Unie obhájců ČR zpracovala analýzu, která reaguje na zostřenou trestní represi obecních zastupitelů. Podle člena vedení unie, advokáta Petra Tomana, jsou zjištěné údaje alarmující a varovné. Soudy totiž ve valné většině případů rozhodují o nevině stíhaných osob. Analýza tak potvrzuje informace ČJ, která se tomuto problému dlouhodobě věnuje. „Teď už jenom zbývá stíhat zastupitele, kteří hlasují proti přijetí určitého usnesení, protože i tím porušují zákon a mohou způsobit obci škoda,“ domnívá se Toman.
K čemu jste v rámci analýzy k trestnímu stíhání zastupitelů nakonec dospěli a co z těchto závěrů považujete za nejdůležitější?
Unie obhájců si položila otázku, zda v posledních letech skutečně vzrůstá počet trestních stíhání obecních zastupitelů, či nikoli. Vycházeli jsme nejprve z mediálního zájmu o tento problém a z obav samotných zastupitelů podílet se i nadále na chodu obce, protože nevědí, jak mají rozhodovat, aby náhodou nebyli za takové hlasování někdy v budoucnu obviněni. V září 2014 vydalo Nejvyšší státní zastupitelství svou analýzu, v níž se věnovalo tomuto tématu. Výsledkem analýzy bylo, že je trestně stíháno osmatřicet případů. Nám se ale na základě informací z médií a rovněž z vlastní advokátské praxe zdálo, že těchto případů musí být daleko víc. Výsledkem bylo, že jsme analyzovali různá vstupní data, oslovili členy Unie obhájců, kterých je kolem osmdesáti, a tak jsme nakonec získali informace k celkem sedmdesáti pěti trestním řízením. To je dvojnásobek toho, co bylo uvedeno ve zprávě NSZ. Následně jsme tato data opět podrobili analýze, dívali jme se, kolika celkem osob se tato trestní stíhání týkala, jakých trestných činů, a zejména, jak nakonec tato trestní stíhání ve výsledku skončila. Tedy, zda bylo rozhodnuto o vině či nevině stíhaných zastupitelů. Výsledky nás, musím říci, velice překvapily, protože ta čísla jsou skutečně ohromující, zarážející, a nebojím se dokonce říci, že varovná.
Co konkrétně vás vede k tak expresivnímu hodnocení?
Těch důvodů je hned několik. Za prvé od roku 2010 ve srovnání s předchozími lety výrazně stoupl jak počet trestních řízení, tak i počet v nich stíhaných zastupitelů. Šlo čistě o zastupitele, a ne například i úředníky, a pouze o ty případy, které přímo souvisely a rozhodováním, tedy například podpis smlouvy, nakládání s majetkem obce či porušení povinností při zadávání veřejné zakázky a podobně. Když byl zastupitel stíhán například za prodej drog, tak to se v analýze vůbec neobjevilo, protože to nesouviselo s výkonem jeho rozhodovací činnosti. V oněch pětasedmdesáti případech, které jsme řešili, je i devět případů korupce. Tu jsme řešili samostatně, a od těch ostatních čísel odečítali. Onen dojem, že zastupitelé jsou přece stíháni za korupci, což je v pořádku, padl hned v samém počátku. V osmi případech byl zastupitel odsouzen, v jednom zproštěn.
A v ostatních kauzách?
Potom jsme si vzali počet trestních řízení, které vždy bereme jako jeden případ, bez ohledu na to, za je v něm stíhán pouze jeden zastupitel, nebo čtyřicet zastupitelů. Z těch pětasedmdesáti případů jich bylo již čtyřicet tři pravomocně ukončeno, a tak jsme začali zjišťovat, s jakým výsledkem. Výrokem o vině bylo pravomocně ukončeno zatím pouze devatenáct případů. Z toho vychází, že v padesáti osmi procentech, což je více než polovina případů, bylo trestní řízení vedeno nezákonně. Pokud bychom od toho odečetli korupci, tak nám to vyskočí na šedesát pět procent, tedy celé dvě třetiny, což je více než alarmující. Potom jsme se podívali na počet stíhaných zastupitelů – těch bylo celkem stíháno 266, u sta jich bylo již trestní řízení pravomocně skončeno, a z těchto sto zastupitelů bylo shledáno vinnými jenom dvacet čtyři. To znamená, že celých sedmdesát šest procent zastupitelů bylo stíháno nezákonně. A pokud od toho opět odečteme případy korupce, tak nám vyšlo, že osmdesát procent všech zastupitelů bylo stíháno, aniž by pravomocně ukončené řízení rozhodlo o vině. To jsou podle mne neuvěřitelná čísla. Unie obhájců tak skutečně přisvědčila obavám zastupitelů, že vzrůstá trestní represe, a že se stali jejím terčem.
