ESLP: Vstoupit do cizí země a usídlit se v ní není lidské právo

Místnost pro veřejná slyšení před Soudem. Zde zasedá Velký senát ESLP. Foto: archiv

Osoba se neintegrovala, za dvacet let pobytu v zemi se nenaučila jazyk a žádný vážný důvod k pobytu v Německu není. Naopak, podle německých zákonů osoba, která se v Německu dopustí trestného činu nebo je její pobyt v Německu jednoduše v rozporu se zájmy Spolkové republiky, může být deportována zpět do svého domovského státu, aniž by tím země porušovala Úmluvu o lidských právech a základních svobodách.

Vyplývá to z dubnového rozsudku ESLP v případu Khan v. Německo. Rozsudek je závazný pro všechny členské státy Úmluvy, což je 47 evropských států včetně České republiky.

Farida Kathún Khan se narodila v roce 1963 v Pákistánu. V roce 1990 se provdala za Pákistánce a konvertovala na jeho víru. O rok později odcestovali oba do Německa, které udělilo manželovi Faridy Khanové status uprchlíka, avšak Faridě Khanové udělení asylu odmítlo. Jako manželka uprchlíka obdržela v roce 1994 povolení k přechodnému pobytu.

V roce 1995 se manželům narodil syn, avšak už v roce 1998 začali žít odděleně. Farida Khanová pracovala jako uklízečka a v roce 2001 obdržela povolení ke stálému pobytu v Německu. Tři roky poté v roce 2004 se ocitla nezaměstnaná, což zřejmě znamenalo začátek jejích psychických problémů. Tentýž rok se dvojice definitivně rozvedla a soud po roce svěřil syna do péče otci. Dne 31. března 2004 Farida Kathún Khanová uškrtila sousedku.

Osoba je neintegrovaná, přestavuje nebezpečí, bude vyhoštěna

Poté, co byla vzata do vazby, soud nařídil na základě jejího zdravotního stavu hospitalizaci na psychiatrii. Znalec uvedl, že Khanová trpí schizofrenií a sníženými rozlišovacími schopnostmi.. Německý soud případ uzavřel konstatováním, že Farida Khanová, která spáchala vraždu ve stavu akutní psychózy, musí zůstat v nemocnici pod dozorem, neboť zůstává nebezpečnou osobou pro veřejnost. V roce 2009 rozhodl příslušný německý správní soud, že Khanová představuje nebezpečí veřejné bezpečnosti, a proto bude vyhoštěna zpátky do Pákistánu.

Průlomem není ani tak rozhodnutí o vyhoštění, jako jeho odůvodnění z roku 2009: Khanová se za celý dlouhý pobyt v Německu ekonomicky neintegrovala a nenaučila správně jazyk. „V tomto případě byly její osobní okolnosti, jmenovitě její dlouhý pobyt v Německu a její rezidenční status, sekundární. Nebyla ani ekonomicky integrovaná ani schopna účinně komunikovat v němčině, což byla jedna z překážek jejího léčení. Měla pouze omezené kontakty s bývalým manželem a se synem a stále byla spojena s pákistánskou kulturou. V Pákistánu byla k dispozici adekvátní medicínská péče a její rodina ji mohla pomáhat,“ uvedl k rozhodnutí o vyhoštění zpět do Pákistánu příslušný německý soud.

Rozhodnutí o vrácení Khanové zpět do Pákistánu včetně důvodů potvrdily poté všechny odvolací německé soudy. Hesenský odvolací správní soud konstatoval, že předešlé soudy vzaly při rozhodování o případu Khanové v úvahu všechna relevantní fakta

Mezitím Khanová začala pracovat v prádelně a žít na ubytovně chráněného bydlení v Hesensku blízko kliniky, kde byla hospitalizována a kam byla převezena po propuštění. Také její léčení pokračovalo: soud nařídil ambulantní léčbu a probační dohled, avšak vzhledem k chabé znalosti němčiny musel být k sezení s Khanovou vždy přibírán tlumočník. Její syn začal mezitím studovat a jejich vzájemné kontakty byly sporadické.

V roce 2011 podali právníci Khanové ústavní stížnost proti rozhodnutí o její deportaci zpátky do Pákistánu, která nebyla přijata. V červnu 2012 podala advokátka Pákistánky Khanové stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva pro porušení článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách, podle kterého má „každý právo na respekt k jeho soukromému a rodinnému životu, domovu a korespondenci“.

Podle zákona může být vyhoštěn každý, jehož pobyt není v zájmu země

V roce 2013 bylo Khanové navíc oznámeno, že ani petice proti jejímu vyhoštění předložená zemskému parlamentu nebyla úspěšná. Datum jejího vyhoštění přesto dosud nebylo stanoveno, uvádí ve faktech případu v rámci rozhodnutí Evropský osud pro lidská práva.

