž letos v listopadu zavedlo manželství osob stejného pohlaví a zákony týkající se manželství se staly pohlavně neutrální.
Jen pět měsíců před tím padl rozsudek Evropského soudu pro lidská práva v případu Hämäläinen v. Finsko, který se stal nadějí pro různé skupiny lidí, ale jen jedna vyhrála.
Rozsudek v případu Hämäläinen v. Finsko povzbudil především ty, kteří tvrdili, že neexistuje žádné lidské právo na manželství mezi osobami stejného pohlaví. Evropský soud pro lidská práva totiž v červnu letošního roku v případu Hämäläinen rozhodl, že finský stát se nedopustil porušení lidských práv, když žádal od ženy, aby se rozvedla s manželkou, se kterou se po změně pohlaví ocitla v manželství a současně byla jako žena otcem společného dítě.
Žena v mužském těle
Paní Heli Hämäläinen se narodila jako muž v roce 1963, žila v Helsinkách a pracovala jako manažerka. Podle svých výpovědí se vždy cítila ženou v mužském těle. V roce 1996 se jako muž provdala za ženu a v roce 2002 se páru narodilo dítě. Dva roky poté se začala cítit hůře a hned další rok vyhledala lékařskou pomoc. V roce 2006 jí byla diagnostikována transsexualita. Od té doby začala žít jako žena. V roce 2009 pak podstoupila lékařský zásah.
V roce 2006 žena změnila jméno a znovu požádala o vydání pasu a řidičského průkazu, ale nedokázala změnit číslo identifikační karty, ve kterém bylo stále zakódováno, že je muž, stejně jako v cestovním pase. Finský zákon totiž umožňoval změnu pohlaví pouze osobám, které nejsou v manželském svazku nebo obdrží souhlas od svého manžela nebo manželky, že změní status z manželství na registrované partnerství, jelikož Finsko ještě letos v létě uznávalo manželství jako svazek dvou osob různého pohlaví. Být v manželství a být nositelem identifikační karty osoby stejného pohlaví jako druhý manžel zákon vylučoval.
Manželka však své manželce paní Hämäläinen nedala svolení ani s rozvodem, ani se změnou statusu, a to z náboženských důvodů. Dalším důvodem byla její obava, že registrované partnerství není pro jejich dítě stejně bezpečná instituce jako manželství.
Číslo v kartě jako vpád do soukromí
Paní Hämäläinen se práva setrvat v manželství se svojí manželkou, mít identifikační kartu ženy a současně být otcem jejich dítěte domáhala u finských soudů všech stupňů. Před Nejvyšším soudem Finska pak uvedla, že stát porušuje její právo na soukromí, kdykoli z jejího identifikačního čísla vyjde najevo, že je muž. Navíc, stěžovala si, pokud by bylo její manželství změněno v registrované partnerství, nemohla by podle platných zákonů nadále být otcem svého dítěte, ale nemohla by ani být jeho matkou, protože dítě nemůže mít matky dvě.
Nejvyšší soud Finska žalobu zamítl a zopakoval, že podle zákona je manželství tvořeno mužem a ženou a že registrované partnerství je zcela rovnocenná instituce, která poskytuje stejné bezpečí a stejná práva jako manželství.
Od roku 2012 pak o případu rozhodoval Evropský soud pro lidská práva. Senát Soudu definitivní rozhodnutí učinil až 16. července 2014, přičemž jako třetí strana sporu se řízení zúčastnila organizace Amnesty International, podle které jsou práva nad tradicemi a hodnotami: „Tradice a hodnoty nemohou oprávnit omezení práv, dokonce ani tehdy, kdyby byly tyto tradice a hodnoty sdíleny většinou společnosti,“ uvedl zástupce Amnesty International před soudem.
Stres a ponížení u letištní kontroly
Stěžovatelka paní Hämäläinen pak před Soudem mimo jiné uvedla případy, kdy je diskriminována, neboť je opakovaně nucena odhalovat svoji transsexualitu. V zaměstnání často cestuje a kdykoli cestuje letecky s pasem, je donucena zakoupit si letenku s titulem Pan. Poté, co se ovšem objeví na letišti se ženskými charakteristikami, dochází k intenzivnímu dotazování, výslechu, zpoždění, zahanbení a stresu.
Soud v rámci srovnávací studie zjistil, že členské státy Rady Evropy nemají žádnou závaznou společnou politiku týkající se manželství osob stejného pohlaví, v této věci není žádná společná mezinárodní právní úprava. Pouze deset ze 47 členských států Rady Evropy povoluje manželství osob stejného pohlaví: Belgie, Dánsko, Francie, Island, Norsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Nizozemí a z Velké Británie Anglie a Wales. Zbylé státy nemají buď žádnou úpravu nebo podle soudu jsou právní úpravy v této věci nejasné.
