Helena Válková: Spravedlnost není firma, nelze ji řídit jako byznys

Exministryně Helena Válková Foto: MSp

Justice je křehký mechanismus, resort nejde řídit jako firmu. A někteří politici si ji s firmou a byznysem pletou, říká v rozhovoru pro Českou justici odcházející ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO). Původně chtěla pokračovat až do června, bylo jí ale jasně řečeno, že musí skončit hned.

Existují rozpory v tom, jak o své rezignaci mluvíte vy, a předseda hnutí ANO Andrej Babiš. On říká, že jste mohla zůstat, vy naopak, že jste dostala silný signál, že máte skončit. Jak tento rozpor číst?

Já si to nijak nevysvětluji. To se dá vysvětlit velmi obtížně. A tak to radši nekomentuji. Každý jistě mluví uvážlivě, a pokud bylo panem předsedou hnutí ANO něco takového řečeno, tak na to zřejmě takový názor má. Já jsem nicméně i od něho dostala jasný vzkaz, že k 1. březnu mám skončit. A samotnou mě to velmi překvapilo. Ne snad to, že bych měla skončit, protože jsem předpokládala, že tempo a intenzitu, i razanci, kterou po mě chtěli, asi nevydržím celé období, ale překvapil mě termín 1. března. Navíc v situaci, kdy se povedlo několik věcí, dojednat doplatby soudcům a státním zástupcům, ale třeba i krůček vpřed v dojednávání podoby zákona o státním zastupitelství. Myslím, že pod mým vedením teď má resort první výsledky, po roce to začíná fungovat. Čili to není tak, že bych si po roce řekla, že jsem otrávená a odcházím, a všichni kolem mě dobře vědí, že to tak nebylo.

Vaší rezignaci předcházely texty v tisku, který patří do skupiny Andreje Babiše. Takhle to ve hnutí ANO chodí, že se nejdřív ministr, který má skončit, „zastřílí“?

Byla jsem velmi nepříjemně překvapená medializací v době, kdy se mi začalo dařit. V Lidových novinách začaly vycházet články Osudové chyby ministryně Válkové, Podivný advokát na ministerstvu spravedlnosti. A pak přišel vzkaz, že si hnutí ANO přeje, abych skončila.

Říkáte vzkaz – mluvila jste o tom přímo s předsedou ANO?

Já bych formu nerada definovala, ale samozřejmě, že jsem s ním mluvila i osobně. S panem Faltýnkem (předseda poslaneckého klubu ANO – pozn. red.) i s panem předsedou jsem mluvila osobně. Ale my jsme se dohodli, to by mělo zaznít. Já jsem pochopila, že mě delší dobu opravdu v čele resortu nechtějí, z důvodů, které mi dosud nejsou zcela jasné, ale sama jsem si je vyložila tak, že chtějí někoho razantního, kdo s justicí bude jednat rychleji, a ne tak vstřícně, a rychleji docílí legislativní změny.

Legislativu má ale už od června na starosti váš první náměstek Robert Pelikán, který se má stát vaším nástupcem.

Ano. Já jsem sice legislativní návrhy prezentovala, ale on je předkládal. Když porovnám na ministerstvu všechny oblasti pod různými náměstky, největší průtahy byly vždycky v legislativě. To je doložitelné, právě tam se termíny prodlužovaly.

Říkáte, že vás ve vedení resortu nechtěli delší dobu. Váže se to k nějaké konkrétní události? Mám na mysli třeba dění kolem jmenování Jana Sváčka místopředsedou Vrchní soudu v Praze, kdy vám bylo jasně řečeno, že vás jeho případné jmenování bude stát místo? Nebo je to ještě staršího data a váš spor s Andrejem Babišem začal už v době, kdy jste měla říct, že pokud jeho soudní spor o evidenci StB dopadne špatně, opustíte poslanecký klub?