Evropský soud pro lidská práva nejprve shromáždil německou legislativu týkající se vyhošťování cizinců. Německé zákony umožňují vyhostit každého cizince, který na území Německá spáchá trestný čin se sazbami už od dvou let vězení. Některá další jednání, za která je možno dotyčného vyhostit, pak zákon o pobytu cizinců popisuje konkrétně: pěstování, dovoz, produkce, prodej, držení a uvádění do distribuce narkotika jakýmikoli prostředky. Dále jde o účast na zakázaných shromážděních a násilí proti osobám nebo majetku vznikající v davu na takových shromážděních.

Podle německých zákonů lze z Německa vyhostit rovněž osobu, u které vznikne podezření, že patří nebo patřila k teroristické organizaci nebo je „nebezpečím pro základní svobodný a demokratický pořádek a bezpečnost Spolkové republiky Německo“. Cizinec může být z Německa mimo jiné vyhoštěn pouze proto, že jeho pobyt je v rozporu s veřejnou bezpečností, právem a pořádkem a dalšími zájmy Spolkové republiky Německo, jak uvádí §55 německého zákona k vyhoštění.

Hned v úvodu svého rozhodnutí upozorňuje Evropský soud pro lidská práva, že Evropská úmluva o lidských právech a základních svobodách negarantuje žádné právo přistěhovalce vstoupit nebo se usídlit v konkrétním státu.

Vyhoštění neintegrované osoby do země původu není porušením lidských práv

Soud poté pro svoje rozhodování shromáždil tato kritéria: povaha a vážnost činu spáchaného stěžovatelkou Faridou Khanovou, délka pobytu v zemi, odkud má být vyhoštěna, čas, který uběhl od spáchání činu a její chování během této doby, národnosti osob dotčených, rodinná situace žadatelky, délka manželství, zda druh věděl o činu své bývalé manželky, zda z manželství vznikly děti, vážnost obtíží, kterým může být žadatelka vystavena v zemi, kam má být vyhoštěna.

Soud poznamenal, že žadatelka v principu neodmítla, že v Pákistánu, kam má být vyhoštěna, se jí dostane stejné lékařské péče jako v Německu. Soud konstatoval v souvislosti s prvním kritériem, že žadatelka spáchala vraždu, což je nepochybně vážný čin. Dopustila se jí jednou, a to ve stavu nepříčetnosti v akutní psychóze. Je pravda, že stěžovatelka proto nebyla shledána vinou, ale stejně pravdivý je fakt, že představuje nebezpečí pro veřejnou bezpečnost.

Žadatelka strávila v Německu více než dvacet let a přestože její zdravotní stav vykázal zlepšení, žádná lékařská zpráva neuvádí, že je kompletně vyléčena. Co se týče vztahů v rodině, bylo konstatováno, že syn je nyní dospělý a nebude hrát roli opatrovníka. Neexistuje žádná situace, kvůli které by byla potřeba trvalá přítomnost žadatelky v Německu. Vztahy mezi dospělými členy rodiny nepodléhají zvláštní ochraně, uvedl Soud s odkazem na rozsudek Ezzhoudi v. Francie a Yilmaz v. Německo. „Vztahy mezi dospělými mohou pokračovat prostřednictvím e-mailu nebo příležitostnými návštěvami v Pákistánu,“ uvedl Soud.

Co se týče vtahu k hostitelské zemi, uvedl Soud, že před tím, než onemocněla, byla Khanová integrována na německém pracovním trhu jako uklízečka. Za celý její dlouhý pobyt však nepodala žádný důkaz o další účasti na společenském životě. Domácí německé soudy naopak zdůraznily nedostatek společenských kontaktů, a to i vzhledem k neznalosti a chabým dovednostem v německém jazyce. Naopak, z rozsudku Soudu vyplývá, že Farida Khanová nadále udržovala styky s příbuznými v Pákistánu a dodržovala jejich kulturu a jazyk. Proto znovu sjednocení s rodinou v Pákistánu není nemožné, uvedl Soud. Dotyčná rovněž nebude čelit žádným náboženským perzekucím.

Soud konstatoval, že si je vědom potíží, kterých se může stěžovatelka dočkat v Pákistánu v souvislosti s další psychiatrickou léčbou, pokud jí rodina neposkytne pomoc. Avšak Farida Khanová bude dostávat důchod v eurech, jejichž hodnota v Pákistánů jí může otevřít možnosti další pomoci.

Soud nepochybuje o tom, že deportace do Pákistánu bude mít dopad na soukromý život stěžovatelky. Současně ovšem upozorňuje, že musí brát v úvahu pokračující ohrožení veřejné bezpečnosti které žadatelka představuje.

Soud závěrem upozornil, že všechny uvedené okolnosti vzaly v úvahu národní německé soudy, které v případu opakovaně rozhodovaly rozvážně a vyváženě ve vztahu k cíly a tak, jak je v demokratické společnosti nezbytné. Soud rozhodl, že vyhoštěním Faridy Khanové se Německo nedopustí porušení Evropské úmluvy o lidská právech a základních svobodách.

Irena Válová