Co se týče finského postupu, Soud konstatoval, že paní Hämäläinen chce i přes změnu pohlaví nadále zůstat v manželství se svojí manželkou. To jí však finské zákony umožňují: „Ve Finsku nelze již uzavřené manželství jednostranně anulovat žádnou veřejnou autoritou. Stěžovatelce nic nebrání, aby pokračovala v manželství,“ uvedl Soud, který dále konstatoval, že nenalezl ve finském postupu nic, co by naznačovalo, že paní Hämäläinen je nucena k rozvodu. Naopak, možnosti pokračovat v manželství, rozvést se nebo uzavřít registrované partnerství pro ni a pro její rozhodnutí zůstávají otevřeny. Potíže s identifikací, kterým žadatelka každodenně čelí, jsou řešitelné podle finských zákonů tak, že se rozhodne k jedné z otevřených variant.
Soud potvrdil rovnoprávnost obou typů svazku
Soud dále shledal, že Finsko má naopak na rozdíl od jiných zemí Rady Evropy vytvořenou legislativu pro osoby, které se rozhodnou změnit pohlaví. Mohou tak učinit, pokud nejsou v nějakém svazku nebo se souhlasem partnera a pak změnit statut svazku. Soud poté upozornil: „Systém funguje oboustranně. To znamená, že nejen při změně pohlaví musí být konvertováno manželství na registrované partnerství. Také osoba v registrovaném partnerství, změní-li pohlaví, musí konvertovat vztah na manželství.“ Mezi institucí manželství a registrované partnerství ve skutečnosti není rozdíl, uvedl soud.
Dopad změny na rodinný život stěžovatelky by byl žádný nebo minimální. Vzhledem k současnému finskému právu by konverze neměla dopad ani na otcovství vzhledem ke skutečnosti, že paní Hämäläinen se stala otcem své dcery v uzavřeném manželství, toto otcovství bylo potvrzeno a podle finských zákonů nemůže být již potvrzené otcovství v manželství narozeného dítěte popřeno nebo anulováno na základě změny pohlaví otce.
A za další, upozornil soud, esence tohoto problému je zapříčiněna tím, že finské právo neumožňuje manželství osob stejného pohlaví. Článek 8 a článek 12 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách neuvalil na smluvní státy závazek garantovat osobám stejného pohlaví přístup k manželství. Ani článek 14 spolu s článkem 8 Úmluvy by neměl být interpretován jako závazek smluvních států garantovat osobám stejného pohlaví právo zůstat v manželství. Proto nelze říci, že stěžovatelka byla diskriminována proti jiným osobám, když nebyla schopna získat ženské identifikační číslo, dokonce i když připustíme, že by mohla být považována za osobu ve stejné situaci jako jiné osoby, uvedl 16. června 2014 Soud. Právě tento výrok vzali za svůj ti lidé, kteří nesouhlasí s rekodifikací manželství a otevření této instituce pro všechna pohlaví.
Naděje takových lidí, že státy nebudou dále měnit politickým rozhodnutím instituci manželství ze svazku dvou osob různého pohlaví na svazek osob jakéhokoli pohlaví, odešla ve Finsku s listopadovým hlasováním finského parlamentu, který po soustavné kampani jako dvanáctá evropská země schválil zákon o manželství jako o svazku osob bez ohledu na pohlaví.
Církev změnu podpořila
Finsko legalizovalo manželství osob stejného pohlaví 28. listopadu 2014. Parlament hlasoval 105 hlasy pro a 92 hlasy proti. Finská legislativa týkající se manželství se stala kompletně pohlavně neutrální, komentovala média událost, u jejíž příležitosti vyšli duhoví lidé do ulic a oslavovali před parlamentem v Helsinkách. Od roku 2002 mohly osoby stejného pohlaví uzavírat v Finsku registrované partnerství, nikoli manželství. Změnu podpořila i hlava finské luteránské církve, jejímiž členy je 80% Finů.
Víkend po prohlášení finského arcibiskupa Kari Mäkinena na podporu manželství osob stejného pohlaví vystoupilo 8 tisíc věřících z luteránské církve, následující týden už na členství v církvi rezignovalo 12 tisíc Finů. „Vím, jak mnoho znamená tento den pro duhové lidi, pro jejich milované a pro mnoho dalších. Mám radost z celého srdce za ně a spolu s nimi,“ řekl arcibiskup. „Jsme ve stejné situaci jako sousední nordické církve: náš koncept manželství potřebuje fundamentální přezkoumání.Hovořím za sebe a myslím, že je čas na přehodnocení.“
Irena Válová