Co ještě dalšího z analýzy vyplývá?
Potom jsme se podívali ještě na to, jak a v kolika případech ještě rozhodoval Nejvyšší soud. To znamená na základě dovolání nebo stížnosti pro porušení zákona. Z celkového počtu dvaceti trestních řízení, kde rozhodoval Nejvyšší soud, jich bylo devět zrušeno a vráceno. To je čtyřicet procent nesprávných pravomocně skončených věcí. To je rovněž alarmující zpráva, tentokrát o zmetkovitosti obecných soudů, protože rozhodovaly soudy dvoustupňově, a mnohdy se ta řízení ještě opakovala, takže by člověk předpokládal, že budou tak na devadesát procent ta rozhodnutí správná. Ale zjistili jsme, že čtyřicet pět procent případů, týkajících se třiapadesáti procent stíhaných zastupitelů, neuznal Nejvyšší soud za správná. Takže když sečteme všechna tato čísla, tak zjistíme, že tady probíhá něco divného, co vůbec není o spravedlnosti a zákonnosti, a že neprobíhají ani řádná soudní řízení. A že se zastupitel bojí, že bude stíhán, že neví, jak má rozhodovat, aby nebyl stíhán, že si zastupitelé stěžují na to, že jim zákon neumožňuje legální postup, protože umožňuje pouze buď ne legální, anebo nelegální postup, je skutečně oprávněné.
Do jaké míry se na trestních stíháních zastupitelů podepsala některá přelomová rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu?
Ono se to těžko hodnotí. Pravdou je, že Ústavní soud judikoval v roce 2007 případ stíhaných zastupitelů, v němž stíhaní namítali, že tím represivní orgány zasahují do nezávislého rozhodování obcí. Ústavní soud řekl, že toto není pravda, protože stíhání nezasahuje do práva obcí, a proto je možné zastupitele, radní či starostu stíhat. Dá se souhlasit s tím, že tyto osoby nejsou vyňaty z trestního řízení, protože nemají imunitu. Za daleko závažnější považuji rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2012, kde Nejvyšší soud ve stručnosti řekl, že zatímco do té doby byli stíháni jenom ti, kteří nějaké smlouvy podepsali, případně o tom rozhodli jako členové městské rady, tak toto rozhodnutí umožnilo a akceptovalo trestní odpovědnost členů zastupitelstva, kteří hlasují o nakládání s majetkem. Soud výslovně řekl, že se nejedná o kolektivní vinu, protože bez jednoho, dvou, tří hlasů by nedošlo k danému rozhodnutí, a proto že jsou trestně odpovědní všichni, kteří pro ně hlasovali. Takže od tohoto okamžiku se otevřela cesta pro trestněprávní posuzování všeho, co zastupitelé dělají a proč to dělají.
Vidíte v tomto do budoucna nebezpečí?
Osobně to považuji za velice nebezpečné. Za prvé si myslím, že opravdu rozhodování zastupitelů patří do výlučné pravomoci obce a že policie a státní zástupci nemají co přezkoumávat, jak zastupitelé rozhodli, a tvrdit, že rozhodli špatně pro obec, i když ta si myslí pravý opak. To už je oblast, v níž policie nemá co dělat. Určitě se tím musí v nejbližší době zabývat Nejvyšší soud a určitě se tím bude zabývat i Ústavní soud. Jestliže je totiž dnes možné stíhat každého pro hlasujícího zastupitele za usnesení, které způsobilo obci škodu, tak všichni dobře víme, že škodu lze způsobit i nepřijetím usnesení. V některých případech musí obec rozhodnout, musí přijmout usnesení, potřebuje usnesení zastupitelstva. Co ale když to usnesení obec nevydá? Budeme tedy stíhat zastupitele, kteří hlasovali proti? I tím můžeme porušit zákon a způsobit škodu. To je druhá možnost, která se před námi otevírá a která i navzdory logice a prostému selskému rozumu reálně hrozí.
Dušan Šrámek
