Kritika zákona o státním zastupitelství sílí, nově obavy vyjádřili i koaliční lidovci

Vicepremiér Pavel Bělobrádek Foto: Facebook

Soudcovská unie ČR má k návrhu zákona o státním zastupitelství jen obecné připomínky, do vnitřních věcí soustavy se ve větším měřítku „vlamovat“ nehodlá. O to větší pozornost ale prezidentka unie Daniela Zemanová věnovala ve stanovisku odeslaném do připomínkového řízení v pátek doprovodnému návrhu novely tzv. kárného zákona. Stejně jako předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa i Zemanová tvrdí, že ministerstvo spravedlnosti je v kritice současné praxe kárného trestání osamocené a potřebu změny nedokládá žádnými relevantními argumenty.

Možná ještě větší vrásky na čele ale ministrovi spravedlnosti za hnutí ANO Robertu Pelikánovi, přidělal předseda koaličních lidovců a místopředseda vlády Pavel Bělobrádek,. Ten se nečekaně ostře vymezil proti některým ustanovením samotného zákona o státním zastupitelství. Příkladem je třeba jeho požadavek, aby nad činností speciálu byl vykonáván standardní dohled, který by zabránil ztrátě kontroly nad novým útvarem a  zároveň fungoval jako pojistka proti excesům.

Pelikánovi se zasekl koaliční válec

Ministr Pelikán přitom na bezproblémovou podporu od koaličních partnerů dosud spoléhal. Rodící se odpor proti zákonu ve sněmovně přičítal dvěma koaličním solitérkám, shodou okolností svým předchůdkyním ve funkci. „Opozice, která se nahlas šikuje, zatím není nijak početná. Po pravdě je to paní profesorka Válková a doktorka Benešová plus část opozice. A ta se proti koalici vymezuje vždy. V tuto chvíli nevidím závažný problém. Oficiálním připomínkám od koaličních partnerů jsme vyhověli,“ citoval Pelikána před dvěma týdny deník Právo.

Pelikán zřejmě počítal s tím, že s koaliční většinou v zádech zákon bez problémů prožene legislativním procesem. „Zatím nemám v úmyslu slevovat z ničeho,“ vzkázal sebejistě odpůrcům v již zmiňovaném rozhovoru pro Právo.

Jenže bude muset podporu znovu přepočítat. Lidovci totiž vystoupili se dvěma zásadními připomínkami, které Pelikán nebude moci opomenout. „Ačkoliv se lze ztotožnit se záměrem posílit specializaci státních zástupců na formy závažné hospodářské kriminality a korupce a koncentrovat informace a odborníky do jednoho útvaru, neodpovídá předložená koncepce celkovému fungování státního zastupitelství jako soustavy. Považujeme za žádoucí, aby – při respektování specifik Speciálního státního zastupitelství – došlo k vytvoření takového modelu vnějšího dohledu, který nebude přestavovat riziko ztráty kontrolních mechanismů řádného výkonu pravomocí a pojistek před excesivním výkonem pravomocí,“ napsal místopředseda vlády Bělobrádek.

Jak nerozzlobit Ústavní soud?

Ještě jako větší hrozba zní druhá námitka lidoveckého předsedy. Uplatnil ji v doprovodné části legislativního návrhu proti kárnému zákonu, který podle kritiků přináší tak zásadní koncepční změny, že ho lze označit za přílepek. Souhlasí s tím i Bělobrádek, který důrazně varuje před možnou reakcí Ústavního soudu.

„Návrh přináší zásadní koncepční změny do kárného stíhání nejen státních zástupců, ale i soudců. Navrhuje se vést kárné řízení i s osobou (soudce, státním zástupcem), které funkce zanikla nebo která se funkce vzdala. Jedná se o podstatnou změnu, která ne zcela souvisí se zákonem o státním zastupitelství,“ konstatuje Bělobrádek.

Novela kárného zákona měla podle něho být předmětem samostatného návrhu, o němž se povede věcná diskuze, nikoli jen změnového zákona. To, že předloha nebyla řádně konzultována s představiteli moci soudní, by mohlo přitáhnout pozornost Ústavního soudu, který v tomto směru exekutivu již dříve zavázal a vzkázal, že na dodržování pravidel bude trvat.

„Z hlediska nároků na legislativní proces do budoucna nebude možné, aby Ústavní soud aproboval jakýkoli postup, který pomine projednání s představiteli, resp. zástupci nezávislé justice, a to jak na úrovni exekutivní, tak zákonodárné,“ stojí v nálezu pléna Ústavního soudu z roku 2013 ve věci koeficientu pro výpočet platů soudců. Pokud předkladatel tento aspekt pominul, existuje podle Bělobrádka riziko protiústavnosti navrhované úpravy.

Z podané připomínky ale není úplně zřejmé, na základě čeho předseda KDU-ČSL dovozuje, že otázky nezávislosti soudcovského stavu odvozené od nemožnosti zasahování do jejich platových poměrů je možné vztáhnout i na oblast kárné odpovědnosti.