Ne, ne. To musím korigovat. Mně v posledních měsících nikdo nedal jasně najevo nespokojenost. Jen byly kritiky, že všechno dlouho trvá. Hlavně legislativa. A do toho vycházely kritické články, hlavně tedy v Lidových novinách, které vytvářely nepříjemnou atmosféru.

Je podle vás možné, že ty články vycházely s vědomím Andreje Babiše?

Minimálně šéfredaktor musel vědět, co jeho redaktor píše. A v těch článcích byly lži o tom, jak jsem podlehla nějaké lobby a podobné nesmysly. Pan Babiš říká, že noviny neřídí, a já tomu chci věřit. Přesto ty články obsahovaly tři čtvrtě roku staré recyklované věci o tom, jak jsem se rozloučila se svými náměstky. No abych se s nimi nerozloučila, že?

Říkáte, že skutečný důvod svého konce neznáte. Zvenčí to vypadá tak, že nejde ani tak o to, co jste neudělala, ale co jste naopak udělala. A viditelným krokem je „otevření dveří“ soudcovské samosprávě. Vrcholní představitelé justice ukázali už teď reálnou moc například při rezignaci Ivy Brožové nebo při sjednání dohody o platech. To je pro politiky velký strašák.

Je pravda, že jsme se s představiteli nejvyšších justičních stupňů dokázali shodnou na podobě budoucí správy justice. Možná, že jak zarezonovalo jmenování pana profesora Šámala předsedou Nejvyššího soudu, bylo to pro některé politiky příliš. Ale já si to úplně nemyslím. To nejdůležitější asi je, že si někteří politici, nechci jmenovat, pletou resort spravedlnosti s byznysem a s firmou. Spravedlnost není firma, ani se nemůže řídit jako byznys.

Když mluvíme o termínu 1. března, vy jste údajně nabízela, že skončíte až v červnu, ale tato nabídka nebyla akceptována.

Mně ten březnový termín připadal jako odchod od rozdělané práce. A považuji to za nezodpovědnost. Do 1. června bych ji stihla dokončit. Ale ani potom nepřišla odpověď, že mé věcné argumenty jsou pádné, a bylo naopak řečeno: Ne, k 1. březnu.

Jak si vysvětlujete slova prezidenta Miloše Zemana, podle nichž existují rozpory ve zdůvodnění vaší rezignace z úst vašich a Andreje Babiše a že si premiér Bohuslav Sobotka měl opatřit lepší informace?

Andrej Babiš říká, že to bylo mé rozhodnutí a že jsem odcházet nemusela. No kdybych nemusela, tak bych v té práci ještě pokračovala. Samozřejmě jsem nemusela odcházet v tom smyslu, že by mi někdo držel pistoli u hlavy, to v žádném případě. Ale vyhodnotila jsem, že mé argumenty, proč pokračovat, nebyly dostatečně pádné, a že hnutí ANO má právo mít v čele resortu někoho, koho tam mít chce. A pokud mě tam nechce, budu to respektovat, protože jsem disciplinovaná. Když jsem pana prezidenta informovala, řekla jsem mu naprosto jasně, že je pro mě velké překvapení, že mám k 1. březnu skončit. A že bych přivítala, kdyby to bylo k pozdějšímu datu, ale že se obávám, že předsednictvo hnutí ANO potvrdí tu výzvu, abych odešla. Nicméně když jsem si v rozhovoru pro deník Právo přečetla, že jsem mohla pokračovat, tak si kladu otázku, jak jsem si to nejspíš všechno špatně vyhodnotila. Asi jsem tomu nerozuměla, ale byla jsem nemocná, takže berte v úvahu i to.

Zůstanete loajální poslaneckému klubu ve sněmovně?

Něco jiného je rozhodnutí předsednictva, něco jiného je klub ANO. Psala jsem program Právo a spravedlnost, objevilo se to v programovém prohlášení, máme to v legislativním plánu. Rozhodně budu ráda pracovat v ústavně-právním výboru, kam se chci vrátit, ráda bych pracovala i ve výboru pro bezpečnost. A proti svým kolegyním a kolegům v klubu vůbec nic nemám.

Robert Malecký