Dokončení všech kárných řízení? Drahý, neúčelný přepych

Změny v kárné odpovědnosti odmítá i Soudcovská unie. Požaduje vypustit ustanovení, podle něhož by zahájené kárné řízení se soudci, státní zástupci a soudními exekutory bylo nově dokončeno i v případě, že se dotyčný v mezidobí vzdá mandátu. Důvodová zprávy k tomu říká, že jediným motivem je možnost požadovat regresní úhradu v případě, kdy byla státem v kárně žalované věci vyplacena náhrada škody. To je podle Daniely Zemanové nesystémové a nekoncepční. „Navrhované řešení povede k nákladnému a časově náročnému dokončování mnoha kárných řízení, jejichž výsledek nebude nikdy použit,“ varuje prezidentka unie.

Důvodová zpráva neobsahuje údaje o částkách, které stát dle příslušného zákona na odškodnění vyplatí a které není možné vymáhat po soudcích či státních zástupcích z důvodu, že kárné řízení bylo sice zahájeno, ale zastaveno v důsledku vzdání se funkce. Zemanová namítá, že pokud by důvody navrhované změny byly pouze finanční, pak je nutné tyto částky, tedy pouze ty, které není možno vymoci z důvodu předchozí rezignace soudce, porovnat s předpokládanými náklady na dokončování všech ostatních kárných řízení, u nichž bude výrok o vině výhradně akademický.

„Je nutno zdůraznit, že navrhované opatření nebude mít žádný vliv na případy, kdy stát vyplatí náhradu škody v důsledku délky řízení, přičemž pro účastníka neúměrná délka je dána přetrvávajícími systémovými dostatky ve státní správě soudů, které ani v kárném řízení nebudou přičítány k tíži jednotlivým soudcům,“ argumentuje Zemanová, která má s kárnou agendou několikaletou zkušenost členky kárného senátu Nejvyššího správního soudu.

Ze statistik Nejvyššího správního soudu
V kárném řízení bylo od října 2008 do poloviny ledna 2014 rozhodnuto o odvolání z funkce soudce v pouhých dvou případech.
K zastavení řízení v důsledku vzdání se funkce, tedy se stejným efektem zániku funkce soudce, došlo ve 24 věcech.
 

Zemanová i na významný preventivní efekt samotné hrozby potrestáním. „Někteří soudci rezignují na svoji funkci poté, kdy je zahájeno kárné řízení, avšak je i nezanedbatelný počet soudců, kteří tak učiní dříve, nežli ke kárnému řízení vůbec dojde. Tento preventivní a očistný efekt je pro soudnictví velmi významný a zásahy do něho je třeba pečlivě zvážit. Povahou se jedná o psychologický nástroj, jeho narušení má nevratné následky,“ píše Zemanová.

Na rozdíl od důvodové zprávy ministerstva dokládá Zemanová své tvrzení i tvrdými daty. Podle údajů NSS bylo v kárném řízení rozhodnuto od října 2008 do poloviny ledna 2014 o odvolání z funkce soudce v pouhých dvou případech,. K zastavení řízení v důsledku vzdání se funkce, tedy se stejným efektem zániku funkce soudce, došlo ve 24 věcech.

K rezignaci na funkci soudce v souvislosti s kárným řízením dochází navíc v naprosté většině případů v průběhu prvního kárného řízení. Oproti tomu pravděpodobnost, že již při prvním kárném řízení dojde k tzv. zbavení taláru, je zcela minimální. Ve všech případech, kdy bylo Nejvyšším správním soudem rozhodnuto o zbavení funkce soudce, šlo o opakované kárné řízení. „Rezignuje-li tedy soudce v souvislosti se zahájením kárného řízení, jeho dobrovolný odchod z funkce znamená pro soudnictví okamžité uvolnění jeho místa a nevynakládání finančních prostředků a pracovního úsilí mnoha osob na další kárná řízení. Mnohem větší význam to však má pro účastníky soudních řízení, pro které, i za přísného respektování presumpce neviny, znamená vedení řízení kárně obviněným soudcem subjektivní nejistotu spojenou s nedůvěrou v celý systém,“ uvádí Daniela Zemanová.

Druhá zásadní připomínka Soudcovské unie směřuje proti zrušení tzv. subjektivní lhůty pro podání kárného návrhu. Zemanová namítá, že by kárné provinění soudců postaveno na roveň nejtěžším trestným činům. Ještě závažnějším důsledkem by pak bylo umožnění časově rozloženého nátlaku ze strany vykonavatelů státní správy soudů, tedy kárných žalobců, na soudce. Prezidentka unie to označuje za možné narušení nezávislosti soudců, což je podle ní zejména z ústavního hlediska zcela nepřípustné.

A zase ta samostatná hlava Ústavy

Naopak k samotnému návrhu nového zákona o státním zastupitelství podala Soudcovská unie připomínky pouze v obecné rovině. „Dovolujeme si poznamenat, že dle § 1 odst. 1 návrhu zákona o státním zastupitelství je státní zastupitelství řazeno do soustavy justičních orgánů. To neodpovídá současnému znění Ústavy České republiky, jejíž změna není v tomto směru signalizována, ve které je státní zastupitelství stále přiřazeno k moci výkonné,“ připojila se unie k místům, která na tuto chybu upozornila. Z dosud došlých vyjádření v připomínkovém řízení lze vyčíst, že si této ministerstvem zamýšlené kolizi s Ústavou všimli všude.

Další připomínka se pak týká nutnosti sladit speciální zákon o státním zastupitelství s trestním řádem, který pro činnost orgánů činných v trestním řízení, státní zástupce nevyjímaje, představuje základní normu. Práce na rekodifikaci trestního řádu přitom potrvají ještě několik let.

Robert Malecký